Fallagela

Fallagela

Já, mé šiblé já a povídky
Jmenuji se Nikola a právě jsem nastoupila prvním rokem na vysokou v Praze. No učení žádná sláva, nebaví mě a to a nejde mi to, ale co...učený z nebe nespadl a zkusit se má všechno. Povídka Umřít je vlastně moje premíéra, co se psaní týče. Je to pochybné dílo, které by mohlo mít i nějaký ten obsah, ale to se všechno ještě uvidí.
Budu se snažit přispívat pravidelně a nenechat tyhle stránky ležet ladem, a když už nastanou nějaké komplikace, tak to oznámím. Aby těch pár jedinců, kteří se zde objeví věděli, že nastala nějaká prekérka a na tyhle stránky bude zbytečný pár chvil páchnout. :-D

To by bylo asi všechno, takže jediný, co vám popřeju do vašich životů je vytrvalost. Buďte vytrvalí a dostanete všechno, co budete chtít... :-*

Fantazie je nádherný dar...

Ahojky všichni, tak další kapitolka je na světě. Vážně už se snařím posunout se v ději někam dál. Uvidíme, jak se mi to podaří navázat, aby to nebylo moc hrc prc... :-D Děkuju vám všem za komentáře...

"Pottere vzbuď se..." hrdelní zavytí, které se rozléhalo po pozemcích školy, přerušoval temný nebezpečně znějící hlas. V panice se otočil, aby se podíval, kdo to je. Místo postavy uviděl další popelavě šedá těla vlkodlaků, která k němu neúprosně mířila. Jantarově žluté očí žhnuly absolutním chtíčem po krvi, z hrdla se mu vydral zoufalý vzlyk.

"POTTERE!!!" hlas rezonoval po celých pozemcích školy. Na zádech ucítil horoucí dech. Byl v pasti. Pomalu se otočil a zjistil, že zírá přímo do tlamy plné zubů. Křečovitě zavřel oči a zařval v hloupé naději, že to něco změní. Na jeho obličej dopadla ohromná, chlupatá tlapa a roztrhla mu tvář.

"POTTERE!!!" další úder, ještě silnější než ten předtím ho donutil klopýtnout, cítil jak mu po bradě kape krev.

 

S trhnutím se posadil a zjistil, že leží v posteli, místo aby stál promrzlý na kost na bradavických pozemcích. Prudce se ohlédl ,aby zjistil, jestli probudil toho Krakena spícího vedle něj. Rázem se ocitl dva centimetry od velkého nosu, kterému se zlostí rozšiřovaly nosní dírky.

"Šípková Růženka se probrala?!" v tuhle chvíli Severus připomínal hada víc, než kdy jindy.

"Ehm..." chlapec si pročistil hrdlo a snažil se přijít na inteligentní odpověď, což nebylo tak snadné jak předpokládal.

"Já...e...vzbudil jsem tě?" tmou se blýskly zářivě bílé zuby v chlapeckém úsměvu.

"Ani jsem si nevšiml." těžce protlačovaná slova skrz zaťaté zuby, nevyzněla moc přátelsky. Ložnici ozářilo jemné, mihotavé světlo z hůlky. Severus seděl na posteli, peřinu omotanou kolem pasu a nebezpečně zíral na krčícího se mladíka.

"O-omlouvám se!" kníknutí se ztratilo v dalším hrdelním zavrčení, které jak si Harry za tu dobu soužitíí všiml, muž vyluzoval velice často, když nebyl zrovna dvakrát dobře naladěn.

"Můžeš mi říct, o čem se ti zdálo?"

"O tom, že mě obklíčili vlkodlaci a já neměl kam utéct, a pak sem slyšel, jak na mě voláš." Myslí mu proběhla myšlenka na ten příšerný pocit, když mu vlkodlak trhal tvář, což bylo velice zvláštní, protože jak je známo, vlkodlaci si se svojí kořistí nikdy nehrají.

"Tak moment, ty jsi mi dal facku?" v tu ránu se narovnal jako svíce a šokovaně koukal na lektvaristu, který si právě vymotával nohy z peřiny.

"No Pottere, vzhledem k tomu, že jsi ze spaní vyřvával hůř jak Ufňukaná Uršula, tak se mi nápad vzbudit tě, jevil jako adekvátní. " Nebelvír se nezmohl ani na slovo a trochu poníženě si třel obě tváře.

"No jistě, pochybuju, že by ses mě snažil probudit vůbec nějak jinak." založil si ruce na hrudi jako uražená manželka.

"Nezapírám, tento způsob probuzení pro mě skrývá určitá potěšení." Vzápětí se ozvalo tiché „Nox"    a pokoj se opět ponořil do tmy.

"Příště zkus prostě něco jiného!!!" výkřik do tmy připadal i samotnému Harrymu poněkud dramatický.

"Jestli jsi očekával polibek z čisté lásky, tak ten by nefungoval." momentálně byl Harry rád, že je noc, protože červeň ho polila od kořínku vlasů až po palce u nohou. Konsternovaně padl zpět na postel a snažil se zklidnit své pádící srdce. O to trapnější to bylo, když v tom naprostém tichu, bylo to zběsilé bušení slyšet snad ještě lépe než přes stetoskop.

 

Ranní vstávání bylo pro Nebevlíra utrpení,protože se vzbudil chvilku po Snapeovi, takže se s ním míjel všude po bytě a pokaždé, když ho zahlédl, tak krvavě zrudl. Když se mu to stalo už po páté, tak si začal připadat jako nějaká puberťačka ovládaná hormony. Proto se raději zavřel do koupelny a čekal až uslyší to známé cvaknutí vchodových dveří.

 

"Ahoj Harry. Tak co, promluvil sis s profesorem o tom doučování  ještě jednou?" zvědavá Hermiona mu nandala obří kupu míchaných vajíček a Ron mu nalil dýňový džus.

"E, ne... nepromluvil. Asi jsi měla pravdu." při pomyšlení, že by se měl dneska dříve než večer střetnout se svým mužem, se mu udělalo mírně nevolno. Chvíli v klidu jedli, když se stalo něco absolutně nepřirozeného.

"Rone, co se děje?" šťouchl do svého kamaráda, který poprvé za sedm let věnoval svou pozornost něčemu jinému než své snídani. Zrzavý chlapec seděl nad svým téměř nedotčeným talířem a zíral na profesorský stůl.

"Kde je Lupin?" po těchto slovech se Harry i Hermiona prudce otočili, aby skutečně spatřili prázdné místo u stolu.

"Úplněk byl už před třemi dny, to už Remus u stolu sedívá." zamručela Hermiona a její pohled zintenzivněl pod snahou dopátrat se důvodu.

"Harry, jdi se zeptat!" šmahem to rozhodl Ron.

"Já? Proč já?" v panice vytřeštil oči a modlil se ke svatému Merlinovi, aby se to vyřešilo nějak jinak. Místo odpovědi se mu dostalo vražedného pohledu od Hermiony.

"Fajn!" vztyčil se a dřív než si to stihl rozmyslet, rázně vykročil uličkou vpřed.

"Pane řediteli?" schválně se vyhnul pohledem lektvaristovi, který na něj doslova zíral.

"Ach, Harry. Dobré ráno, co by sis přál?" pomněnkové oči ho vřele přivítaly. Včera se skutečně choval jako hlupák, když byl bezdůvodně naštvaný i na něj.

"Nás by zajímalo, co je s Re...profesorem Lupinem?" znovu se podíval na obvyklé místo profesora Obrany, ale to stále zelo prázdnotou.

"O Remuse se nemusíš bát Harry. Brzy se vrátí." tohle byla obligátní věta, která jasně naznačovala, že se nemá vyptávat.

"Ale, co je s ním?" možná díky dnešnímu snu, měl potřebu zjistit, zda je jeho přítel skutečně v pořádku.

"Jeho proměna neproběhla tak, jak by měla."pronesl hebkým hlasem nečekaně jeho manžel, díky čemuž si vysloužil varovný pohled od Brumbála-

"Co to znamená?" Nebelvír se rozhodl ignorovat pro změnu ředitele a zahleděl se na Severuse. Silou vůle potlačoval rudnutí obličeje.

"Že..."

"Dost, Severusi!!!" nahněvaný hlas proletěl Velkou síni a přilákal pozornost všech přítomných. Jak často se stává, že ředitel křičí na profesora lektvarů? Chvíli zavládlo totální ticho, pak se Harry lehce naklonil nad profesorský stůl a velice jemně políbil svého manžela.

"Takže se uvidíme večer, Severusi." prohlásil tak pevným hlasem jakým dokázal a rázně odkráčel na hodinu Obrany, kterou měl po snídani mít. Kolem Nebelvírského stolu proběhl a jeho přátele okamžitě vyrazili za ním. Než došli k učebně, tak se Harry stihl uklidnit a celkem úspěšně potlačil svou rudou barvu v obličeji. Měl by na tom začít pracovat, protože červenání  není v jeho věku už úplně normální.

"Co to bylo?" zeptal se Ron, sotva ho doběhli.

"Ředitel mi nechtěl nic říct a Severuse umlčel. Dřív než večer se to nedozvíme." pokrčil rameny a přemýšlel, co to mělo všechno sakra znamenat.

"Hm, kdo myslíte, že nás bude suplovat?" zeptala se Hermiona a jako na povel se otevřely dveře do učebny, kde se v celé své kráse tyčil Charles.

"Ne!" trochu pobouřeně vykřikl Harry, než stihl výkřik potlačit. Ron na něj vrhl trochu zmatený pohled.

"Ach Harry, milé tě zase vidět." pohled v jeho očích ale říkal  něco jiného. 

"Pojďte v klidu dovnitř, počkáme na ostatní." pronesl a usadil se na roh lavice, kde si Ron s Harrym skládali věci.

"Takže...Vy nás budete suplovat?" ozvala se ostýchavě Hermiona a pátravě přejela celou Charlesovu postavu.

"Už to tak vypadá, má milá. Oh, jmenuji se Charles Dilett." prudce se zvedl a podával Hermioně ruku. Po představení Herimony následoval Ron. Do třídy začal proudit zbytek žáků, většina se překvapeně zastavila mezi dveřmi, když zjistili, že Remus tam není, ale jeho absence nebyly ničím výjimečným.

"Dobrý den, jmenuji se Charles Dilett a budu tu pár hodin zaskakovat za profesora Lupina." Harry měl sto chutí jít za ním ke katedře a provést mu něco velice ošklivého.

"Co se děje s profesorem Lupinem?" vyhrkl Dean a trochu zmateně se rozhlížel kolem, jakoby mu to ještě všechno nedocházelo.

"Je momentálně indisponován. Víc o tom bohužel nevím." na Charlesove tváři pořád sídlil ten přehnaně přátelský úsměv. Pozorně si je všechny prohlédl.

"Jak vidím, jste zde sloučené dvě koleje."

"Nebelvír a Zmijozel...Pane." Draco Malfoy se od onoho incidentu s Harrym na hodinách moc nevyjadřoval, ale teď zjevně ucítil novou šanci na to, být upřednostňován před ostatními nějakým profesorem.

"Och, ano. Nebelvír a Zmijozel. Já sám chodil do Kruvalu, takže neznám tolik zvyklosti ve vaší škole, ale věřím, že spolu budeme dobře vycházet." zakončil své velké představení nebo tak to Harrymu alespoň připadalo. Hodina probíhala až nezvykle klidně. Kdyby toho chlapa neznal, řekl by, že je snad i normální.  Jediné, co mu asi nikdo nevysvětlil, byl bodový systém, protože za celou hodinu nepřidal ani neubral ani jeden bod, a to i když Neville zcela záměrně seslal na jednu dívku ze Zmijozelu kopřivové kouzlo.

"Profesor Dilett se nezdá být tak  špatný, co myslíte?" tlachala Hermiona celou cestu na oběd. Byl rád, že Ron se k její debatě připojil docela ochotně a dobrovolně, takže on se o tom...démonovi, nemusel vyjadřovat. Na obědě si sedl a velice hrubě začal odřezávat maso z kuřecího stehna.

"Co se děje, Harry?" Ginny mu položila velice jemně ruku na předloktí.

"Nic." odsekl a setřásl její ruku.

"To vidíme." prohlásil Neville a nacpal si do pusy obří vařenou bramboru.

"Nechci se o tom bavit." zahučel a svým pohledem propíchl Diletta, který seděl vedle Severuse. Jasně, a nikomu jinému nepřišlo divné, že Severus a Charles sedí nějak blízko u sebe. Pohledem sjel ke svému manželovi a zachytil Severusův pohled. Harry nebezpečně přimhouřil oči. Nezávislý pozorovatel by si mohl myslet, že mu slibuje pomalou a bolestivou smrt. A pokud Diletta přivede dnes večer domů, tak jeho lektvarista pozná, co to znamená naštvat Harryho Jamese Pottera-Snapea.

 

 

 

 

 

Nechte si zasílat novinky přímo do Vaší emailové schránky
Opište prosím kontrolní kód "1809"
Varování: Stránka pro dospělé (18+), vstup pouze na vlastní riziko. :-)
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one