Fallagela

Fallagela

Já, mé šiblé já a povídky
Jmenuji se Nikola a právě jsem nastoupila prvním rokem na vysokou v Praze. No učení žádná sláva, nebaví mě a to a nejde mi to, ale co...učený z nebe nespadl a zkusit se má všechno. Povídka Umřít je vlastně moje premíéra, co se psaní týče. Je to pochybné dílo, které by mohlo mít i nějaký ten obsah, ale to se všechno ještě uvidí.
Budu se snažit přispívat pravidelně a nenechat tyhle stránky ležet ladem, a když už nastanou nějaké komplikace, tak to oznámím. Aby těch pár jedinců, kteří se zde objeví věděli, že nastala nějaká prekérka a na tyhle stránky bude zbytečný pár chvil páchnout. :-D

To by bylo asi všechno, takže jediný, co vám popřeju do vašich životů je vytrvalost. Buďte vytrvalí a dostanete všechno, co budete chtít... :-*

Fantazie je nádherný dar...

Je těžké tvářit se, že jste šťastní, když je to ve skutečnosti ta nejhorší chvíle vašeho života. Stačí jedna lež a váš život se otočí naruby. Přátelé se koukají nejistě, ale přesto se v jejich očích zračí spokojenost. Jejich přítel se žení. Co na tom, že svazuje svůj život s osobou k tomu absolutně nevhodnou, na světe jsou i divnější věci.

"Úsměv."ceknul vedle něj mírně podrážděně jeho nastávající a zesílil stisk na jeho ruce. Harry mu to oplatil křečovitým úsměvem. Tvař se, že tě to těší. Je to jenom další způsob bitvy a ty ho potřebuješ. Co na tom, že se nenávidíte? To ve válce není důležité, důležité jsou strany a vy stojíte na stejné straně. Až to skončí, tak budeš volný, stačí jenom dokázal to ukončit a nezemřít.

"Ano, beru..."tichý zlověstný hlas se mu zařízl do morku kostí.

"A vy Harry Jamesi Pottere...Berete si zde přítomného Severuse Tobiase Snapea?" na sál padlo ohlušující ticho.
Usměj se a ukaž, že to myslíš vážně, musíš to myslet vážně.
"Ano, beru..." jeho chraplavý hlas nedovolil, aby to znělo tak nadšeně, jak všichni očekávali, ale i to stačilo. Ucítil drsný dotek rtů na svých vlastních a potlačil reflex sebeobrany.

Bylo po všem, na prsteníčku ho jako tunové závaží tížil tenký zlatý kroužek, který dával světu vědět, že právě svázal svůj život s jinou osobou. Tak strašně moc ho chtěl z toho prstu servat a pak dělat, že se nikdy nic takového neudálo, že je pořád ještě Harry Potter. Oslava započala a jediné na co byl Harry schopen myslet bylo to, že právě zemřel. Jasně nezemřel doopravdy, ale svým způsobem ten chlapec Harry Potter právě zemřel. Chtěl ukázat světu jak moc je smutný, ale to si nemohl dovolit. To nebylo v plánu a on musí dodržovat pokyny.

"Pane Pottere! Náš tanec." špitnul mu do ucha jeho, teď již manžel. Cítil jak se kolem něj ovíjejí ty dvě bledé a štíhlé paže. Nasadil svoji masku spokojenosti a tančil na hudbu, kterou ani nevnímal. Snape mu občas vtiskl rádoby láskyplný polibek na ústa nebo tvář. Bylo to peklo. Nejenom, že si musel toho muže vzít, ale on musí lhát všem okolo, že je do něj skutečně zamilovaný. Těšila ho pouze jedna věc a to ta, že ani Albus Brumbál nevypadal nikterak nadšeně. Koneckonců byl to jeho nápad a oni dva byli nuceni souhlasit. Ještě dnes večer se bude muset přestěhovat do Snapeových komnat. Ne do Severusových. Na veřejnosti je to Severus! Tak moc chtěl mít tuhle šaškárnu za sebou, aby se s tím mužem mohl pohádat, aby věděl, že aspoň něco v jeho životě je pořád stejné.

"Harry, Harry...Já jsem tak šťastná..." najednou ležel v obětí Hermiony Grangerové, aniž by si všiml, že tanec již skončil a jeho přítelkyně se s ním teď decentně pohupovala po parketu.

"Já taky Hermiono."zalhal a povedlo se mu vycenit zuby ve "veselém" úsměvu.
"No řekni, kdo by kdy řekl, že zrovna vy dva...Ach, Harry tohle je tak dobré..."vypadala skutečně šťastná. Bylo zvláštní, že Hermioně poprvé za celých dlouhých šest let vyhasla starostlivost v jejích očích, jako by byla skutečně přesvědčená o správnosti této situace. Byl sám. Byl úplně sám...

Přežil svatbu, přežil oslavu, přežil veškerá požehnaní od jeho nejbližších, ale bylo nic oproti tomu, co ho ještě čeká. Vlastně ani moc nechápal jak to, že během tří měsíců dokázal on, Brumbál a Snape všechny přesvědčit o tom, že on a Severus se bezmezně milují. Měl silné podezření, že Brumbál uvrhl na školu nějaké hromadné kouzlo naivity a nebo, že Snape přidával do jídla nějaký nezákonný lektvar.

Každopádně zatím to vypadalo, že nikdo nepochybuje. Jistě, vždycky tu bude Ginny, která Nebelvíra miluje již od prvního střetnutí a možná ještě déle, ale byla umlčena celým klanem zrzků, takže ani neměla moc prostor na protesty. Nevzpomíná si, že by ji viděl na svatbě.

Kráčel zpět do hradu ruku v ruce se svým chotěm a snažil se soustředit se na dění kolem. Lidé vykřikovali a pohazovali kolem létající zvířátka z barevného papíru. Najednou se Severus zastavil a on byl nenápadných trhnutím přinucen se na něj podívat. V těch temných očích plálo znechucení. Naštěstí stáli zády k davům, takže tento pohled byl věnovaný pouze mladému muži Harry Potter-Snapeovi.

"Poslední rituál..." tiše prsknul a chlapec si povzdechl, ale nezapomněl udržet na tvářit úsměv. Popošel trochu blíže k profesorovi a položil své ruce kolem jeho krku.

"Tak do toho..." zachraplal a cítil jak jeho nohy opouští pevnou půdu. Ano některé zvyky jsou až nechutně stejnými se světem mudlů. Snape nesouc tělo mladého kouzelníka na rukách překročil práh Bradavického hradu.
Nechte si zasílat novinky přímo do Vaší emailové schránky
Opište prosím kontrolní kód "1809"
Varování: Stránka pro dospělé (18+), vstup pouze na vlastní riziko. :-)
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one