Fallagela

Fallagela

Já, mé šiblé já a povídky
Jmenuji se Nikola a právě jsem nastoupila prvním rokem na vysokou v Praze. No učení žádná sláva, nebaví mě a to a nejde mi to, ale co...učený z nebe nespadl a zkusit se má všechno. Povídka Umřít je vlastně moje premíéra, co se psaní týče. Je to pochybné dílo, které by mohlo mít i nějaký ten obsah, ale to se všechno ještě uvidí.
Budu se snažit přispívat pravidelně a nenechat tyhle stránky ležet ladem, a když už nastanou nějaké komplikace, tak to oznámím. Aby těch pár jedinců, kteří se zde objeví věděli, že nastala nějaká prekérka a na tyhle stránky bude zbytečný pár chvil páchnout. :-D

To by bylo asi všechno, takže jediný, co vám popřeju do vašich životů je vytrvalost. Buďte vytrvalí a dostanete všechno, co budete chtít... :-*

Fantazie je nádherný dar...

Poslední výkřiky a vtipné připomínky o svatební noci umlčely neprostupné dveře novomanželských komnat. Harry si znechuceně začal sundávat svatební hábit a jedním rychlým Incendio spálil hromádku stříbřitých šatů. Poprvé za celý den se mu na tváři objevil spokojený ucul.

"Velmi dospělé, Pottere." pár černých očí ho provrtával s jasným opovržením. Na to Harry neměl odpověď, jen se otočil a oděn pouze do černých kalhot jal se hledat dveře do ložnice a do koupelny. Kdyby nebyl postaven v takové situaci, tak je z bytu nadšen, ovšem drobnosti jako společná manželská postel mu jakékoliv nadšení zhola znemožňovali. Dopřál si skutečně dlouhou a horkou vanu a když vylezl ven naskytl se mu pohled na zcela rozzuřeného Severuse Snapea.

"Volno..."prohodil kysele a prošel kolem. Slyšel jak se za ním s prudkým třísknutím zavřeli dveře. Snažil se nebýt nervózní. Věděl, že mezi ním a netopýrem nikdy k žádným intimnostem za dveřmi jejich bytu nedojde, ale i tak ho znervózňoval pocit, že bude muset spát vedle někoho komu nevěří ani co by se za nehet vešlo. To je asi stejné jako lehnout si na koleje a doufat, že bude výluka. Náhle uslyšel hučení v krbu a přesunul se do obývacího pokoje, kde právě ne příliš důstojně vyklopýtal ředitel školy z krbu.

"Ach, Harry...Jak se cítíš?" Nebelvír téměř pocítil vinu, za smutné oči starého muže.

"Jak myslíte?" dobrá, vážně se nechtěl chovat jako lektvarista v jeho lepších dnech, ale něco jako nedobrovolná svatba a hraní divadélka na veřejnosti vám prostě určitým způsobem zkazí náladu.

"Je mi to líto Harry, ale víš, že je to nutné. Jestli tě nechceme vydat do rukou rodiny Malfoyů a tím pádem i Voldemortovi, tak je tohle naprosto nezbytné." Jo tohle slyšel už stokrát. Kdyby si to Draco s Luciusem nenakráčeli jednoho nádherného slunného dne do ředitelnou s jasnou výzvou, tak se tohle nikdy nestane. A ten den zkazili Nebelvírovi celý život. Do teď nepochopil, jak se mohl nechat Draco přesvědčit, že pro dobro smrtijedů si má Harryho vzít. No možná počítal s tím, že chlapce do dvou dnů Voldemort stejně zabije.

Tohle byla ta část, kdy zjistil, že kouzelnický svět není tak skvělý. Oba aristokraté se začali ohánět nějakým právem, které nějaký kouzelník vymyslel a ustanovil někdy před téměř dvěma stoletími, jehož nedodržení se trestá velice nepříjemnou kletbou. A Brumbála nenapadlo nic jiného, než to, že Harry Potter už je dávno ŠŤASTNĚ zasnoubený tím pádem nemá tato žádost o ruku žádný vliv. Nikdy přesně nezjistil jak se stalo, že Albus Brumbál dokázal vyhrknout jméno Severuse Snapea. Oba zuřili. Harry se starým kouzelníkem týden nemluvil a na všechny kolem byl neurvalý. Na Severusovi se to zda je naštvaný nebo není dalo poznat dost těžko, protože jeho normální výraz se zuřivosti podobal normálně. Ale něco o jeho názoru vypovídala téměř prázdná ředitelna. Potter si byl stoprocentně jistý, že to Snape provedl čistku na Albusově majetku.

"Řediteli..." ozval se stále ještě zlobou rozechvělí hlas právě přicházejícího Sveruse Snapea-Pottera. Když si Harry v duchu řekl, nové jméno svého manžela, tak zblednul. Nic horšího v životě neslyšel. Bože, to je jako kdyby jste zkřížili hada se slepicí,naprosto nepřirozené.

"Á Severusi. A jak je tobě?" upřímná starost o své dva chlapce Brumbála stejně neuchrání do jejich zloby.

"Bylo i lépe," s decentním úšklebkem si sednul do křesla a lusknutí přivolal hradní skřítku.

"Dvě řežné...a..." poněkud neochotně se zahleděl na Harryho.

"Tři režné!" To by možná mohlo pomoci od nastávajícího šoku. Harry se začal utápět v panice. Nechápal to, od května byl schopen hrát to divadlo a kromě zloby nepociťoval nic, tak proč teď najednou měl pocit, že se rozsype? Po svatbě se stalo všechno opravdovým. Skutečně bude muset dělat se Snapem zamilovaný pár, dokud neporazí Pána Zla. A to mohlo trvat roky. Třeba by mohli postupem času svůj vztah na veřejnosti "ochlazovat".

Byl srpen a před dvěma dni měl narozeniny, tak by se měl jako správný kouzelník radovat z toho, že je již plnoletý a může kouzlit kdy chce. Ale on vždycky musel mít něco extra. Tak proč ne svatbu, že? Cítil jak mu v hrdle probublává smích. Dobrá byl to poněkud hysterický smích, ale to nesmí. U Merlina, to je jediné, co mu ještě zbývá sesypat se před Severusem. Ale jsou věci, které neovlivníte, proto Harry Potter seděl a s hrůzou zjišťoval, že se pochechtává. Nejprve to bylo na snesitelné úrovni, byl to smích jasně vyzařující veškerou nevoli, ale když se ředitel zeptal, zda je v pořádku, tak to nevydržel a jeho hysterie vypukla v plném proudu. Smál se trochu zajíkavě a provinile se držel za pusu. Nešlo přestat. Všechno bylo tak moc absurdní, že prostě nešlo přestat.

"Pane Pottere!" výhružka smrtí znějící v hlase jeho novomanžela byla ještě směšnější.
"Potter-Snape" vyhekal ze sebe a smích již zněl poněkud zdrceně, do očí mu stouply slzy, ale nebrečel, jenom se mu slaná voda přelévala nad spodním víčkem, ale ten večer neměla právo na to, opustit své vyhraněné místo.

"Já jsem vám jenom přišel říct, že hrad se na zbytek prázdnin téměř vyprázdní, jediní Minerva a Lupin neodejdou." Starcův hlas byl slabý a plný výčitek. To je riziko velké moci, stačí jedno slovo před nesprávnýma ušima a už vás vedu k oltáři.

"To by neměl být problém."zamručel Severus a zlehka se napil své režné. Harry skleničku opatrně uchopil do třesoucích se rukou a zlehka si usrkl, účinek byl okamžitý. Zastavilo se mu srdce, krev mu ztuhla v žilách a skrz krk mu někdo pěchoval pořádně rozžhavenou pochodeň. Hrdlo se mu stáhlo a do obličeje mu vstoupala červeň, která dokázala zamaskovat dokonce i kruhy pod očima. Zachytil téměř pobavený pohled od Snapea. Rychle svojí reakci zamaskoval,ale skleničku s režnou pro jistotu odložil. Tohle nebude jeho oblíbené pití. Harry se pohodlně opřel o gauč a snažil se potlačit pálení v krku.

"Lupin tu zůstává?" optal se zmateně Harry, když již opět mohl mluvit.

"Ano, nabídl jsem mu místo učitele obrany a on to přijal. Je to pro nás pro všechny jednodušší. Remus bude mít lektvar od Severuse hned a já budu mít dalšího člena Řádu na tvou ochranu."

"To je skvělé..." rozzářil se mladíkův obličej, ale brzy pohasl, když si uvědomil, že se bude muset občas miliskovat se Severusem právě před jediným žijícím přítelem jeho rodičů. To bylo tak nefér.

"No nic chlapci, je pozdě, jistě jste unavení po tak dlouhém dni. Dobrou noc." Albus Brumbál zamával svým tyrkysově modrým hábitem a byl pryč. Z křesla od naproti se ozvalo pohrdající odfrknutí.

"Vlkodlak opět na škole." zavrčel muž a dopil zbytek pití.
Nechte si zasílat novinky přímo do Vaší emailové schránky
Opište prosím kontrolní kód "4510"
Varování: Stránka pro dospělé (18+), vstup pouze na vlastní riziko. :-)
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one