Fallagela

Fallagela

Já, mé šiblé já a povídky
Jmenuji se Nikola a právě jsem nastoupila prvním rokem na vysokou v Praze. No učení žádná sláva, nebaví mě a to a nejde mi to, ale co...učený z nebe nespadl a zkusit se má všechno. Povídka Umřít je vlastně moje premíéra, co se psaní týče. Je to pochybné dílo, které by mohlo mít i nějaký ten obsah, ale to se všechno ještě uvidí.
Budu se snažit přispívat pravidelně a nenechat tyhle stránky ležet ladem, a když už nastanou nějaké komplikace, tak to oznámím. Aby těch pár jedinců, kteří se zde objeví věděli, že nastala nějaká prekérka a na tyhle stránky bude zbytečný pár chvil páchnout. :-D

To by bylo asi všechno, takže jediný, co vám popřeju do vašich životů je vytrvalost. Buďte vytrvalí a dostanete všechno, co budete chtít... :-*

Fantazie je nádherný dar...

Chlapec tiše seděl a pomalu upíjel svůj čaj, který mu díky vysokému obsahu cukru lepil rty k sobě a sledoval dění před sebou. Jeho manžel seděl vzpřímeně v šedém křesle a oči nevěřícně upíral na svého dlouholetého přítele, který jim s klidem jemu vlastním předložil návrh, který se mu zjevně ani za mák nepozdával.

"To snad nemyslíte vážně, Albusi!!!" znechucený výraz na tváři černovlasého muže hovořil za vše.

"Uklidni se Severusi, já netvrdím, že se máte hned vzdát všech vztahů k okolí ať už jsou jakkoliv vážné..." chlapce trochu zneklidnilo, když toto prohlášení doplnil vševědoucím mrknutím a úsměškem.

"...já jen říkám, že v nastalé situaci by bylo vhodné tyto vztahy na veřejnosti více omezit a naopak více podporovat vztah vás dvou."

"Náš vztah?!" Harry si nemohl odpustit rýpnutí, jeho slova se shledala s kárajícím pohledem ředitele, proto raději rozpačitě sklopil zrak.

"Možná by nezaškodilo, kdyby jste vy dva zítra šli na večeři do Prasinek a ukázali tak, že je vše v nejlepším pořádku." starý muž složil své ruce na prsa v gestu, které jasně vyzařovalo mužovu spokojenost.

"Takže, jestli jsem to správně pochopil..ehm..v příštích dnech mám zakázáno se s kýmkoliv stýkat, aby to nevyvolalo další podezření?"

"Oh, samozřejmě, že se smíš stýkat s panem Weasleym a slečnou Grangerovou, Harry, ale jinak bych byl velice rád, kdyby jste se vy oba na nějaký čas zdrželi románků na veřejnosti." ten laskavý tón hlasu Severuse zřejmě vytáčel, protože během poslední věty dvakrát nesrozumitelně zasyčel, Nebelvír předpokládal, že to bylo něco ze Severusovi skutečně famózní slovní zásoby urážek.

"Výborně!" chlapec sebou trhl, protože téměř vítězoslavný výkřik byl to poslední, co od Snapea čekal.

"Jak že, můj chlapče?" evidentně nebyl jediný zmatený v této místnosti.

"Výborně, Albusi, pak tedy budu muset všechny své schůzky přesunout k sobě do bytu." věnoval osazenstvu poslední zdrcující pohled a se vší svou parádou odplachtil.
"Pane řediteli?!" panický podtón prosytil místnost a největší kouzelník všech dob mu věnoval jeden velmi unavený pohled.

"S tím se Harry nedá nic dělat. Věřím, že Severus bude mít dost rozumu a zachová se úměrně k celé situaci."


Harry běžel chodbou k Velké síni a zuřil. Z nějakého nepochopitelného důvodu měl pocit zrady. Takže Severus si bude svoje návštěvy tahat domů, aha. No, kdyby to byly obyčejné návštěvy za účelem pozdravit se a poklábosit, tak prosím, ale on přesně věděl, kdo ta návštěva bude. Charles Dillet! A pevně doufal, že se nebude chtít moc zdržet, vlastně ho od výbuchu vzteku udržovala pouze jedna myšlenka. Snape si to stejně neužije, protože Charles si myslí, že jsou milující pár a proto by bylo poněkud neetické, kdyby si to spolu rozdali na jediné posteli v celém bytě. V jejich manželské posteli. Brrr! Chlapec se při té představě znechuceně otřásl. Věděl, že skřítkové mění povlečení každý den, ale i přesto ten pocit byl strašný.

Nabručeně si sedl k nebelvírskému stolu a nabral si klasickou anglickou snídani. Po chvíli si uvědomil to nepřirozené ticho, které ve Velké síni panovalo. Pomalu se rozhlédl kolem a zjistil, že pozornost je roztříštěna mezi něho a Severuse, který zamračeně přejížděl pohledem po celé síni.

"Ehm, děje se něco?" zašeptal směrem k Ronovi, který se tvářil jako kdyby ho někdo velice bolestivě píchal do různých částí těla. V tichosti mu byli přisunuty ranní noviny. Aha! Díky bouřlivé debatě u bradavického ředitele úplně zapomněl na celý ten nesmyslný článek.

"Neříkej mi, že tomu věříš?"

"A jak teda vysvětlíš tu fotku. Hele kámo vím, že jsem ti Ginny vždycky tak trochu nutil, ale po svatbě už je trochu pozdě na pletky, nemyslíš?" Zkoumavý pohled ho provrtal až na dno duše.

"Ginny se udělalo špatně, tak jsem jí vzal ven a ona usnula, kdyby jsi na ní jen trochu dohlížel, tak by jsi věděl, že včera vypila punče víc než je obvyklá společenská norma, jenže to byste nesměli s Hermionou okupovat tmavé kouty." trochu podrážděně odsekl a sledoval jak jeho kamarád nabral karmínovou barvu.

"Co na to říká Snape?" přes stůl se k nim naklonila Hermiona, která doposud pouze poslouchala a červenala se.

"Nic, včera tam byl se mnou, takže on ví, jak to bylo." pokrčil rameny a střelil pohledem k učitelskému stolu. Jeho muž věnoval trojici Nebelvírů velmi zvláštní pohled, který Harry ještě nedokázal zařadit. Ač se mu to zdálo nemožné Severus Snape měl spoustu různých způsobů jak pohledem říci, co si myslí, pravda v přítomnosti Harryho se většinou omezoval pouze na pohled "vypadni!" a když ten nezabral, tak se smířil s pouhým "sklapni!".

"Nemohli by na nás přestat zírat?" ty pohledy v zádech byli vážně rozčilují, ale alespoň už zase probíhal čilý ruch u stolů.

"Oh, Harry to sis na to ještě nezvykl?" přátelské šťouchnutí do žeber od Rona bylo z jeho strany spíše smířlivé gesto a Harry ho přijal jedním vřelým úsměvem. Takhle to měl rád, jeho dva přátelé hezky s ním. Vedle Rona s hlasitým fňukáním upadlo čísi tělo.

"Ginny, bože ty vypadáš." upřímné zděšení v hlase svého bratra dívku podle všeho moc nepotěšilo.

"Je mi pěkně zle." popadla do ruky sklenici plnou dýňové šťávy a jedním mohutným lokem jí vyprázdnila.

"Viděla jsi noviny?"

"Ne, proč?" nechápavý trochu bezduchý výraz mluvil za vše, Ginny poprvé zažívala pocit kocoviny. Harry jí přisunul noviny přímo pod nos, zrzka chvíli mžourala a pak její, už teď nezvykle bledý, obličej zesinal a potom zezelenal.

"Bože Harry, moc se omlouvám, já...nedošlo mi...promiň!"

"To je v pořádku Gin, jenom příště tolik nepij." přátelsky jí poplácal po zádech, načež ona zaúpěla a vrhla na něj trochu káravý pohled. Pak z nepochopitelného důvodu vytřeštila oči hrůzou a ztuhla.

"Ginny???"

"Zlobí se moc?"prsty svírala hranu stolu tak křečovitě, až jí klouby téměř zprůsvitněly.

"Kdo? Severus? Ani ne..." ledabyle mávnul rukou a vybavil si pohled na totálně rozzuřený obličej svého manžela, když mu podával noviny.

"Asi bych se mu měla jít oml..."

"To bych raději neriskoval." skočil jí do řeči dřív, než by mohla začít tento nápad realizovat. Severus by jí určitě někde potají usmrtil a nechal napospas hnilobným procesům ve sklepení.

"Vždyť si říkal, že se nezlobí..." trochu poťouchle se uculila Hermiona a lehce stiskla ruku Rona, kterou svírala na stole.

"Jsou věci, který není dobré riskovat." odvětil a znovu pohledem vyhledal místo, kde sedával Snape. Bylo prázdné, potom si všiml jak se nese uličkou mezi stoly přímo k němu. Chlapec trochu ztuhle polknul a vykouzlil jeden z těch falešně rozzářeným úsměvů.

"Severusi, lásko..." pohladil lektvaristovi konečky prstů, když ruka dopadla lehce na jeho rameno. Odpovědí mu byl dlouhý pohled, který se poté stočil z malé zrzce, která se tvářila, že brzy splyne s prostředím.

"Slečno Weasleyová? Za porušení předpisu o požívání alkoholu na hradě mladistvými jsem povinen udělit vám adekvátní trest. Hm, co třeba týden po večerech s panem Filchem? A pětadvacet bodů dolů." k proslovu přihodil ještě jeden svůj pověstný pohled, který vás přišpendlil na místě.

"Severusi, no tak..." věděl, že by se neměl zastávat spolužačky, zvlášť, když si to tak trochu zasloužila, ale on to musel udělat už jenom proto, že ho Snape dneska dost iritoval.

"Bez debat, což mi připomíná...Večer se k nám připojí jeden host." s tím ho políbil do koutku úst a odkráčel pryč.

"Ech?" chvíli tumpachově koukal na dveře, kterými odešla jeho noční múra.

"Harrry? HARRY!" Ron mu několikrát zamával před nosem.

"Člověče, kdy s tím konečně přestaneš?" položená otázka vyvolala všeobecné veselí.

"E? Tedy... s čím přesně?" lidé v jeho okolí na něj koukali se shovívanou jiskrou v oku.

"S tím zíráním. Pokaždé, když se k tobě Snape přiblíží, tak celý zcepeníš a koukáš na něj jako na obrázek svatého Merlina, člověk by řekl, že po svatbě tě to přejde..." Ron si od Hermiony vysloužil pohlavek, díky kterému se málem zadusil kusem pečeného kuřete.

"Já nezírám!"

"Ale zíráš..." Fajn, tak možná zírá. No jasně, že zírá, ještě aby nezíral, když neví, co ten prevít zase vyvede a vážně je nepříjemné mít pořád pocit, že jste v nebezpečí. V jejich bytě nezírá, tam ví na čem je. Nehledě na to, že ho večer čeká dost útrpný večer.

Ještě, že byla neděle. Byl rád, že kvůli večírku se začátek školního roku posunul o jeden den, protože vidina, že by musel dnes jít ještě na vyučovaní ho děsila.

"Co máte v plánu?" optal se osazenstva a nechal zmizet Denního věštce.

"Já jdu do postele." ozvala se Ginny a namáhavě vyklopýtala z místnosti.

"A vy?" otočil se na své nejlepší přátele, kteří už zase cukrovali a nevnímali svět. Vlastně si ani nevzpomínal, kdy tohle mezi nimi začalo.

"Hm..." zamručel, hodil poslední zkoumající pohled na ty dvě hrdličky a odešel pro své koště. Měl chuť pořádně si zalítat. A kdokoliv by vyšel na školní pozemky, mohl by spatřit červenou rozmazanou šmouhu, rozrážející vzduch nad famfrpálovým hřištěm.

Pomalu přešlo poledne a chýlilo se k večeru. Blížící se západ slunce chlapci připomněl, že by měl jít domů a připravit se na večer plný sexuálních narážek od Snapea, které ovšem nebudou věnované jemu, ale Charlesovi. Ještě chvíli pomalinku kroužil a nechával vítr ať mu zacuchá už tak spletené vlasy.

Zničehonic se mu zatmělo před očima, nervózně potřásl hlavou a vše odeznělo. Cítil se unavený. Snesl se na zem a pozvolna se protáhl. Možná neměl létat tak dlouho, protože najednou se cítil jako by mu něco vzalo veškerou energii. Nechtěl trávit večer rozhovorem o ničem, zvlášť, když tam stejně bude nežádoucí. A pak ho napadlo, že třeba to Snape myslel tak, že nemá chodit.

Všechny starosti hodil za hlavu, chtěl se jenom dopotácet do sprchy aniž by upadl a pak jít spát, což se momentálně zdálo jako zhola nemožné. Cesta byla neskutečně dlouhá a než došel do hradu zapadlo slunce.

"Omlouvám se, jdu pozdě." vklopýtal do pokoje a odložil koště vedle dveří. Ani si nevšiml, že Charles si urychleně odsedl od jeho manžela.

"Kde jsi byl?!"

"Oh, Severusi ušetři mě poznámek, prosím." ani se na ně nepodíval a odkráčel do koupelny.

Miloval dlouhou sprchu nebo když si mohl lehnout na dlouhou dobu do vany plné horké vody, ale dnes ne. Vše dělal automaticky, opřel se o stěnu sprchového koutu, aby neupadl. Možná si bude muset říci o povzbuzující lektvar, ale nemyslel si ,že by bylo nutné dělat zrovna tento večer páté kolo u vozu. Vylezl ven, na koši ležely dvě hromádky věcí, pyžamo a oblečení na všední den. Skřítkové svoji práci dělali skutečně dobře. Při oblékání džínových nohavic si všiml, že na předloktí se mu objevil nafialovělý flek, zase modřina. V mysli nad tím mávnul rukou a dooblékl se.

"Omlouvám se za svůj pozdní příchod, rád vás opět vidím, pane Dillete." zdvořile si podal ruku s mužem, který na něj zahlížel jako celé stádo nasupených hypogryfů.

"Právě jsme se bavili o tom článku v Denním věštci." nadhodil trochu škodolibě Charles a Harry si pomyslel, že už dávno u toho muže ztratil všechny sympatie.

"Severus vám to jistě vysvětlil." pomalu se otočil na Snapea, který se na něj opět díval trochu zkoumavým pohledem. Nesnášel, když se cítil jako preparovaný brouček připíchnutý na parafínovou desku.

"Ano." fajn, jasný signál, že se mnou se v této konverzaci nepočítá.

"Oh, než odejdu spát, mohl bych tě prosím požádat o nějakou mast na modřiny?" tohle bylo dost jasné troubení k odchodu, a možná proto se jeho manžel tak ochotně zvedl a odkráčel do své pracovny. V pokoji nastalo trapné ticho. Cítil,jak si ho druhý muž pozorně prohlíží a raději nezvedl zrak z podlahy. Bylo to vysvobození, když mu jeho manžel vtiskl do ruky maličký kalíšek s mastí.

"Výborně, děkuji. Jsem unavený, doufám, že si užijete příjemný večer. Dobrou noc." zvedl se a odešel, žádné důvěrné rozloučení se svým mužem. V přítomnosti Charlese mu to přišlo prostě zbytečné.
Nechte si zasílat novinky přímo do Vaší emailové schránky
Opište prosím kontrolní kód "4510"
Varování: Stránka pro dospělé (18+), vstup pouze na vlastní riziko. :-)
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one