Fallagela

Fallagela

Já, mé šiblé já a povídky
Jmenuji se Nikola a právě jsem nastoupila prvním rokem na vysokou v Praze. No učení žádná sláva, nebaví mě a to a nejde mi to, ale co...učený z nebe nespadl a zkusit se má všechno. Povídka Umřít je vlastně moje premíéra, co se psaní týče. Je to pochybné dílo, které by mohlo mít i nějaký ten obsah, ale to se všechno ještě uvidí.
Budu se snažit přispívat pravidelně a nenechat tyhle stránky ležet ladem, a když už nastanou nějaké komplikace, tak to oznámím. Aby těch pár jedinců, kteří se zde objeví věděli, že nastala nějaká prekérka a na tyhle stránky bude zbytečný pár chvil páchnout. :-D

To by bylo asi všechno, takže jediný, co vám popřeju do vašich životů je vytrvalost. Buďte vytrvalí a dostanete všechno, co budete chtít... :-*

Fantazie je nádherný dar...

Po dlouhé a dlouhé odmlce, která byla naplněná šíleným bušením do klávesnice a následným mazáním jsem opět splodila kapitolu,která (uznávám) nestojí ani za zrezivělý kotlík třetí třídy. Ale co, no někde zase začít musím ne??? A mám pro vás skvělou zprávu Majka už je úplně v pořádku, a povídku čile píše dál, dokonce už bude finišovat. Trochu se rozčiluje, že její bratr Marek se rozhodl jí dělat poradce, ale i tak si myslím,  že její konec bude famózní... :-D 
Do učebny lektvarů vklouzl tiše jako myška asi patnáct minut po začátku hodiny. Severus neřekl ani slovo, pouze mu otevřel učebnici na příslušné stránce a prstem poklepal na návod jednoho z lektvarů.

"Pane, nestrhnete Potterovi body?" tichá, útočná otázka vyšla z řad Zmijozelu.

"Ne, byl jsem informován, že pan Potter byl u pana ředitele. Věnujte se svému lektvaru, pane Zabini.“ ani se neobtěžoval podívat se, jakou reakci jeho slova způsobí. Zmijozelové jako jeden muž svými pohledy slibovali pomalou a bolestivou smrt. Výborně, to je přesně to, co Harry momentálně potřebuje. Chlapec rychle odtrhl pohled od hadů a s nepříjemným pocitem se vrhl na svůj lektvar. I když tentokrát Severus celou hodinu seděl a nekritizoval, tak na Nebelvírův lektvar to žádný výrazný vliv nemělo. Jenom Nevillovi tentokrát kotlík nebouchl, ale roztavil se.

"Troll! Jak jinak." Harry jenom pokrčil rameny, tak nějak nepředpokládal nějakou změnu.

"Jestli to tak půjde dál, tak nebudete připuštěn k závěrečné zkoušce.“ přestože byli manželé už nějaký ten pátek, tak ani to nezabránilo Severusovi mít až pošetilou radost z toho, že může Potterovi zkazit den. Jeho oči se potěšením celé blýskaly.

"Můžete jít!" teatrálním máchnutím ruky propustil svoji třídu a začal uklízet na svém pracovním stole.

"Co takhle doučování?" přistoupil Harry ke katedře a sledoval jak pečlivě lektvarista uklízí každou přísadu na své místo. To bylo něco, co doma nikdy neuvidí, tam Severus uklízí stylem: kam mi to upadne, tam to bude ležet. Lehce mávl rukou ke dveřím, které na moment zmodrali pod náporem tišícího kouzla.

"Ne!"

"Severusi, no tak! Víš, že OVCE z lektvarů potřebuju." Tichý, vemlouvavý tón, který tak úžasně zabíral na všechny kolem, zvlášť když ho použil Chlapec-který-přežil, nechával Severuse absolutně chladným.

"Nepotřebuješ."

"Na bystrozorský kurz ano!"

"Tak to máš asi dost smůlu, Pottere!" možná si s ním hrála jeho mysl, ale přísahal by, že slyšel Severuse se uchechtnout.

"Jenom to zkusíme. Můžu poprosit ředitele a ten ti to dá příkazem pod záminkou našeho lepšího sblížení." měl chuť dupnout si nohou, stejně jako to dělává Levandule. Nechápal, proč když on je ochotný s ním dobrovolně trávit čas, tak proč to samé nedokáže udělat Severus.

"Vyhrožuješ mi?!" nebezpečný pohled ho doslova propálil skrz naskrz a přišpendlil ho na místě. Možná přestřelil.

"To jsem v úmyslu vůbec neměl, omlouvám se. Proč mě nechceš doučovat? Tentokrát se budu snažit, vážně." Severus se k němu otočil zády a použitelně lektvary skládal do skříně.

"S tebou, Pottere, je to ztráta času ať už se snažíš nebo nesnažíš." a velice rozmáchlým gestem posbíral zbytek svitků na lavici a odkráčel bočním vchodem do kabinetu.


"Harry, co ti tak dlouho trvalo?" Hermiona se na něj obořila, i když neměla důvod, hodina začínala až za tři minuty.

"Snažil jsem se přemluvit Severuse, aby mě doučoval."

"A?"

"Nic. Řekl, že mě doučovat nebude. Nechápu, proč?!" otočil se na svou kamarádku, jakoby mu ona snad mohla pomoci.

"Harry, to je přece jasné..." pohled, který mu věnovala byl až nechutně vědoucí.

"Ne, Hermiono, na tom není nic jasného. "

"Je to tvůj manžel, proto tě nechce doučovat." její pohled nabral na intenzitě a
Nebelvírovi se na chvíli udělalo nevolno. Tohle byla věc, kterou na kudrnaté dívce shledával skutečně znepokojivou. Ty její pohledy.

"Pořád na tom nevidím nic jasného, Hermiono. Prostě to řekni!" byl trochu nepříjemný, ale kdo by nebyl, když byl rentgenován pohledem typu alá jsi malá nemyslící bytost, tak malicherná oproti mé inteligenci. Dobře, uznával, že rozhodně nepatřil mezi nejchytřejší lidi ve škole, ale zároveň nebyl ani nejhloupější, tak si tyhle pohledy mohla odpustit.

"Má prostě strach, aby jste si neskočili po krku, vaše společné doučování nikdy nedopadlo dobře. Prostě se nechce zbytečně hádat." založila si ruce na prsou a zatvářila se vysloveně domýšlivě.

"Hermiono, jestli máš dojem, že naše manželství je bezchybné, tak není. Se Severusem už jsme měli několik hádek." teď měl chuť tvářit se domýšlivě zase on, ale včas si to rozmyslel.

"Ale to vystupujete jako pár, teď by jste byli profesor a žák. On by musel vystupovat jako autorita i v soukromí a to by vašemu manželství neudělalo dobře." Jeho kamarádka byla úplně vedle.

Od dalších debat je odradil příchod profesora Kratiknota. Vlastně už nevěděl, co by řekl na svoji obhajobu. Ale jedno věděl určitě, rozhodně ho neodmítl proto, že se bojí pohádat. Prostě ho nechtěl doučovat, protože rád vidí neúspěch. Zvlášť velice rád vidí neúspěch Harryho Pottera.


Po večeři vklopýtal do bytu odhodlanější víc, než po obědě.

"Severusi??" křikl do nitra bytu a chvíli tiše naslouchal zvukům uvnitř. Z laboratoře se ozývalo tichounké cinkání. Jistě, přece se nebude obtěžovat s tím, aby se ozval. Neobtěžoval se s klepáním a pomalu vstoupil do Snapeova království.

"Dobrý večer." pozdravil a posadil se na židli v koutě. Vážně to vypadalo, že si Zmijozel chlapce ani nevšiml, že o něm neví. Dalších deset minut uplynulo za absolutního ticha. Severus rozvážně obcházel stůl a vařil lektvar, ze kterého stoupal, v úhledných pravidelných spirálách, žlutý nadýchaný dým. Nakonec do zlatého kotlíku vhodil snítku rostliny, u které si byl Harry vědom, že ji zná, jenom si nemohl vzpomenou na název. Dým zčervenal a místo stoupaní ke stropu se rozlil kolem kotlíku, kde se převaloval v chaotických vlnách podobně jako peřeje řeky. Severus zhasl plameny, nechal lektvar lektvarem a teprve teď se podíval na chlapce. Pohled měl zdrcující sílu, která donutila chlapce mlčet. Fajn, takže žádné doučování.

"Potřeboval jsi něco, Pottere?"

"Nic!" s tím se Nebelvír hrdinsky vzpružil a zmizel v jejich ložnici, kde mu celý obličej polila zahanbená červeň. Zachoval se jako vystrašený prvňák. Znechuceně si odfrkl, aniž by si uvědomoval, že to byla doména jeho muže. Z obývacího pokoje zaslechl hukot letaxu. Ani se neobtěžoval podívat se, kdo je přišel navštívit. Neměl náladu zrovna vést s někým zdvořilé rozhovory.


V koupelně zuřivě roztočil kohoutky na vaně a nechal své tělo zaplavit litry příjemně horké vody. Neležel tam ani pět minut, když mu na dveře začal bušit Severus.

"Pottere, vylez! Je tu ředitel a chce s tebou mluvit." S těžkým povzdechem ukončil své relaxování. Usušil se a oblékl.

"Dobrý večer, řediteli. " řekl jak nejuctivěji dokázal ve svém momentálním rozpoložení.

"Ach, Harry." ty hrané, téměř srdceryvné povzdechy, které ředitel v jeho přítomnosti pokaždé vyluzoval, mu lezly na nervy. Byl podrážděný a neměl chuť na hekání a potměšilé mávání řasami.

"Potřeboval jste něco...řediteli?!" prudce si sedl do křesla a zatvářil se jako jeho bratranec Dudley, když s něčím nebyl spokojený. Okamžitě toho nechal, protože poslední, co chtěl bylo, aby si o něm začali myslet, že se z něj stává rozmazlený smrad.

"Jenom jsem tobě a Severusovi přišel říct, že se obnovily ochrany Bradavického hradu, ale při kontrole jsem nenašel žádnou skulinu, kudy se mohl Tom do hradu dostat." zamyšleně si promnul ruce a pak upřel svůj pohled zpět na Harryho, chvíli si ho prohlížel jako vzácný exponát.

"No, teď už to bude snad v pořádku. Ale i tak bys měl zabezpečit vaše komnaty ještě svým kouzlem, Severusi." pak poklepal svojí relativně drobnou a vrásčitou rukou Severuse po rameni a spolu se svým jasně zeleným hábitem zmizel v letaxové síti.

"Jdu spát, dobrou!" chlapec se na patě otočil a rázně kráčel směr ložnice, když ho těsně minul modrý záblesk a dveře se s rachotem zabouchly.

"Nikam nejdeš. Pomůžeš mi s ochranou bytu."

"Nikdy jsem to nedělal, neumím to." neměl ani sebemenší tušení jak se tyhle věci dělají.

"Nejvyšší čas se to naučit, ne?" kdyby Severuse neznal přísahal by, že viděl, jak muži cukl koutek směrem vzhůru. A jestli se to vážně stalo, tak to musel dostat křeč, protože on se určitě na Harryho-zatracenýho-Pottera nikdy neusmívá.

"Dobrá." měl neblahé tušení, že ho nečeká nic, co bych chtěl dneska večer ještě absolvovat.


"Ne, Severusi, dost!" vykřikl frustrovaně a velice neopatrně odhodil hůlku na stůl.

"Pottere, takhle se to nikdy nenaučíš." chlapec by se nejraději rozběhl a udělal lektvaristovi dva slušivé monokly.

"Máš pravdu, když na mě budeš řvát, tak se to nenaučím. Já nejsem hluchej."

"Hluchý zřejmě nejsi, ale inteligence jsi taky zrovna moc nepobral." posměšné odfrknutí bylo jako poslední hřebíček do rakve.

"Výborně, ještě mi řekni, že ty ses tohle kouzlo naučil za půl hodiny. Hebrejsky!!!" založil si ruce a alespoň na chvíli měl pocit zadostiučinění, když viděl jak jeho manžel zaváhal.

"Dobrá, zkusíme to ještě jednou." Zmijozel mu podal zpátky hůlku a postavil se do postoje, který dnes oba dva prováděli snad už stokrát.

"Stejně pořád nechápu, proč to proboha neuděláš jenom ty, už dávno jsme mohli být v posteli." Po téhle větě si vysloužil zvláštní pohled a další dvě minuty Harrymu trvalo, než mu došlo, jak to mohlo vyznít.

"Oh, u Merlina já jsem nemyslel..."

"To mi došlo, soustřeď se." příkrý rozkaz ho donutil soustředit se na to, co dělali. Hebrejskou formuli uměl už téměř celou. Ale i tak ji četl z papírku, na kterém měl kouzlo foneticky přepsané.

"Prostě jenom udržuj krok se mnou." zavrčel starší muž, když se to opět nepovedlo.

"No, to se ti lehce řekne, když ty máváš hůlkou tak rychle, že nestíhám." stejný argument použil dnes také asi podesáté.

"Prostě mi to znovu ukaž pomalu." samotného ho začalo štvát, že je takové dřevo. Pečlivě sledoval každý pohyb hůlkou svého manžela a opakoval to. Po další hodině úmorného odříkávání a mávání hůlkou, které bylo sem tam přerušeno kousavou poznámkou se strany Mistra lektvarů se jim to povedlo.

"To je všechno?" Nebelvír cítil zvláštní zklamání.

"Ano, to je všechno." dostalo se mu pohledu, který by se dal vyložit jako nechápavý.

"Čekal jsem...Já nevím, že budou zdi jiskřivě zářit nebo kolem sebe budou mít viditelnou bariéru..." pokrčil rameny a sledoval zdi, které vypadaly úplně stejně.

"To by bylo dost nepraktické, když uvážíš, že to je ochrana, o které nemá hned každý vědět."

"No dobrá, ale jak poznáme, že to fungovalo?" pořád se cítil zmatený a ani znechucený pohled od jeho manžela ho neodradil od otázek.

"Cítíš to!" zavrčel velice netrpělivě a zjevně, aby se vyvaroval dalším otázkám, tak zmizel v jejich ložnici. Chlapec chvíli stál a přemýšlel, jak to Severus myslel. Cítíš to! Došel ke zdi a položil na ni opatrně obě dlaně. Napůl očekával, že dostane ránu, jak od elektriky. Nic se nestalo, zeď ho dál chladila do prstů a ani známka po nějakém ochranném kouzle. Pomalu začal uvažovat, o tom že si tu z něj Snape dělal celou tu dobu srandu. To následně vyloučil, protože si nemyslel, že by muž neposlechl ředitele Bradavic. Nakonec pokrčil rameny a prošel dveřmi, kterými jen před pár minutami zmizel jeho muž.

Čistil si zuby a ta poznámka od Severuse mu pořád hlodala v hlavě. Vyplivl pastu, vypláchl si pusu a zamyšleně přešel do ložnice.

"Severusi?" pípnul a napůl se modlil, aby muž už spal. Agresivní odfrknutí nasvědčovalo, že je muž ještě vzhůru, ale na rozhovor náladu nemá.

"Jak můžu ochranu cítit?" zvedl se na lokti a zadíval se na ležícího muže, který měl zavřené oči. Okamžitě se položil zpátky na záda, najednou mu přišlo sdílení jedné velké postele moc osobní.

"Cítíš se v ohrožení?" temný baryton proplul nocí.

"Ne." řekl upřímně, a pak mu došlo, že je to zvláštní říkat něco takového zrovna v přítomnosti muže, který ho ze srdce nenávidí.

"Až se někdo bude snažit prolomit ochranu, tak to ucítíš ve své mysli. A teď, pokud je to všechno, bych rád spal."

"Dobrou." napůl uraženě se otočil na bok, zády k manželovi a pečlivě sledoval zeď ložnice. Vážně doufal, že si sem Voldemort znovu nenakráčí jako by nic.
Nechte si zasílat novinky přímo do Vaší emailové schránky
Opište prosím kontrolní kód "1809"
Varování: Stránka pro dospělé (18+), vstup pouze na vlastní riziko. :-)
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one