Fallagela

Fallagela

Já, mé šiblé já a povídky
Jmenuji se Nikola a právě jsem nastoupila prvním rokem na vysokou v Praze. No učení žádná sláva, nebaví mě a to a nejde mi to, ale co...učený z nebe nespadl a zkusit se má všechno. Povídka Umřít je vlastně moje premíéra, co se psaní týče. Je to pochybné dílo, které by mohlo mít i nějaký ten obsah, ale to se všechno ještě uvidí.
Budu se snažit přispívat pravidelně a nenechat tyhle stránky ležet ladem, a když už nastanou nějaké komplikace, tak to oznámím. Aby těch pár jedinců, kteří se zde objeví věděli, že nastala nějaká prekérka a na tyhle stránky bude zbytečný pár chvil páchnout. :-D

To by bylo asi všechno, takže jediný, co vám popřeju do vašich životů je vytrvalost. Buďte vytrvalí a dostanete všechno, co budete chtít... :-*

Fantazie je nádherný dar...

Dobře tohle možná bylo trochu děsivý, ale Harry se odmítá otočit, aby se podíval, jestli profesor už spí nebo ne. Určitě nespí a kouká...Není přeci možný, aby někdo, kdo spí dýchal tak potichu, že to není slyšet.

Prudce se na posteli otočil a spatřil uvolněnou tvář staršího muže. Spal. Díky bohu, popadl hůlku, kterou měl položenou na nočním stolku vedle hlavy a sám na sebe zakouzlil Silencio, nechtěl, aby muž věděl o jeho nočních můrách a už vůbec nechtěl, aby to dozvěděli zmojizelští.
Byl si stoprocentně jistý, že i když si o nich všichni myslí, jak se bezmezně milují, tak Snape by nějak zařídil, aby se o jeho nočních můrách zmínil třeba Brumbálovi zrovna ve chvíli, když by procházeli kolem zmijozelského stolu. To by měl ze života ještě větší peklo než teď a to byl skoro přesvědčený, že horší to již být nemůže. To, že si severuse vzal, rozběsnilo jeho hady do ruda. Každodenní útoky na jeho osobu se stali rutinou. Ano, stále respektovali svého vedoucího koleje, ale bohužel na jeho manžela se to nevztahuje. Pravda, nikdy žádný zmijozel ho neurazil kvůli jejich "vztahu", na to tu byli odborníci z Nebelvíru a ostatních kolejí. Vlastně škola byla momentálně rozdělena na 2 skupiny. Byli tu ti, kterým to bylo jedno nebo z toho měli radost a pak tu samozřejmě byli ti, kteří zato Harryho nenáviděli popřípadě ho obvinili z toho, že je ziskuchtivý. Jako kdyby snad Severus Snape byl nějak extra zámožný.
No, Hermina mu na konci školního roku osvětlila, že vlastně Severus Snape je tak trochu zámožný, protože je ze starobylé rodiny a tudíž jeho bohatství není ani tak v penězích jako spíše v majetku a ve jméně. Další z věci, které si Harry mohl připsat na seznam pro něj nesrozumitelných věcí. Kouzelnické zákony a tradice málokdy měli hlavu a patu, a i když se Hermiona s Ronem snažili vysvětlit mu alespoň základy, tak stále nechápal, kde je problém.

Nepochopil, proč se musel před svatbou seznámit se stovkou cizích lidí, jenom proto, že to vyžadují tradice. Díky tomu, ale vyřešil otázku na to, zda Snape má nějakou rodinu. Má příšerného strýčka Alonse Snape. Vlídnost měli v rodině.

Myšlenky se mu honily hlavou jak zběsilé. Bál se zítřka, bál se každé minuty, kterou bude muset prožít pod střechou jednoho bytu s tím mizerou.
Vzbudil ho nepříjemný pocit toho, že je sledován. Prudce otevřel oči a setkal se s nadšeným zářivým pohledem Dobbyho. .

"Měl byste vstát, pane Pottere nebo přijdete o snídani, pane" s tichým PUK skřítek zmizel a Harry se pomalu vyštrachal do sedu, našel hůlku a zrušil své večerní kouzlo. Bylo přesně osm hodin a pět minut. Nechápal, že ho Snape nechal tak dlouho spát. Možná, že ho prostě jenom nechtěl vidět. Vlastně to byl dobrý plán, čím méně se budou vídat tím méně, budou muset hrát tu hru. Předpokládal, že v tuto dobu už ve Velké síni bude jenom Remus, který si rád přispí. Jak šeredně se spletl.

Sotva rozrazil dveře do Velké síně, tak se zarazil, za stolem seděl Remus, Ron, Hermiona, profesor Brumbál a...Snape. Výborně, tolik k tématu a nevídání se.

"Harry, ahoj" halekal zrzek a pobryndal si triko dýňovým džusem.

"Ahoj, co tady děláte?" přešel pomalu ke stole a pohledem se pečlivě vyhýbal Severusovi.

"Přišli jsme se na tebe podívat jak se cítíš první den jako ženatý muž..." Hermiona popadla sklenici nalila ji po okraj máslovým ležákem a postavila ho na stůl vedle Snapea, kde přesně bylo vynechané jedno místo pro něj.

"To je...ehm...milé." nervózní úsměv a rychlý pohled hozený po muži v černém. Popošel ke svému vytyčenému místu a sesunul se na židli.

"Ahoj, lásko..."vyžblebtnul a poťapkal rukou Severusovo rameno.

"Jak si se vyspal?" vrátil mu uvítání profesor a se sebezapřením mu začal nandávat na talíř vajíčka se slaninou. Ron se zakuckal a sledoval jeho počínání. Pravda, Ron se zakuckal při jakémkoli citovém projevu od Severuse Snape a jak sám zrzek říkal. Na to si bude muset zvyknout. A já taky...

"Skvěle, děkuju..." na tváři vyčaroval rádoby uvolněný úsměv a upřeně se zahleděl na Severuse. Očima se mu snažil naznačit, jak moc ho nenávidí.

"To je tak milé, vidět vás dva jak spolu vycházíte..."definitivně se Remus zbláznil. Míle bylo slovo, které se dalo ve spojitosti se Snapem použít pouze v jedné situaci a to, když Severus Snape odcházel, to bylo každému milé.

"Aby si se neroztekl, Lupine." prsknul lektvarista a zatvářil se, že ho bolí zub. Harry chtěl něco říct na obhajobu svého přítele, ale pro dnešek měl již konverzace dost. Po pěti minutách se jeho manžel zvedl k odchodu.

"Uvidíme se na večeři." prohodil neutrálním tónem, Harrymu vtiskl opravdu hodně letmý polibek na tvář a zmizel.
Chlapec nenápadně vydechl úlevou. Bude to možná těžší než si myslel. Dokud to jenom hrajete, aniž byste to měli potvrzené razítkem ministerstva, tak to jde snášet, ale když už je to oficiální a vy s někým takovým žijete, tak je to neuvěřitelně...ponižující. Jo, to přesně Harry Potter cítil. Ponížení. Co všechno ještě bude muset udělat, aby ostatní byli šťastní? A kdy naposledy udělal někdo něco pro něj? Bylo mu téměř na zvracení, vrhl velmi vyčítavý pohled na bělovlasého muže, který dojídal poslední zbytky citrónového koláče a odešel. Přešla mě chuť, děkuji pěkně...

Neměl, co dělat. Už prolezl asi desátou tajnou chodbu a neměl, co dělat. Nudil se. K učení ho nikdo nedostane a číst si taky nechtěl. Vběhl do sklepení rovnou do jejich bytu a popadl své koště. Přestal vnímat čas. Létal tak dlouho, dokud mu ruce ještě sloužil, přistál až když se začala šeřit. Byl unavený, vyfoukaný, zmrzlý na kost, i když bylo léto. Dnes večer se mu rozhodně žádné noční můry zdát nebudou.
V bytě stihl proběhnout sprchou a do Velké síně vběhl a ještě si vyklepával vodu z vlasů.

"Omlouvám se za zdržení, ztratil jsem pojem o čase." koktal rychle a posadil se na své místo z rána, potom se rozhlédl a zjistil, že za stolem sedí sám pouze s jeho noční můrou.

"Eee...Kde jsou všichni?"

"Obávám se, pane Pottere, že už jsou dávno po večeři. Já sám jsem se zdržel ve své laboratoři a tajně doufal, že vás dnes již neuvidím." úšklebek jasně patrný na těch úzkých rtech byl z Harryho strany téměř vítaný.

"Bydlíme spolu." Harry měl chuť pořádně se pohádat. Po tom všem by to nebylo na škodu.

"Jak jsem mohl zapomenout, vaše příšerné fluidum mě bude pronásledovat nejspíše až do mé smrti." zřejmě nebyl jediný, kdo chtěl nastolit pořádek v jejich "vztahu".

"Hele já nebyl ten, který tohle všechno vymyslel." Do jeho hlasu vnikla trocha výčitky.

"Za to já jsem sršel nedočkavostí, až si vás budu moci přivinout na svoji hruď." příbor zacinkal o talíř hlasitěji, než by bylo nutné.

"Tak proč se hádáte se mnou, jděte s tím za ředitelem." zahalekal chlapec a jeho vlasy jakoby se naježili ještě více.

"A co myslíte, že jsem dělal poslední tři měsíce? Vybíral vám svatební prsten?" sarkasmus přiostřil mužův hlas a černé oči se zabodly přímo do těch jeho.

"Fajn, mě to teda taky není zrovna příjemný. Chovat se k vám jako k někomu, koho mám rád není zrovna jednoduchý. " začal v něm bublat opravdový hněv. Nesnášel, když se Severus choval takhle...povýšeně.

"Možná vás to překvapí, ale ani vy nejste můj vysnění typ." znechucený pohled, kterým přejel jeho postavu od shora dolů ho vymrštil ze židle.

Stál na svým profesorem a do tváří se mu pomalu vlévalo horko. Měl toho tak akorát dost. Černé oči se přimhouřili a starší muž se vyrovnal ve své úctyhodné výšce, takže Nebelvír musel zaklonit hlavu, ani to nezmírnilo jeho vztek. Vystřelil ruku a začala ukazováčkem ďobat do mužovi hrudě.

"Tak vy si myslíte, že se bavím? To tedy rozhodně ne, já jsem znechucený. Dělá se mi špatně při pomyšlení, že s vámi budu muset spát další noc v jedné místnosti na jedné posteli. Chce se mi zvracet pokaždé, když se vás musím dotknout a tvářit se, že vás hluboce miluji a rozhodně mi nepřijde úžasný, že to může trvat i několik let." lehce zadýchaný dokončil svou litanii a teď byla řada na Zmijozelovi. Ten během monologu klidně stál s rukama lehce založenýma a nechal se bodat do hrudi.

"Skvělý proslov." kývnul stroze hlavou a zhluboka se nadechl.

"Pane Pottere, je skutečně smutné vidět, že jste stále stejně sobecký, rozmazlený harant, který potřebuje mít všechno dokonalé. Ale nic není dokonalé, kdyby bylo, tak já nejsem ženatý s vámi, není žádná válka, a ze všeho nejlépe vy vůbec neexistujete. Protože v dokonalém světe není místo pro někoho jako jste vy."

"Řekl ten, kterého každý nenávidí." odfrkl si a pozvedl bradu v gestu zcela výmluvném. Ten muž ho už nikdy nebude moci urazit.

"Jak já vás lituji..."posměšný tón a výraz mužovi tváře donutili Harryho k něčemu, co nechtěl... ke křiku.
Nechte si zasílat novinky přímo do Vaší emailové schránky
Opište prosím kontrolní kód "4510"
Varování: Stránka pro dospělé (18+), vstup pouze na vlastní riziko. :-)
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one