Fallagela

Fallagela

Já, mé šiblé já a povídky
Jmenuji se Nikola a právě jsem nastoupila prvním rokem na vysokou v Praze. No učení žádná sláva, nebaví mě a to a nejde mi to, ale co...učený z nebe nespadl a zkusit se má všechno. Povídka Umřít je vlastně moje premíéra, co se psaní týče. Je to pochybné dílo, které by mohlo mít i nějaký ten obsah, ale to se všechno ještě uvidí.
Budu se snažit přispívat pravidelně a nenechat tyhle stránky ležet ladem, a když už nastanou nějaké komplikace, tak to oznámím. Aby těch pár jedinců, kteří se zde objeví věděli, že nastala nějaká prekérka a na tyhle stránky bude zbytečný pár chvil páchnout. :-D

To by bylo asi všechno, takže jediný, co vám popřeju do vašich životů je vytrvalost. Buďte vytrvalí a dostanete všechno, co budete chtít... :-*

Fantazie je nádherný dar...

Brumbál procházel kolem velkých dubových dveří, které vedly do Velké síně a najednou se zarazil. Slyšel hlasité zvuky, což bylo zvláštní vzhledem k tomu, že tyto dveře na sobě měly permanentní tlumící kouzlo. Vzal za kliku a pomalu pootevřel, čímž se mu naskytl velmi zvláštní pohled. Severus stál na jednom konci profesorského stolu. A vypadal, že je opravdu hodně naštvaný. Vrhal mrazivé pohledy na Harryho ,který stál udýchaný a s ruměncem ve tvářích proti němu. Navzájem na sebe mířili hůlkami a
prudce dýchali.

"Pane Pottere, chováte se jako pomatený pubescent." veškerou ironii poněkud kazil Snapeův rychlejší dech. Od Harryho se ozvalo prudké vydechnutí a neuvěřitelnou rychlostí a silou mrštil po starším muži bodavou kletbu, ten se na poslední chvíli obalil
zlatavým štítem a vteřinu na to vyslal další útočné kouzlo na oplátku.

Albus Brumbál tiše stál a sledoval jak se dva nejdůležitější muži v jeho životě navzájem ničí. Srdce mu stiskla chladná kovová dlaň, která přinutila srdce vynechat pár úderů. Byl zklamaný sám sebou, že mohl dopustit, aby vše zašlo do takové krajnosti. Znovu pohlédl na oba chlapce, kteří se opět měřili nepřátelskými pohledy a tiše si odkašlal. Ten zvuk se Velkou síní rozlehl jako úder železnou tyčí. Téměř okamžitě se mu naskytl pohled do vylekaných zelených zorniček a hned vzápětí ho zdrtil zcela lhostejný pohled Severuse Snapea. Jen těžce pokýval hlavou a odešel. Někdy prostě nebylo potřeba slov. Došel do své ředitelny a posadil se do svého křesla, ruce si volně položil na dřevené, stářím opotřebované opěrky. Většinou bylo hezké vidět, že věci se nemění, ale bohužel byly i případy, kdy bylo smutně vidět, že některé věci jsou stejné. Stařec si znovu povzdechl a zahleděl se na zářivého ptáka u dveří. Ten pouze tázavě naklonil hlavu na stranu a zatrylkoval.

"Ach Fawkesi..."

Na Velkou síň mezitím padlo dusivé ticho. Harry tam stál a měl skutečně velmi špatný pocit, protože v očích starého muže bylo něco, co neočekával, že tam někdy uvidí.
Zklamání. Albus Brumbál byl zklamaný z toho, co viděl.

"Nemá k tomu důvod." hlesl si sám pro sebe Nebelvír a pomalu uklidil hůlku zpátky do kapsy.

"Prosím?"

"Nic..." odsekl stále ještě podrážděně a rychlým krokem odcházel do jejich společných pokojů. Upřímně doufal, že se stihne v klidu vykoupat, než se bude muset znovu dívat na ten arogantní obličej.

"Pottere!!!" hlas pronikl i přes zavřené dveře koupelny. Chlapec seděl v horké vodě ponořený až po uši v bohaté jablečné pěně. Protočit oči vzhůru a najednou dveře rozrazilo kouzlo a dovnitř vplul v celé své "kráse" jeho profesor. Jeden jediný pohled stačil na to, aby Harry zjistil důvod mužovi nevole. Severus se tyčil nad vanou třímajíc v
ruce jeho Kulový Blesk.

"Já se koupu, jestli vám to ještě nedošlo." Skrz pěnu nebyl Harrymu vidět téměř ani obličej, takže neměl důvod ke studu. Nemohl si odpustil poznámku k nedostatku slušného chování, zvlášť když věděl jak moc to Snape vyžadoval od jiných.
¨
"Ještě jednou necháte válet to svoje roští v obývacím pokoji na křesle a podpálím ho." s těmito slovy mrštil koště do vany, až voda vystříkla na zem a odešel. Harry okamžitě vylovil svůj blesk, osušil ho od pěny a hodil naštvaný pohled na již znovu zavřené dveře. Pak si povzdechl. Jeho život se obrátil naruby během pár dnů .Nikdo na světe by nemohl říci, že k lepšímu.

Pomalu vylezl z vany, otřel se, popadl své koště a v trenkách a černém županu s nebelvírským znakem na klopě vypochodoval ven. Koště hned za dveřmi ložnice opřel o svoji skříň. Pověsil župan a vysoukal své hubené tělo na svoji polovinu postele. Snape tam již seděl opřený zády o čelo postele a zaujatě si četl knihu v ošoupaných kožených deskách.

"Pyžamo!" možná si zase tak zaujatě nečetl. Harry se po něm skutečně škaredě podíval, pak se zahleděl na svoje lehce seprané spodky a zavrtěl hlavou.

"Nemám..." tím považoval konverzaci za uzavřenou.Zavrtal se do peřin a modlil se za rychlé tasení hůlky kdyby na něj Snape v noci zaútočil. Zavřel oči a najednou jeho tělo ovanul chlad. Jeho peřina se vznášela těsně u stropu.

"Hned!!!" černý pohled nesnesl námitky.

"Nemám!" odsekl znovu chlapec a vyndal hůlku z pod polštáře, aby si mohl peřinu přivolat. To už ovšem ležel oblečen do křiklavě oranžového pyžama s knoflíky od vrchního dílu zapnutými u krku tak, že ho škrtily a zařezávaly se do kůže. Nad tou barvou se mu chtělo zvracet a knoflíky nešly rozepnout. Zkusil jednoduché trhací kouzlo, ale látka jakoby byla odolná vůči Harryho kouzlům. Severus Snape vedle spokojeně mlaskl, založil si stranu v knize a uložil se ke spánku.

"Zrušte to kouzlo." zasyčel už téměř nepříčetně nebelvír.

"Příště budete vědět, že je lepší poslechnout." přišla mu odpověď, Harry natáhl hůlku a přemýšlel jakým kouzlem by mohl muže přinutit spolupracovat. Zpod přikrývek se
vynořila bledá ruka a chlapcova hůlka do ní elegantně vplula.

"To aby vás nenapadlo, Pottere, dělat nějaké hlouposti." ruka zmizela stejně rychle jako se objevila a spolu s ní zmizela i jeho šance na relativně příjemnou noc. Naposledy se zatahal za škrtící knoflík a odevzdaně padl do peřin. Tohle bude dlouhá noc.

A měl pravdu, celou noc se budil kvůli pocitu stísněnosti, který v něm oděv vyvolával, takže se vůbec nevyspal. Ale jednu výhodu to mělo. Žádné noční múry.
Ráno, když se druhý muž vzbudil a vstal z postele, bezeslova namířil na chlapce a ten byl opět jen ve svých trenkách. Jakoby se nic nestalo.

Harry seděl na posteli, nohy spuštěné na zem a dlaní si přejížděj po zarudlém krku. Měl oděrky, které ho nepříjemně pálily a přesto si na ně pořád sahal. Věděl, že v koupelně je nad umyvadlem lékárnička, kam Snape nastrkal základní lektvary a masti. Napadlo ho, na co by se Severus vymluvil, kdyby přišel do Velké síně s takto odřeným krkem, ale pak si to raději rozmyslel a na kůži napatlal silnou vrstvu hojivé masti. Po pár minutách nebylo po oděrkách téměř památky až na pár zarudlých flíčků.

Z bytu vyšel přesně deset minut po tom, co začala snídaně ve Velké síni. Nikam nechvátal, divadlo před ostatními bude muset hrát tak jako tak, takže nebyl důvod spěchat. Ve dveřích se setkal s ředitelem, kterému pouze kývl na pozdrav, ale nepromluvil. Posadil se na své obvyklé místo, pozdravil Remuse a svůj pohled stočil na Severuse Snapea, který mu naléval ranní čaj a na tváři mu pohrával jemný úsměv.

Dokonalá idylka.
Nechte si zasílat novinky přímo do Vaší emailové schránky
Opište prosím kontrolní kód "4510"
Varování: Stránka pro dospělé (18+), vstup pouze na vlastní riziko. :-)
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one