Fallagela

Fallagela

Já, mé šiblé já a povídky
Jmenuji se Nikola a právě jsem nastoupila prvním rokem na vysokou v Praze. No učení žádná sláva, nebaví mě a to a nejde mi to, ale co...učený z nebe nespadl a zkusit se má všechno. Povídka Umřít je vlastně moje premíéra, co se psaní týče. Je to pochybné dílo, které by mohlo mít i nějaký ten obsah, ale to se všechno ještě uvidí.
Budu se snažit přispívat pravidelně a nenechat tyhle stránky ležet ladem, a když už nastanou nějaké komplikace, tak to oznámím. Aby těch pár jedinců, kteří se zde objeví věděli, že nastala nějaká prekérka a na tyhle stránky bude zbytečný pár chvil páchnout. :-D

To by bylo asi všechno, takže jediný, co vám popřeju do vašich životů je vytrvalost. Buďte vytrvalí a dostanete všechno, co budete chtít... :-*

Fantazie je nádherný dar...

Ráno, když Harry otevřel oči a spatřil svého hrozivého manžela, který měl stále ještě hlubokou půlnoc, okamžitě si vzpomněl na ten příšerný sen. A Severus ho sprostě odbyl jednou větou. Neočekával žádné slzy a omluvy, ale po těch týdnech společného soužití předpokládal trochu vzájemné starostlivosti. Ha, naivitu měl určitě v rodině.

Zadíval se na svého muže a musel se začít krotit, aby ho neprobudil svým smíchem. Už dlouho neviděl nic podobně komického. Severus ležel na břiše s hlavou otočenou na stranu a ústy pootevřenými. Téměř neslyšně pochrupoval, ale občas mu uniklo hlasité zachrápání, následované zamlaskáním. Vlasy jindy tak pečlivě rozčesané mu utvořili na temeni obrovské zacuchané hnízdo, bylo zřejmé, že většinu noci strávil na zádech převalováním. A ruce měl rozhozené do stran, bylo to odzbrojující. Harry si ještě lehl a pečlivě muže pozoroval, musel si dát ruku před pusu, protože ho začal přemáhat opravdový záchvat smíchu. Z koutku oka mu vytekla slza, otřásal se špatně potlačovaným smíchem a skutečně plakal smíchy.

"Ještě jeden hýkavý zvuk a udělám z tebe osla."muž nadzvedl hlavu a upřeně se zadíval chlapci do vlhkých očí. Harry přestal svůj smích zbytečně skrývat a rozesmál se na celé kolo. Moc mu nepomáhal ani pohled na pečlivý obtisk polštáře, který Zmijozelovi ulpěl na tváři a spánku.

"Vážně, Pottere, nemáš být už dospělý?" poslední pohled přimhouřených očí a Severusova hlava padla zpátky na polštář.

"Ehm, je středa." Nebelvír teď už jenom udýchaně seděl a vyjeveně zíral.

"Pointa?" z hlasu bylo znát, že muže už zase obestírá spánek.

"Nemáte vyučování? Předpokládám, že za mnou sem přijde madam Pomfreyová během deseti minut a zatrhne mi pohyb až do víkendu." taky se položil a očekával, že se lektvarista během okamžiku vymrští a půjde do koupelny připravit se na perný den.

"Ve středu mi začíná vyučování až třetí hodinu." další minuty se ozývaly pokojem pouze známky spánku, proto se chlapec pomalu zvedl a na svých bolavých nohách dopajdal do koupelny, kde si vlezl do vany. Ještě nevěřil, že by dokázal stál celou dobu, co by se sprchoval.

Netrvalo to ani pět minut a do koupelny začali pronikat ztlumené hlasy. Z nějakého důvodu ho napadl jako první Charles, proto se rychle obmotal ručníkem a tak nejrychleji jak to zvládl se dobelhal zpátky ke dveřím, které jedním pohybem otevřel.

"Poppy!!! Co takhle soukromí?" trochu rozhořčený profesor lektvarů seděl na posteli s pokrývkou omotanou kolem hrudníku a rukou se snažil urovnat si vlasy. Jakoby snad někoho v téhle místnosti zajímal jeho hrudník a stav vlasů.

"Severusi, děláš jako bych tě nikdy neviděla nahatého. Jdu za pacientem." nekompromisně si odložila brašnu na Harryho noční stolek a začala vykládat její obsah.

"Naposledy jsi mě viděla nahatého, když jsem byl v plenkách, troufám si tvrdit, že od té doby se hodně změnilo!"

"Severusi, vždyť máš na sobě pyžamový kalhoty." chlapec nechápal v čem je takový strašný problém.

"Tady jde o princip. Je slušnost zaklepat. A ty se obleč!" zavrčení dalo všem najevo, že tahle debata je uzavřena. Ale Harry si nemohl odpustit poslední komentář zvlášť, když věděl,že za přítomnosti této ženy je v bezpečí.

„Ty jsi ale stydlivka, Severusi. "

"Pottere!!!" se smíchem zmizel za dveřmi koupelny a oblékl se do nového, čistého pyžama.

Když vylezl ven, Poppy tam stála a jednou drobnou nožkou si podupávala v nesmyslném rytmu.

"Severusi, jak jsi mu vůbec mohl dovolit odejít do koupelny bez pomoci?" žena se rozčilovala jakoby ji celá situace došla až teď.

"Poppy, je to můj manžel, ne dítě."

"Ale zodpovědnost je to stejná"

"Tak, pane Pottere, teď si zalezte do postele a vylezete z ní až já vám řeknu."

"To bude kdy?"

"Nejdříve v pátek." nesmlouvavý pohled byl neústupný.

"A ty Severusi, se o něj budeš starat. Lektvary jsou koneckonců tvoje parketa, takže se podle toho tak i chovej..." s tím zanechala pár lahviček na nočním stolu a odešla.

"Ženská bláznivá."

"Severusi, ty budeš ještě spát???" najednou mu ten muž připadal až směšně flegmatický.

"To je to, co hodlám následující hodinu provozovat a ty bys měl taky, Pottere." Vypil lektvary co stály na stolku a ulehl zády ke Snapeovi.

Když se podruhé vzbudil postel vedle něj byla prázdná a ustlaná, to znamenalo, že muselo být kolem poledního, když už v jejich bytě byli i skřítci. Slastně se protáhl a s potěšením zjistil, že ať už v těch dryácích bylo cokoliv, tak to pomáhalo, samozřejmě stále ho bolelo celé tělo, ale už to bylo na celkem dobré úrovni. Spustil nohy na zem a zjistil, že nejspíš Dobby nebo jiný skřítek mu přichystal oblečení k posteli, takže se nemusel hrabat až ke skříni. Pomalu se oblékl a došel do obýváku, kde složil své tělo do širokého křesla a přivolal si deku. Měl v plánu se učit. Hermiona by z něj měla radost.

"Pane, co budete chtít k obědu, pane Harry?" Dobby se z ničeho nic objevil před jeho křeslem a klaněl se tak hluboce, že se čelem téměř dotýkal země.

"Cokoliv uznáš za vhodné, Dobby, děkuju."

"Ano, pane Harry, pane..." musel uznat, že Dobby byl odborník v tichém přemisťování, kolikrát jste ani nevěděli, že se zjevil, tak tichý uměl být.


Následují dny byly pořád stejně nudné, ráno se vzbudil sám, učil se, najedl se někdy mezi odpoledním vyučováním se u něj stavila Hermiona s Ronem, který prošmejdil celý byt a děsně se divil, že to není kobka.

"Máš na něj blahodárný vliv, to tě šlechtí." tak přesně to jeho přítel řekl a on se musel přemáhat, aby se nezačal smát. Představa, že by si Snape nechal do čehokoliv mluvit, byla směšná.

V pátek odpoledne přišla opět madam Pomfreyová a zastihla Severuse jak se zuřivě přehrabuje v šuplíkách a hledá nějakou esej, která je dva roky stará a Harryho sedícího v křesle s učebnicí na klíně, jak se pohledem na svého manžela dobře baví.

"Zdravíčko." na veselé pozdravení jí odpověděl Severus hrdelním zavrčením.

"Dobrý den, madam." Harry stále nespustil oči ze svého manžela a čekal na vhodný okamžik, kdy mu říct, že v tom bordelu to nikdy nenajde.

"Vypadáte mnohem lépe, Harry." chvíli nad ním decentně mávala hůlkou pak s úsměvem konstatovala jeho plné uzdravení.

"Ale stále se moc nepřepínejte, ředitel říkal, že zítra jdete se Severusem do Prasinek na večeři, tak ať tam nejste moc dlouho, zbytečně byste se vyčerpal." poplácala ho po hlavě jakoby byl její dítě a zmizela stejně rychle jako přišla.

"Co?" chvíli mu došlo, než zpracoval význam jejích vět.

"Prosím?!" zavrčení se ozvalo zpoza stolu, kde Severus už klečel u posledního šuplíku a zběsile prohrabával jeho obsah, někdy kouzelnické prostory byli nevýhodné, tohle bude hledat ještě za dva dny.

"Jaká večeře?" chlapec opatrně nakoukl za stůl a trochu zbledl pod tíhou toho nepořádku.

"Ta, na kterou jsem podle Brumbálova plánu, měli jít již před pár dny." nevěnoval chlapci ani jeden pohled a se supěním hledal dál.

"Aha..."

"HA! Mám to!" takhle téměř nadšeného profesora Harry nikdy neviděl. Ne, že by se tvářil šťastně, spíš vypadal, tak nějak méně zamračeně.

"Cos to vůbec hledal?" sledoval jak muž porovnává dvě práce.

"Mladý Creevy si kompletně opsal úlohy od svého staršího bratra, já to věděl." A rozmáchlým písmem zapsal známku troll.

"Kdyby to alespoň opisoval od někoho, kdo tomu rozumí. Tohle udělá jenom Nebelvír."

"Hej, chceš snad říct, že Nebelvíři jsou hloupý?" mírně se rozkročil a vystrčil bradu vzhůru, nikdo nebude urážet jeho kolej.

"To je přesně to, co říkám, Pottere!"

"No hlavně, že Grabe a Goyle jsou inteligence sama." vypůjčil si trochu sarkasmu od manžela.

"Ano, to je trochu skvrnou na zmijozelském štítě, ale stále to jsou pouze dva studenti. V Nebelvíru je jediný člen s ucházející inteligencí, a to slečna Grangerová. Zbytek je zanedbatelný."

"V Nebelvíru nenajdeš jediného člověka, který by na tom byl tak špatně jako Grabe a Goyle, a když o tom mluvíme, tak Parkinsová taky není žádný výkvět inteligence. Zdá se, že čistá krev, kterou se Malfoy tak rád ohání nezajistí všechno, že?"

"Jistě, za to z pana Longbottoma chytrost přímo čiší a mladý Weasley je další génius. A to, že pan Malfoy hlásá nějakou ideologii o čisté krvi, to neznamená, že je na tom postaven celý kolejní duch Zmijozelu. A teď, když mě omluvíš musím jít do svého kabinetu, a postarat se o trest pana Malfoye."

"Ty utíkáš!" všechna ta nařčení jeho koleje mu zvedla krevní tlak, cítil jak mu žhnou tváře a oči se potlačovanou zlobou jen leskly.

"Nemám potřebu utíkat, když vím, že dokážu tvé argumenty vyvrátit během pár chvil. Zatím nashle." s tím provlál dveřmi a ztratil se v přítmí kamenné chodby.

"Ssss." vztekle syčel a nechával tak uniknout přetlak, který mu Severus způsobil v hlavě, ten muž ho jako jediný dokázal spolehlivě naštvat jedním slovem. Dodusal do koupelny, kde provedl svoji očistu a vrátil se ke krbu, kde klesl do křesla a opět zabořil svůj pohled do učebnice lektvarů, teprve teď si vzpomněl, že než se začal Severus přehrabovat ve stole, chtěl se ho zeptat, jak vypadá larva chrostíka a proč proboha se musí házet do lektvaru živý.

"Promiň Severusi, jdu trochu dřív, nemohl jsem se do..." chlapci vystřelila hlava od učebnice takovou rychlostí až mu hlasitě křuplo v krční páteři.

"Charlesi, zdravím." nasadil falešně upřímný úsměv a rukou mu pokynul k druhému křeslu, které obvykle obýval Severus. Charles, ale pomalu přešel ke gauči a zdálo se, že mu nedělá problém chovat se jako doma.

"Dáte si něco k pití? Ohnivou whiskey?" trochu toporně vstal a vydal se k baru, který skřítkové na Severusův rozkaz jednou týdně doplňovali.

"Červené víno, děkuji. Zdá se, že už jste v pořádku, to je dobře. Je odporné, co se vám stalo, Harry." upřímné obavy v jeho hlase chlapce poněkud překvapili. Zdálo se, že Charles překonal svůj prvotní odpor k jeho osobě. Mohl si pouze domýšlet čím to bylo a všechny varianty končili u Severuse v posteli. To ho trochu štvalo.

"Už je mi dobře, Severus se o mě skvěle staral." nevěděl proč řekl zrovna tohle, ale nemohl si pomoct. Vtiskl muži do ruky pohár dobrého červeného vína Clos des Papes, Châteauneuf-du-Pape 2005, Harry moc dobře věděl, že je to velmi drahé a kvalitní víno.

"Myslím, že by měl dorazit do půlhodiny, to je doba, kdy končí tresty." chvíli zavládlo ticho a oba muži na sebe pouze koukali. Poté rozvinuli trochu váhavou debatu o škole a o Harryho budoucnosti.

Z rozhovoru je vytrhl zvuk otevíraných dveří a dovnitř vešel Severus s nefalšovaným úsměvem na rtech.

"Dobrý večer, Charlesi." pouze pokynul na muže, ale v očích měl něco, co se chlapci nelíbilo.

"Ahoj Severusi." pozdravil a zaklonil hlavu v jasném gestu. Lehké otření rtů a ty jeho a Severus se
narovnal se slovy, že se převleče do něčeho pohodlnějšího.

"Zdá se, že ho děláte šťastným." tiché konstatování a otupený pohled v očích pana Dilleta, Harrymu prozradil, že to Charles zase celé nepochopil. Ten úsměv na uvítanou přece nebyl věnovaný Harrymu. Celé okolí bylo zaslepené tou velkou lží o jejich vztahu, ale právě v této chvíli mu to vůbec nevadilo.
Nechte si zasílat novinky přímo do Vaší emailové schránky
Opište prosím kontrolní kód "1809"
Varování: Stránka pro dospělé (18+), vstup pouze na vlastní riziko. :-)
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one