Fallagela

Fallagela

Já, mé šiblé já a povídky
Jmenuji se Nikola a právě jsem nastoupila prvním rokem na vysokou v Praze. No učení žádná sláva, nebaví mě a to a nejde mi to, ale co...učený z nebe nespadl a zkusit se má všechno. Povídka Umřít je vlastně moje premíéra, co se psaní týče. Je to pochybné dílo, které by mohlo mít i nějaký ten obsah, ale to se všechno ještě uvidí.
Budu se snažit přispívat pravidelně a nenechat tyhle stránky ležet ladem, a když už nastanou nějaké komplikace, tak to oznámím. Aby těch pár jedinců, kteří se zde objeví věděli, že nastala nějaká prekérka a na tyhle stránky bude zbytečný pár chvil páchnout. :-D

To by bylo asi všechno, takže jediný, co vám popřeju do vašich životů je vytrvalost. Buďte vytrvalí a dostanete všechno, co budete chtít... :-*

Fantazie je nádherný dar...

"Draco, pojď dál." zachmuřený Severusův výraz ještě více potemněl. Dveře zlehka dosedly zpět na své místo a kamenným kabinetem se rozlehlo tíživé ticho.

"Potřeboval jste něco?" chlapec si lehce odstrčil pramen blond vlasů z očí a neslyšně přešlápl z nohy na nohu. Nevypadalo, že by byl nervózní, což lektvaristu mírně zaskočilo.

"Posaď se." trhavě pokynul dlaní a druhou ruku sevřel v pěst, tohle bylo nepříjemné. Nikdy neuměl trestat svoje hady, ale tohle zašlo už příliš daleko. Počkal až se chlapec usadí a chvíli si ho v tichosti prohlížel, pak se mu zahleděl do očí.

"Pan Potter je na ošetřovně." Blonďaté obočí se vyhouplo nahoru.

"Spadl v noci z postele a udělal si na hlavě další ohavnou jizvu?" krátký štěkavý smích zněl neurvale. Draco byl Malfoy každým coulem. Severus věděl, že i když ho vyhodí z Bradavic, tak jeho otec ho naučí tolik černé magie, že se z něj bude jednou moci stát jeden z nejlepších Voldemortových poskoků. Tato myšlenka se mu příčila, ale to, co provedl nebylo žádné lechtivé kouzlo.

"Já vím, Draco, že jsi na něj poslal ďáblův oheň. Naštěstí se ti to nepovedlo, tak jak by jsi chtěl, jinak by byl mrtvý téměř okamžitě. Nechápu, proč..."

"Vy nechápete!? Všechny jste zradil! Zradil jste Voldemorta, mě i mého otce a kvůli komu, kvůli někomu, kdo neumí ani pořádně umřít." Severus mohl jasně vidět, jak je chlapec vzteklý, ruce měl pevně sevřené kolem opěrek židle a rty se mu kroutily odporem k němu.

"Navrhnu řediteli vaše vyloučení." stoický klid nebyl profesorovou doménou, ale tentokrát věděl, že klidná reakce rozčílí chlapce ještě víc, hluboko uvnitř doufal, že mladý zmijozel na něj vytasí hůlku a on s ním bude moci bojovat. Měl v zásobě pár neškodných, nicméně celkem nepříjemných kouzel. Nic za co by ho mohli potrestat. Ale mladík ho opět překvapil, nasadil masku nezájmu a zpříma se podíval svému profesorovi do očí.

"Tohle bude mít dohru." tohle nebyl planý slib na pomstu a Severus ho nehodlal brát na lehkou váhu. Rodina Malfoyů se vždy pomstila, zvlášť když šlo o jejich důvěru a tu Severus zradil. Prudce se zvedl ze židle a došel ke krbu.

"Draco..." pokynul chlapci a přistrčil mu krabičku s letaxem.

"Myslím, že ředitel si s tebou bude chtít promluvit" hučení letaxu přerušilo jeho větu a krb zel prázdnotou. S odfrknutím se odletaxovat za chlapcem. Draco seděl v křesle a ředitel se na něj díval pohledem zraněné laně.

"Řediteli, navrhuji vyloučení Draca Malfoye." nechápal, proč se ředitel tváří tak nesouhlasně. Vypadalo to, že snad toho kluka chce na škole nechat.

"Albusi, to nemyslíš vážně." výhružný tón a nevěřícný pohled zjevně muže neobměkčil, protože ten řekl něco, co vyrazilo oběma zmijozelům dech.

"Myslím, že pro Draca bude mnohem větší trest, když bude muset zůstat tady a dostudovat pod tvým dohledem Severusi. Samozřejmě pokud uděláte jakýkoliv sebemenší přestupek proti školním pravidlům budete bez milosti vyloučen. A informuji o tom vašeho otce." s těmito slovy se přikrčil nad pergamenem a začal rozmáchlým písmem sepisovat formální dopis pro Luciuse.

"Oh, můžete jít..." po chvíli jakoby nic zvedl hlavu a vyprovodil oba šokované přítomné oslnivým úsměvem. Na točitých schodech se oba přeměřili nepřátelským pohledem.

"Nezůstanu tady." řekl jakoby mimochodem Draco a prohlížel si svoje pěstěné nehty.

"V to doufám. A než to bude, máte školní trest, obden v osm večer. Teď jdi na kolej a počkej tam na svého otce a ředitele." se zavířením pláště se otočil a zamířil na ošetřovnu. Nechápal jak to mohl ten senilní chlap dopustit. Věděl, že má slabost pro padouchy, to koneckonců zjistil už za doby Pobertů a pak přijal pod svou ochranu i jeho, ale někdy to skutečně přeháněl. S rázným úderem rozrazil dveře a naskytl se mu pohled na vyčerpaného Harryho Pottera. Poppy se nad ním skláněla a otázkami se ujišťovala o jeho stavu.

"Je mi už líp, opravdu." hlas, který vycházel z Potterových úst byl tak tichý, že by se dal snadno přeslechnout.

"Severusi, mohl by jsi svému manželovi vysvětlit, že skutečně nemůže do domácího ošetření."

"Má pravdu, Harry, kdo by se tam o tebe staral?" milý tón ze sebe doloval horko těžko, po dnešním dnu to byl skutečně heroický výkon. Možná sem chodit raději neměl.

"No...Ty?" ta nevinně položená otázka ho zaskočila. Výraz v očích mladého muže nasvědčoval tomu, že to myslí smrtelně vážně. Ten kluk to tady musí skutečně nenávidět víc než jeho.

"To nepřichází v úvahu..."

"Proč ne?"

"Celý den učím, nemám čas o někoho se starat, a teď ještě musím dohlížet na mladého Malfoye." vážně, poslední co potřeboval byl otravný Nebelvír, který si neumí ani sám dojít na záchod.

"Malfoye?" Harry skutečně nechápal, neměl ani potuchy, že se tu ocitl kvůli Dracovi. Severus se trpělivé nadechl a vše chlapci vysvětlil. Poppy si ho zaraženě prohlížela. Možná si měl k chlapci přisednout a udělat nějaké odporně romantické gesto.

"Takže Malfoy mě chtěl zabít..." suché konstatování se k chlapci nehodilo, očekával spíš výbuch vzteku, než smířené konstatování. Rychle přešel ty dva metry, které ho dělili od nemocničního lůžka a opatrně se usadil na jeho kraj.

"Vyloučí ho?"

"Profesor Brumbál tento názor se mnou nesdílí, dal mi ho na starost." ve svém hlase nedokázal potlačit znechucení. Nevědomky uchopil chlapcovu ruku do své a jemně stiskl. Madam Pomfreyová se vytratila jako pára nad hrncem.

"Jo, to se dalo čekat...Brumbál měl vždycky zvláštní smysl pro spravedlnost." opět ten pokojný hlas, Severus byl přesvědčený, že s chlapcem není něco v pořádku. Dnes již snad po sté položil ruku chlapci na čelo, jen pro kontrolu. Po horečce nebylo ani památky.


"Už jsem úplně v pořádku, nevím proč nemůžu jít do postele do sklepení." tohle odmlouvání se lektvaristovi zamlouvalo víc, než ta chlapcova rozumná stránka.

"Už jsem ti to říkal, já se o tebe nemám čas starat."

"Vždyť bys nemusel!" tvrdohlavý byl stejně jako jeho matka.

"Těch pár dní to tady vydržíš, a neměj obavy na ten trest jsem nezapomněl." zpod polštáře, kam před chvíli chlapec schoval svojí hlavu se ozvalo zasyčení, kterému muž nerozuměl, ale byl si stoprocentně jistý, že to nebylo nic lichotivého. Sám pro sebe se zašklebil. Vedle postele se zjevil Fénix, jasné znamení, že Lucius už dorazil.

"Musím jít." rychle se zvedl a odcházel.

"Počkej!" prudce se otočil, v hlavě mu proběhlo spousty důvodů, proč by ho chlapec volal. Nezdálo se, že by měl bolesti.

"Já...Pozdravuj Charlese." tón hlasu byl tak kyselý, že zmijozelovi došel význam. Neměl Charlese rád a ani nemusel, v tomhle případě nikdy nešlo o chlapce-který-přežil. Ošetřovnou se rozlehlo prásknutí dveřmi.


"Severusi." pozdrav Luciusovi vrátil pouhým kývnutím hlavy. Prohlédl si muže od hlav ž k patě. Vždy obdivoval Luciusovo vystupování. Tohle mladému Dracovi chybělo. Zdálo se, že Lucius je se situací již obeznámen, protože se na svého syna díval s nesouhlasem, který ovšem byl pouhé divadlo. Ve skutečnosti Dracovi ještě večer přijde dlouhý dopis, kde mu jeho otec vynadá za výběr kouzla, ale ocení jeho loajálnost k Temnému pánovi. Nepochyboval, že k dopisu přiloží nějaký velice drahý dárek, kterým se Draco bude chlubit další týden ve společenské místnosti.

Uvědomil si ,že nevnímá rozhovor mezi smrtijedem a ředitelem školy. Od té doby, co má za manžela toho prokletého spratka, tak se mu velice často stává, že je nesoustředěný. Snažil se zorientovat v právě probíhající debatě. Musel si znechuceně odfrknout, když zjistil, že muži přešli ke zdvořilostní
debatě. Lucius souhlasil s podmínkami, které Brumbál stanovil a dokonce svolil ke sledovacímu kouzlu. To mělo zajistit Dracovu absolutní poslušnost.

Alespoň něco, nemusel na toho hada dávat tolik pozor. Jakmile se pokusí porušit školní řád, okamžitě to bude spolu s ředitelem vědět. Přetrpěl dalších pět minut nudné konverzace o ničem a pak se s omluvu na rtech vytratil.

Vydechl úlevou, když si položil své dlouhé nohy na pohovku, kde se pohodlně opřel. Zlatavá tekutina, kterou si Severus nalil lehce štípala na jazyku. Konečně si mohl vydechnout, shodil z ramen plášť, který bez ladu a skladu hodil na zem, však oni to zítra skřítkové uklidí. Plameny v krbu zezelenaly a dovnitř ne příliš elegantně vpadl jeho starý přítel.

"Charlesi. Posaď se, dáš si něco k pití?" pokrčil své nohy, aby mu udělal místo a nečekajíc na odpověď nechal z vedlejší místnosti přilevitovat karafu s červeným vínem.

"Severusi, ahoj. Nevěděl jsem jestli dnešek stále platí, když jsi dopoledne neodepsal." vysoký, ramenatý muž se bez rozpaků usadil k nohám hostitele.

"Musel jsem se postarat o Harryho." překvapivě v jeho hlase zazněly obavy. Stěží potlačil úsměv nad tím, jak dokonale se dokázal vžít do role starostlivého manžela. Občas se přistihl, že hraje i nevědomky, jako třeba teď.

"Stalo se něco?"

"Jeden z mých hadů, se ho pokusil zabít, nic neobvyklého." sarkasmus byla dobrá volba, když chcete zamaskovat zklamaní.

"Bože, je v pořádku?" překvapivě sebou trhl, když v hlase jeho přítele uslyšel zájem. Vážně se nevyznal v lidských citech.

"Samozřejmě, že je v pořádku." skutečně nechápal, proč se tolik stará, nevypadalo to, že po té aférce se slečnou Weasleyovou by měl Harryho nějak v lásce.


"To je strašné." muž se zdál být upřímně vyděšený. Tohle nebyl směr, kterým chtěl, aby se večer ubíral. Problém byl, že i když chtěl, tak si nemohl s Charlesem jenom tak začít. Potter byl jeho manžel, kterého podle všech bezmezně miloval. Nemohl jenom tak přijít a nabídnout svému bývalému milenci sex.


"Jsem v pořádku, vážně, zítra mě klidně můžete pustit." snažit se přemluvit madam Pomfreyovou je jako přemlouvat Severuse, aby po sobě uklízel, absolutně zbytečné.

"Pane Pottere, já rozhodnu, kdy jste připravený opustit tuto postel, ne vy." zavíření skládané sukně a klapot širokých podpatků mu napovědělo, že dnešní rozhovor skončil.

Sakra! On už tu nevydrží ani minutu. Nenáviděl všudypřítomnou bílou a puch dezinfekčních dryáků. Stejně jako ty zatraceně tvrdý postele, stýskalo se mu po posteli v jejich bytě, jak ta byla měkká a nadýchaná. Nechápal, proč nemohl jít do svého bytu, Severus se o nic ani o nikoho starat nemusel. Vždyť on se o sebe dokázal postarat sám, dobrá občas se mu něco vymklo z kontroly, ale to nebylo tak často. Nemohl nepřemýšlet nad tím, co se teď v jejich novomanželském bytě děje. Byl si jistý, že Severus si stihl domluvit schůzku s Charlesem, když jeho trest padl. Svým způsobem ho vztah Severuse s Charlesem urážel. Nešlo o to, že Severus byl ženatý, u Merlina bylo to jenom na oko, jemu vadilo, že Charles nemá žádné zábrany, že mu nevadí spát se zadaným mužem, že se nestydí dívat se Harrymu do očí a ještě jím opovrhovat. Občas si prostě chtěl stoupnout a všem oznámit, že je to všechno jedno velké divadlo. Velice se divil Severusovi, že může být s někým komu nevadí, že je ženatý. To přece vypovídá o morálce toho chlapa.

Znechuceně vydechl. Zítra prostě opustí ošetřovnu tak jako tak, ať si Severus pořádá svoje randezvous někde jinde.
Nechte si zasílat novinky přímo do Vaší emailové schránky
Opište prosím kontrolní kód "4510"
Varování: Stránka pro dospělé (18+), vstup pouze na vlastní riziko. :-)
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one