Fallagela

Fallagela

Já, mé šiblé já a povídky
Jmenuji se Nikola a právě jsem nastoupila prvním rokem na vysokou v Praze. No učení žádná sláva, nebaví mě a to a nejde mi to, ale co...učený z nebe nespadl a zkusit se má všechno. Povídka Umřít je vlastně moje premíéra, co se psaní týče. Je to pochybné dílo, které by mohlo mít i nějaký ten obsah, ale to se všechno ještě uvidí.
Budu se snažit přispívat pravidelně a nenechat tyhle stránky ležet ladem, a když už nastanou nějaké komplikace, tak to oznámím. Aby těch pár jedinců, kteří se zde objeví věděli, že nastala nějaká prekérka a na tyhle stránky bude zbytečný pár chvil páchnout. :-D

To by bylo asi všechno, takže jediný, co vám popřeju do vašich životů je vytrvalost. Buďte vytrvalí a dostanete všechno, co budete chtít... :-*

Fantazie je nádherný dar...

Počkal až jeho manžel zmizí za rohem chodby, potom kouzlem nechal levitovat svého přítele vlkodlaka na ošetřovnu, kde Poppy pobíhala mezi dvěma mrzimorskými studenty. Jeden měl místo vlasů hejno housenek a místo nosu okurku a druhý se po místnosti pohyboval po rukách a z úst mu visel velký fialový jazyk.

"Pane Gullivere přestaňte mi tu pobíhat a laskavě se opřete někam do rohu, abych vás mohla ošetřit." mírně rozcuchaná čarodějka pohledem zkontrolovala nově příchozí a na vteřinu nechala ze svých očí problesknout něco co se podobalo pohledu štvance.

"Pane Pottere, doufám, že to není nic vážného." zadoufala a z hůlky ji tryskala různobarevná kouzla, která měla zřejmě zjistit, co uvedlo ty dva chlapce do takového stavu.

"Ne, není...Jeden lektvar to spraví." pronesl vstřícně a uložil Lupina na nejbližší lůžko.

"Díky Merlinovi. Tak už běžte a nepleťte se mi tady!" nekompromisně ho vypudila z místnosti, takže i kdyby měl v plánu říci jí o svém zranění, tak by neměl kdy. Šel chodbou a koutky úst mu začaly mírně cukat směrem vzhůru. Někdy bylo prostě k nezaplacení mít za muže mistra lektvarů. Věděl, že Severus má ve své pracovně skříňku s lektvary, aby nemusel běhat do kabinetu, ale zde bylo riziko, že si toho všimne a bude jasné, že to vzal on, protože stěží se nějaký student jenom tak zatoulá do soukromé pracovny mistra lektvarů v jejich soukromém bytě.

Ne, rozhodně se musí vloupat do jeho kabinetu. Bolest zad začínala být nesnesitelná, ale raději to ještě chvíli vydrží, než aby se nechal od madam Pomfreyové připoutat na lůžko na další dva dny.

Potřeboval vědět, kde se Severus právě nachází, aby ho nenačapal. Vklouzl do jejich bytu a zaposlouchal se do ticha, které nasvědčovalo tomu, že Snape se ještě vrátil na večírek. Z nějakého popudu ho napadlo, že šel za Charlesem. Zavrtěl hlavou a přešel do ložnice rovnou ke svému nočnímu stolku.
¨
"Slavnostně přisahám, že jsem připraven ke každé špatnosti." plánek se před ním vyobrazoval v rekordním čase, jakoby snad vytušil, že je potřeba chvátat. Ve velké síni byl obří chumel jmen, která se kryla jedno přes druhé. Jméno Severus Snape nikde neviděl, i když hůlkou jména rozstrkával, aby odkryla ty pod sebou, proto pohledem sklouzl do přilehlých chodeb. Prostě ho nemohl najít, zděšeně se podíval i na Snapeův kabinet a lektvarovou třídu, která byla hned vedle a s úlevou si oddychl, když ho tam nespatřil. Netušil, jak by ho vylákal ven. Už chtěl mapu smazat a spokojit se s tím, že Severus bude na hradě tak daleko, že to Harry do kabinetu stihne bez problému, když mu pohled padl na zahradu pod velkou věží. Jméno Severus Snape se klikatě vznášelo vedle jména Charles Dillet.

Sám pro sebe se ušklíbl. Prý spolu už nic nemají, jistě! Docela neopatrně našťouchal plánek zpátky do stolku, aniž by ho smazal a vyběhl zpátky na chodbu, kde se rozběhl směrem k svému cíli. Zastavil se před kamennými dveřmi a zašeptal heslo, které jak správně tušil bude stejné jako od jejich komnat. Celé to Harrymu připadalo až moc snadné, ale i přesto přešel k velké masivní skříni a škubnutím ji chtěl otevřít. Nějaké kouzlo ho odhodilo o dva metry dál, kde přistál na zadku. Neznal moc odemykacích kouzel, ale i tak vyzkoušel všechny které znal. Nic nepomohlo, pokaždé skončil na zemi. Už měl tělo navíc i celé potlučené, když si všiml, ze úplně nahoře v rohu levé poloviny skříně je otvor na klíček.

"Accio klíč." vyhrkl a tak trochu očekával, že se na něj odněkud vyřítí vzteklý hlídací pes stvořený z kouzla. Nic takového se nestalo, jen na poličce nad stolem se otevřela malá kovová krabička a odtud přiletěl stříbrný klíček. Opatrně ho sevřel mezi ukazovák a palec a pevně stiskl oči. Nic! Žádná sžíravá bolest ani žádné boláky. Téměř nevěřícně zasunul klíček do otvoru a otočil, ozvalo se tiché cvaknutí a dveře od skříně se samy otevřely.

Rychle popadl jednu hojivou mast a jeden dryák na bolest. Lahvičky od zbylých lektvarů trochu posunul, aby nebylo hned na první pohled jasné, že něco zmizelo. V těchto věcech měl praxi od tety a strýce, když chtěl něco ukrást z ledničky, tak to potom musel naaranžovat tak, aby nikdo nic nepoznal. Vyšlo mu to vždycky, když do ledničky jako první nešel Dudley. Ten měl na jídlo radar, takže poznal každý chybějící gram sýru.

Zamknul skříň a klíček vrátil na původní místo. Během pár minut se přesunul zpět do bytu.

"Dobby!" houkl a svlékl si hábit a košili.

"Pane Harry, pane?" pisklavý až dětský hlásek jeho jméno vyslovoval téměř zbožně.

"Dobby, mám na tebe prosbu. Mohl bys mi namazat záda touhle mastí?" poklekl naproti skřítkovi, který zběsile kýval hlavou nahoru a dolů. Vlil si do krku jeden nechutně zapáchající lektvar proti bolesti a nechal si těmi drobnými tlapkami ošetřit zranění.

"Děkuju ti." položil svoji dlaň na drobné ramínko toho milého stvoření před ním a Dobby se slzami v očích zmizel.

Nebelvír náležitě upravil svůj oděv a vyrazil zpátky na ples, který se pozvolna změnil na obyčejnou taneční párty. Očima vyhledal Hermionu s Ronem, kteří stáli v rohu místnosti a vypadalo to, že si velmi důvěrně povídají, nechtěl je rušit.

"Harry!" něčí tělo mu padlo do náruče a začalo se chichotat.

"Ginny?" podržel dívku na vzdálenost svých paží a usoudil, že zrzka by již víc konzumovat neměla.

"Půjdeme se projít, ano Ginny?" zeptal se jí a položil svojí ruku kolem jejího pasu pro lepší udržení stability.

"S tebou kamkoliv..." Pomalu se dostali až před hrad, kde Nebelvírku posadil na lavičku zasazenou mezi dva růžové keře a poklekl před ní.

"Je ti dobře?" opatrně jí položil ruku na čelo, byla úplně ledová.

"Ne, asi není." trochu protřepala hlavu a zbledla. Posadil se vedle ní a popleskla jí po ruce, nevěděl, co víc dělat. Nic kromě čerstvého vzduchu jí poskytnout nemohl. Dívka se sesunula a položila si hlavu na Harryho stehna.

"Všechno se točí." zahuhlala a zírala chlapci do očí, ten se musel zasmát nad jejím zmateným pohledem. Odstranil jí vlasy, které se jí zachytili na rtěnce na ústech.

"Zavři oči, to přejde." odpověděl nervózně a obával se, že by je tu mohl někdo takhle vidět. Reportéři naštěstí již odešli nebo si to alespoň myslel. Doufal, že se z toho Ginny za chvíli dostane, protože jinak bude mít dívka pěkný průšvih. Ještě jí nebylo sedmnáct a proto měla zakázáno na večírku konzumovat alkohol. Nad jednou skleničkou punče všichni profesoři přimhouří oči, ale jak to tak vypadalo zrzka jich spořádala více než jen jednu. Starostlivě si ji prohlížel. Vypadalo, že asi usnula. Dlouhou chvíli si krátil pozorováním hvězd, trochu ho mrzelo, že netušil jak se jmenují.

"Harry?" z rozjímání ho vyrušil hlas. Nad lavičkou postával Charles a tvářil se nevěřícně.

"Char..."

"Tohle si Severus nezaslouží." hlesl muž zklamaně a otočil se do tmy.

"Co přesně si nezasloužím?" ozval se sametový hlas a v Harryho zorném poli se objevil jeho manžel.

"Nemám ponětí." pokrčil rameny a zahleděl se mu do tváře. Byla dokonale bez pocitů, pouze střelil pohledem mezi chlapcem a dívkou a mírně se zamračil.

"Udělalo se jí špatně, vevnitř je hrozně vydýchaný vzduch." plácl první výmluvu, kterou vymyslel, aby jí neobvinili z požití alkoholu.

"Aha." Charlesova odpověď byla protkaná ironii.

"Je to pravda! A vůbec, co vy dva jste dělali spolu sami... V zahradě zamilovaných."

"Šli jsme se projít." naprosto klidně reagoval jeho manžel a stále pohledem těkal mezi dvěma nebelvíry.

"Aha!" až příliš dokonale napodobil tón pana Dilleta.

"To je absurdní..." snažil se o nějaký poznatek bývalý milenec jeho manžela.

"Nezajímá mě to!!!" vyhrkl naštvaně chlapec a lehkým zatřesením vzbudil dívku, která se zmateně rozhlížela, sotva spatřila svého profesora vzpružila se a tiše zasténala. Harry předpokládal, že je to kvůli nevolnosti

"Pojď Gin, doprovodím tě na kolej." popadl jí pod loktem a trochu prudčeji ji zvedl z lavičky. Za nevěřícného ticha odešli do hradu. Byl rád, že to prošlo tak lehce. Bylo snadnější útočit než vysvětlovat, proto chudáka Charlese nařkl z něčeho, co ho ani v nejmenším netrápilo. I kdyby ti dva spolu něco měli, jemu to mohlo být jedno. Cestou do Nebelvírské věže potkal Nevilla, který si od něj Ginny převzal a slíbil, že se o ni postará.

Stál sám na chodbě a přemýšlel, co přesně spolu ti dva muži mohli v zahradách dělat. Přišlo mu, že rychlé vzplanutí na lavičce je pod Severusovu úroveň, ale možná se mýlil. Zmateně zakroutil hlavou a dnes již asi po desáté vyrazil do manželského bytu.
Vyčerpaně se dovlekl do koupelny, shodil ze sebe všechno oblečení a stoupl si pod proud teplé vody. Chtěl si dopřát pěkně pomalou a dlouhou sprchu, ale věděl, že pokud tu zůstane déle než je nutné je možné, že narazí na Snapea ještě před spaním a to vážně nechtěl. Do postele se loudal už s téměř zavřenýma očima, proto si nevšiml postavy stojící v otevřených dveřích do obývacího pokoje. Složil své tělo na vyhřívané povlečení a slastně vydechl, na tohle se těšil většinu dne. Myšlenky mu téměř okamžitě přerušil spánek.

"POTTERE!!!" křik ho vyrušil z příjemného snu, ve kterém se proháněl nad Zapovězeným lesem na koštěti v dresu Sokolých šípů, nejlepšího famrpálového týmu v Anglii. Pomalu otevřel oči a posadil. Křik vycházel s kuchyně, proto se protáhl a nasměroval své kroky za svým rozzuřeným mužem. Neudělal ani dva kroky a dveře od ložnice ho málem uhodili do obličeje.

"Hm?" zvedl obočí v náznaku zájmu o jakou katastrofu se jedná tentokrát a zamířil ke skříni najít oblečení na dnešní den. Po hlavě ho praštili složené noviny.

"Přečtěte si to!" rozkaz rezonoval místností spolu se vztekem, který mužem lomcoval. Chlapec se zahleděl na noviny a zalapal po dechu, když uviděl fotku sebe a Ginny na lavičce. Ona mu ležela v klíně a dívala se mu upřeně do očí a on se na ní smál a hladil jí po tváři. Věděl přesně, co je to za okamžik. Jenom jí vyndával pramínek vlasů z pusy. Palcový titulek hlásal: HARRY POTTER PŘISTIŽEN PŘI NEVĚŘE. Celý dvoustránkový článek rozebíral jeho vztah se Severusem, který podle Rity Holoubkové je předurčen ke krachu vinou chlapce, který přežil.

"To je... Já jsem..."

"Jistě, udělalo se jí nevolno!" ironie zaštípala jako sůl v otevřené ráně.

"Ale tak to bylo. Je to kamarádka, ty jsi taky byl s Charlesem a kdokoliv vás dva mohl vyfotit."

"JENŽE NEVYFOTIL!!! Ty si asi vůbec neuvědomuješ, jak tenhle článek zapůsobí na veřejnost, ty hloupý kluku. Ale vlastně, co se starám. Ve finále nezbude nic jiného než naše manželství ukončit, ty skončíš jako domácí mazlíček Malofoyových a já se tě konečně zbavím." nesnášel, když lektvarista zaujal tuto pózu. Ruce založené na prsou, jednu nohu mírně předkročenou a na tváři výraz totálního pohrdání. Tíživé ticho přehlušil krb odkud vypadl dopis určený Severusovi, ten se začetl a na tváři se mu rozlil úpřímný úsměv. Něco, co Harry nikdy neviděl.

"Píše Charles?" zeptal se s mírnou ironií a aniž by čekal na odpověď zamířil do koupelny, aby se převlékl, potom prudce rozrazil dveře s úmyslem najít Brumbála a poradit se s ním. Jeho muž seděl za stolem a jak si Harry domyslel plynulými pohyby brka psal odpověď. Znechuceně si odfrkl a zamířil ven.

"Kam jdeš!?"

"Za ředitelem, jdu si stěžovat." zavrčel a urychleně opustil místnost. Ve skutečnosti si stěžovat nešel, nikdy to nedělal, ale Severuse to zvedne ze židle.

Kvapné kroky...Okované podrážky s hlasitým duněním dopadaly na kamennou podlahu. Spěchal, musel tam být dřív za každou cenu. Zrychlený dech a srdce zběsile bušící o hrudní koš. Začalo ho píchat v boku, netušil proč nepoužil krb, zazmatkoval. Na konci osvětlené chodby spatřil výsměšně se tvářící chrlič, který právě dosedal zpátky na své místo. Tiše zaúpěl a zpomalil. Než došel ke kamenné soše dokonale zklidnil svůj dech. Nadhodil rezervovaný výraz a až teď ho napadlo prohlédnout si chodbu, zda jeho zběsilý úprk zůstal pouze soukromým výpadkem. Měl štěstí nikde nespatřil ani hábit.

Cesta po točitých schodech trvala až bolestně pomalu jakoby se proti němu spiknul celý hrad, nic výjimečného. Prohrábl prsty své trochu zacuchané vlasy a zdvořile zaklepal na dveře, i když by je nejraději vykopnul. Nečekal na pozvaní jako obvykle a jedním plynulým pohybem otevřel masivní borové dveře.

"Aaa...Už jsem tě očekával." Albus Brumbál seděl za svým stolem oděn v jednom ze svých infantilních hábitů a v očích se mu zračilo neskutečné pobavení. Svůj hrozivý pohled starému muži věnoval pouze na setinu vteřiny, poté ho okamžitě stočil na mladíka sedícího v jasně oranžovém křesle. Harry Potter! Ten kluk ho přiváděl k šílenství. Hoch se po právu vyděšeně přikrčil až na sebe vybryndal děsně přeslazený meduňkový čaj.

Severus Snape nechal ve svém hrdle probublat zvířecí zavrčení.

"Ale no tak Severusi!!!" uchechtnutí znělo z úst ředitele poněkud nepatřičně.

"Co vám ten kluk navykládal?!" znělo to spíše jako rozkaz a z křesla, do kterého Harry dokonale vsublimoval se ozvalo uchichtnutí.

"Nějak ti nerozumím Severusi, pouze jsme probírali strategii, jak vyváznout z této lapálie. je to velmi nepříjemná příhoda, ale nemůžeme chlapci zakázat kontakt s přáteli. A slečně Weasleyové lze snadno odpustit, všichni zde víme jaké city k Harrymu chová."
Pokud byl Severus vyvedený z rovnováhy, tak to na sobě nedal nikterak znát. Pouze zavlnil pláštěm a usadil se do dalšího křesla, které mělo barvu trochu méně nápadnou. Tohle bude zase dlouhé ráno.
Nechte si zasílat novinky přímo do Vaší emailové schránky
Opište prosím kontrolní kód "1809"
Varování: Stránka pro dospělé (18+), vstup pouze na vlastní riziko. :-)
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one