Fallagela

Fallagela

Já, mé šiblé já a povídky
Jmenuji se Nikola a právě jsem nastoupila prvním rokem na vysokou v Praze. No učení žádná sláva, nebaví mě a to a nejde mi to, ale co...učený z nebe nespadl a zkusit se má všechno. Povídka Umřít je vlastně moje premíéra, co se psaní týče. Je to pochybné dílo, které by mohlo mít i nějaký ten obsah, ale to se všechno ještě uvidí.
Budu se snažit přispívat pravidelně a nenechat tyhle stránky ležet ladem, a když už nastanou nějaké komplikace, tak to oznámím. Aby těch pár jedinců, kteří se zde objeví věděli, že nastala nějaká prekérka a na tyhle stránky bude zbytečný pár chvil páchnout. :-D

To by bylo asi všechno, takže jediný, co vám popřeju do vašich životů je vytrvalost. Buďte vytrvalí a dostanete všechno, co budete chtít... :-*

Fantazie je nádherný dar...

"Ehm, jo zdá se šťastnější, viďte?" Tohle bylo dost nepříjemné, Harry nebyl zdatný lhář, a proto se divil, že všichni přijali tu jejich frašku bez jakéhokoliv podezření.  Charles mu věnoval jeden úsměv, který jasně vyjadřoval mužovo zklamání nad tím holým faktem.

"Oh, Severusi mám úžasný nápad." vyhrkl až moc nadšeně ten cizinec, sotva se jeho manžel objevil ve dveřích. Chvíli tam postával a přejížděl pohledem přes osazenstvo. Dvěma rychlými kroky přešel místnost a posadil se do křesla vedle Harryho. No možná bychom o Harrym mohli říct, že bývá trochu zabedněný, ale tohle mu došlo okamžitě. Jasně, Charles seděl na gauči, evidentně jako vždy a bylo mu nad slunce jasné, že Snape sedával těsně u něj, ale teď nemůže. Chlapci se škodolibě zatřáslo srdce. Fajn, taky dobře! Když on musí držet celibát kvůli netopýrovi, tak by to mohlo být i naopak. A spokojeně se opřel do pohodlného křesla.

"Jaký nápad?" tlumený hlas předstírané domácí pohody se k Severusovi absolutně nehodil. Ležérně mávl hůlkou a přivolal si zdobnou karafu se sladovou whiskey. Nalil si štědrou dávku a po chvíli váhání nalil i svému muži.

"Večeře, to je ten nápad. Nechtěl by jsi taky někdy vyjít z téhle kobky na světlo? Co zítra?" nadšení sálající z Charlese bylo téměř nakažlivé. Harry se nesměle usmál a v duchu přemýšlel, co udělat, aby nikdo nikam nešel.

"Charlesi, mám obavy, že..." Severus vypadal jakoby kráčel po tenkém ledě a Charles s tichým povzdechem pohlédl na chlapce.

"Samozřejmě může jít i Harry." To Nebelvíra trochu dopálilo, ale neřekl ani slovo, pouze stáhl obočí blíž k sobě a čekal, jak lektvarista zareaguje. Momentálně si připadal jako nežádoucí břemeno, kterým bezesporu byl, ale tón jakým to muž řekl, ho postavil do role nežádoucího číslo jedna.  Severus se pozvolna nadechl, jako by chtěl říct něco bolestivého.

"Zítra jdu poprvé na večeři s Harrym, slíbil jsem mu to." nastala chvíle mrtvého ticha, kdy se Nebelvír neodvážil ani mrknout. Charles stále visel očima na Snapeových rtech, jakoby čekal na něco, co ještě nezaznělo, ale Severus mlčel a zíral do své široké skleničky s whiskey. Tohle byl už vrchol, něco jiného je, když víte, že váš manžel má pletky jinde, ale nedělá to před vámi, ale tahle nastalá situace byla absurdní. Jakoby si Charles stále nepřipustil, že Severus je poněkud zadaný.

"No jo, vlastně ta večeře, já na  ní úplně zapomněl...Zase..." dobrá, to možná nebyla inteligentní věta na proražení ledů, ale Severus se zdál vděčný za jakoukoliv větu. A Charles se zdál příliš zraněni, než aby reagoval.

"Ah, no to nevadí, tak půjdeme někdy jindy, pošlu ti sovu. Přeji hezký zbytek večera." a s těmito slovy Charles zmizel v záplavě zelených plamenů.

"Zkazil jsem to?" otázka položená nevinným hlasem byla ve skutečnosti s velice škodolibým podtónem, o kterém věděl pouze chlapec. Teď na tom byli oba muži stejně, stejně bídně.

"Do toho ti nic není!" Severus nasadil svůj obvyklý, nic neříkající výraz a zmizel v ložnici. Hm, měl by si nechat patentovat svůj dar na to, jak účinně naštvat Severuse v pěti minutách. Chvíli ještě seděl v křesle a dopíjel svou whiskey, které přišel na chuť až nedávno. Možná to od něj nebylo tak úplně fér, ale jak Severus rád říká. Život není fér.

 

Ráno ho vzbudila ohlušující rána, která ho téměř katapultovala ven z postele. Divoce se rozhlédl kolem sebe a nenašel nic, co by mohlo způsobit takový příšerný randál.  S podezřením se podíval na dveře, které byli pokojně zavřené a vedle visel svícen, který se teď pozvolna houpal sem a tam. Jo, Severus má skvělou náladu. Byl rád, že je sobota a on může na celý den zmizet z dohledu toho muže, až do večera. Jejich společná večeře, teď přišla Harrymu spíš jako výhružka smrtí než cokoliv jiného.

Koupelnou proběhl jak nejrychleji dokázal a obývacím pokojem se doslova proplížil, i když přes rachot který se ozýval ze Snapeovi laboratoře nemohlo být slyšet nic. Momentálně měl jenom jediný plán. Do šesti do večera se bude svému manželovi vyhýbat a bude se modlit k Merlinovi, aby se stihl do večera uklidnit.

Celou sobotu si užívali on, Ron a Hermiona venku. Byl jeden z těch krásných teplých dnů, kdy zůstat uvnitř v hradě je skoro trestné. Ron s Hermionou vypadali jako dokonalý zamilovaný pár, který nemá žádné problémy. Harry byl šťastný za oba dva, konečně měli jeden druhého a on měl jistotu, že až přijde ten den, kdy dojde na bitvu mezi Řádem a Smrtijedy, tak oni za ním nepoběží, protože teď jsou jen oni dva a mají co ztratit, a to je v pořádku.

Za pět minut šest vkročil zpátky do jejich bytu, kde v křesle seděl dokonale společensky oblečený Severus a tvářil se jako by právě do dveří vstoupila jeho noční můra, což vlastně nebylo ani tak daleko od pravdy.

"Jdi se obléct, pak vyrazíme." bylo okamžitě jasné, že ta večeře proběhne všelijak jenom ne klidně. Do Prasinek se od Bradavické brány přemístili s bystrozorem v zádech, který měl evidentně působit nenápadně. U Tří košťat byl čilý ruch, jeden velký stůl zabírali kouzelníci zuřivě debatujíce o famfrpálu a letošním možném finalistovi. U dalšího stolu seděly tři čarodějnice a na klíně každá měla obří hýbající se klubko vlny a jehlice v jejich rukách se hýbali tak rychle, že byli vidět pouze barevné šmouhy. Chvíli si je fascinovaně prohlížel, než ho Snape vzal za ruku a odtáhl ho do zadního koutku ke stolu pro dva. Aha, zdá se, že Brumbál zajistil i rezervaci. Posadili se naproti sobě a Severus velice chytře zakouzlil jejich prostor, tak aby nebylo slyšet, co si říkají, pokud k nim někdo nepřistoupí.

"Miláčkové, ráda vás zase vidím, co si dáte?" madam Rosmeta se svým žensky zavalitým tělem je obdařila zářivým úsměvem a Harry si pomyslel, že k téhle ženě musí stát muži frontu.

"Máslový ležák, prosím."

"A mě ohnivou režnou a dva jídelní lístky, děkuji." Severus se na Rosmetu ani nepodíval a propichoval pohledem svého chotě.

"Hned to bude, zlatíčka." s tím velice svůdně odešla zpět do lokálu. S těžkým povzdechem se otočil zpět a rozhodl se čelit tomu rozzuřenému pohledu.

"No dobře, můžeš mi říct, proč jsi na mě naštvaný?" to byla věc, která ho zajímala už od večera. Jasně asi se to úplně nepovedlo, ale pochyboval, že by dokázal Charlese odradit na delší dobu, do dvou dnů je zpátky i s úsměvem na rtech.

"Takže jeden máslový ležák a jedna ohnivá, v klidu si vybírejte já za chvilku zase přijdu." Rosmeta asi pochopila něco z napjaté nálady, protože se už ani nesnažila oslňovat svým úsměvem, prostě jenom položila věci na stůl a odešla.

Severus nevypadal, že by chtěl dnes večer komunikovat, tak si vzal svůj jídelní lístek a držel ho tak, aby alespoň částečně zakryl svůj obličej. Z celého jídelního lístku nepřečetl ani slovo, jenom se snažil zkrotit svůj tep, který se z nějakého záhadného důvodu vystrašeně zrychlil, když byl počastován tím odporně nepřátelským pohledem. Ale tady nebyl důvod ke strachu, ten pohled znal z minulých let už velmi dobře, tak nechápal, proč se ho bojí právě teď.

Znovu přišla madam Rosmeta a Nebelvír se nedokázal soustředit na to, co říká, v uších mu hučela krev a dlaně se mu zpotili.

"Drahoušku, co si dáš ty?" teplá dlaň položená na rameni ho trochu probrala.

"Eh, to samé co Severus?!"  nejistě střelil pohledem na ženu, která se jemně usmála a pohladila ho po rameni.

"Výborně, hned to bude." chlapec jí to s úsměvem odkýval a pak vrhl zmatený pohled na lektvaristu, který seděl s novou sklenicí pití a nepřetržitě na něj zíral.

"Co jsme si to vlastně objednali?"

"U Merlina, Pottere! Dokážeš se na chvíli chovat jinak, než jako absolutní hlupák?" sklenička s pitím dopadla s tupým třísknutím na stůl a trochu z alkoholu potřísnilo ten skvostně bílý ubrus. Raději se zahleděl zpátky do lokálu, kde se právě objevila Rita Holoubková a ačkoliv nemohla slyšet ani slovo z toho, co se u jejich stolu dělo, tak Severusova gestikulace byla zcela jasná a brko Holoubkové lítalo po pergamenu rychleji než kulový blesk při famfrpálu.

"Holoubková se dívá." Snape prudce otočil hlavu a přimhouřil oči, když se zadíval na novinářku Denního věštce, která byla od vzrušení celá zardělá. Pak se pomalu otočil nazpátek a tiše téměř neslyšně zavrčel.

"Vážně, Severusi, to je trochu zvířecí." nemohl si pomoct a začal se smát, někdy se lektvarista choval skutečně jako divoké zvíře a Siriusovi tyhle chyby vyčítal. Severus se jenom natáhl přes stůl a chytil jeho dlaň v trochu drtivém stisku. Hospodou projel záblesk. A Rita Holoubková znovu zuřivě něco zapisovala s fotografem za zády.

"Ach zlatíčka, hned je vyženu nebojte se." Rosmeta jim donesla jídlo a spolu s hospodským se pokusila vyhnat Ritu Holoubkovou, která se ohrazovala svými právy. Nakonec zůstala sedět u svého stolu a tvářila se, že je pouhým zákazníkem.

"Hm, steak na zeleném pepři. Super!" Jídlo bylo výborné a on měl skutečný hlad.

"Teď se jako zvíře chováš ty, Pottere!"  Snape se zatvářil hodně znechuceně, když se Nebelvír špinavou pusou napil ze sklenice máslového ležáku.

"Tak se nedívej." nevypadalo to, že by chlapec měl nějaký problém se svým stolování, takže zatímco Severus si své jídlo porcoval na úhledné kousky, které velmi společensky vkládal do úst, tak Harry maso spíš steakovým příborem trhal než krájel a spolu s přílohou to cpal do pusy po obřích soustech, které mu dělali syslí tváře.

"Pottere, chovej se aspoň trochu slušně, jinak s tebou už nikdy nikam nepůjdu." Snape si otřel pusu a ubrousek složil pod příbor.

"No to by mi zase tolik nevadilo a tobě taky ne, co?" Harry svůj ubrousek zmuchlal a pohodil ho na talíř do zbytku omáčky. Severus to celé pozoroval se zamračeným čelem.

"Ne, nevadilo." s povzdechem strašného utrpení zase přes stůl uchopil jeho dlaň a oba dva se snažili působit spokojeným dojmem. Dalších pár minut se vydrželi bavit na celkem i slušně úrovni, což překazil Severus svojí velice nelichotivou větou.

"Moje esej nebyla tak špatná, Severusi, to jenom ty si na mě vysazený."

"Ne, Pottere, to co jsi na první hodině odevzdal jako domácí úkol vypadalo spíš jako váhavé pojednání o čemsi, co nemělo s lektvary nic společného. I ten tupec Longbottom měl tu práci promyšlenější a to mám silné podezření, že to za něj psala senilní paní Longbottomová."

"Paní Longbottomová neni senilní." Zmínka o Longbottomových se Harryho silně dotkla.

"Možná není, ale to nevylučuje fakt, že ty jsi beznadějný idiot." Snape se zdál opět rozčílený, protože stisk na jeho ruce se stával čím dál více bolestivější. I když Harry věděl, že si tak jeho muž ulevuje od frustrace ze včerejšího večera, tak stejně se neudržel a doporučil mu, aby si vzal jeho esej a nacpal si jí do řiti. Letvarista velmi hbitě odvětil, že i na Obrtlý viděl povalovat se vandráky nadanější na lektvary, než kdy může být celý Chlapec-který-přežil.  Harry Severusi řekl, ať si vezme své lektvary a nacpe si je za jeho esejí.

Tento rozhovor pochopitelně nebyl zrovna nejlepší věcí, kterou mohli provádět pod ostřím pohledem reportérky. Během jejich diskrétní hádky, u které se oba tvářili jako by měli je bolely zuby byli ještě párkrát vyfoceni. Severusovi šlehaly blesky z očí, za to Harry se díky svému prohlášení cítil velmi spokojený.  

"Chlapci moji, mohu si na chvíli přisednout?"

"Brumbále, teď to není vhodná doba." ujistil ho mrazivě Snape a věnoval mu skutečně nevlídný pohled.

"Já si myslím, že jdu právě včas, jak na vás tak koukám." elegantně vykouzlil další židli a usadil se tak, že seděl zády k výčepu.

"Pane řediteli, já si myslím, že by jsme se mohli vrátit do hradu." Harry pustil manželovu ruku a než jí stihl stáhnout k sobě, ředitel je oba popadl a velice naléhavým hlasem jim domlouval.

"Chlapci, vy oba jste zřejmě nepochopili, za jakým účelem jsem vás na tuhle večeři vyhnal, a proč jsem nahlásil dennímu věštci, že zde budete večeřet." jeden smutný pohled od ředitele byl jako výprask hned potom, co vás zlijí studenou vodou.

"Albusi už zase? Já myslel, že jsme s těmito hereckými etudami na veřejnosti, alespoň na pár týdnů skončili."

"Co to znamená?" Harry toho moc nepochopil, ale stačil mu pohled na pobledlého Severuse a dokázal si to velice dobře domyslet.

"Už zase se s ním mám líbat? Řediteli nepřeháníte už trochu?" Začínal mít silné podezření, že Brumbál se v tom začal vyžívat, vždyť on miloval, když mohl dirigovat životy všech okolo.

"Obávám se, že ano, milý chlapče. No nic, nechám vás tu o samotě a vrátím se na hrad, Protiva už zase vyhnal Buclatou dámu z obrazu a odmítá pustit kohokoliv dovnitř nebo ven." s tichým úsměvem odešel a ještě stihl zamávat Ritě Holoubkové, která mu to vrátila konsternovaným kývnutím hlavy.

Oba muži na sebe chvilku koukali, než Harry sklopil pohled, ozvalo se pohrdavé odfrknutí. Tohle byli ty chvíle, kdy se člověk chce stát někým jiným, jenom na moment, prostě opustit své tělo a nevnímat.

Postavil se a přisunul si židli blíž ke zmijozelovi. Nechtěl dál čekat, ať to mají za sebou a můžou jít domů spát. Posadil se, tak aby svého muže nezakrýval a Rita měla dobrý výhled, o to přece šlo ne? O hezkou fotku. Opatrně položil svou ruku na mužovo stehno a ten v ten moment ztratil trpělivost. Prostě ho popadl jednou rukou kolem pasu a druhou za krkem a hrubě ho na sebe na přitiskl předstírajíc, že mu něco šeptá do ucha.

"Bože, mohl jsi být klidně i jemnější." postěžoval si chlapec ve chvíli, kdy by si normální pár užíval pozornost toho druhého. Natiskl se bokem ještě víc na svého muže a s absolutně nevhodným povzdechem ho políbil. A nestalo se nic neočekávaného, Země se nepřestala točit, ani se nerozestoupila mračna a skrz zaprášenou výlohu je neosvítilo světlo, jak to bývá v romantických filmech, které Harry částečně viděl.  Pouze lomoz u Tří košťat ustal a okolí s touhou sledovalo ten "vášnivý" pár vzadu. Ovzduší třikrát až čtyřikrát proťal záblesk z fotoaparátu, který všechny na chvíli oslepil.

Konečně se odtrhli a oba dva se rozhlédli po okolí.

"Fajn, úkol splněn, můžeme jít." Harry vrátil židli na původní místo a spolu se Severusem zamířil za madam Rosmetou zaplatit útratu.

"Už odcházíte? Ani jste si nedali zákusek." zklamaný pohled zraněné laně je momentálně nemohl zviklat k delšímu posezení, protože oba dva už chtěli být, co nejrychleji pryč. Severus zaplatil, chytil mladíka kolem pasu a velice rázným krokem zamířil pryč.

"Díky bohu, to máme za sebou."

"Překvapivě s tebou souhlasím, Pottere!"  

Zlatka, tahle kapitola je svým způsobem zázrak, protože jsem jí stihla vyprodukovat v době, kdy jsem doslova až nad hlavu zavalená učením, hodně by mi to usnadňovalo, kdybych alespoň polovinu předmětů chápala. Stejně je na tom Majka, která se právě vrátila zpátky k nám, takže to má taky dost hektický. Takže si tu kapitolu koukejte alespoň pořádně užít a pište, pište, pište...

Tuhle kapitolu speciálně věnuju poctivným komentujícím: Bacil, Achája Eressiel, Sirina, Saskya, Lady Corten, Cim, Blesk, Katie 11 (doufám, že to není věk, jinak bych musela pozdější scény vypípávat :-D), Nelie, Salazaret (koukej psát, ať mám co číst :-* ), Yellow, Grid, Kath, Slimča, Nade a Hajmi (ta se povinně naučí překládat kapitoly k Madurare tak, aby mě nenechávala týden vynervovanou, že nevím jak to dopadne) a taky nesmíme zapomenout na námi všemi milovanou Whampingwillow (která do svých kapitol okamžitě přidá nějaký endorfíny :-D)

Nechte si zasílat novinky přímo do Vaší emailové schránky
Opište prosím kontrolní kód "1809"
Varování: Stránka pro dospělé (18+), vstup pouze na vlastní riziko. :-)
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one