Fallagela

Fallagela

Já, mé šiblé já a povídky
Jmenuji se Nikola a právě jsem nastoupila prvním rokem na vysokou v Praze. No učení žádná sláva, nebaví mě a to a nejde mi to, ale co...učený z nebe nespadl a zkusit se má všechno. Povídka Umřít je vlastně moje premíéra, co se psaní týče. Je to pochybné dílo, které by mohlo mít i nějaký ten obsah, ale to se všechno ještě uvidí.
Budu se snažit přispívat pravidelně a nenechat tyhle stránky ležet ladem, a když už nastanou nějaké komplikace, tak to oznámím. Aby těch pár jedinců, kteří se zde objeví věděli, že nastala nějaká prekérka a na tyhle stránky bude zbytečný pár chvil páchnout. :-D

To by bylo asi všechno, takže jediný, co vám popřeju do vašich životů je vytrvalost. Buďte vytrvalí a dostanete všechno, co budete chtít... :-*

Fantazie je nádherný dar...

Další kapitola od Majky a jak jsem vám již psala, tak spolu s touhle kapitolou vkládám první kapitou zbrusu nové povídky od Majky Nechtěné dědictví...
Pomalu se blížilo poledne. Oba už byli převlečeni do společenského hábitu, který si pro tuto chvíli vybral lesklou černou barvu, která Harrymu trochu připomínala matný satén.
Severus se zeptal s napětím v hlase: „Připraven?“
Odpovědí mu bylo pouhé lehké kývnutí hlavou, Harry nemohl nervozitou ani promluvit.
„Tak tedy, jdeme do jámy lvové.“ s těmito slovy Severus Snape otevřel dveře svého bytu a oba pomalu stoupali po schodech. Cestou naštěstí nikoho nepotkali. Brumbál se asi postaral o to, aby se všichni dostavili do Velké síně. Za chvíli byli před velkými dveřmi, Harry poznal malý výklenek z
předchozího večera. Zastavili se a poslouchali zvuky z Velké síně, které k nim doléhaly pootevřenými dveřmi. Naposled na sebe pohlédli a spolu vstoupili dovnitř.
Celá velká síň ztichla, když Harry a Severus pomalu kráčeli k učitelskému stolu.
Stejně jako včera večer se Harry na nikoho a nikam nedíval. Nechal se vést svým manželem. Pomalu se posadil k malému stolku, který byl připojený k učitelskému, Severus si sedl vedl něho. Pohledem zalétl k nebelvírskému stolu.Všichni zvědavě koukali jejich směrem.
Hermiona byla tak napjatá, že skoro vstávala ze židle. Ron se na něho díval zamračeným pohledem. Nevil se na židli přikrčil a jen kradmo se koutkem oka podíval. Dean a Seamus Harrymu vesele zamávali a holky si něco potichu šeptaly, ale přitom upřeně sledovaly učitelský stůl, aby jim nic neuniklo.
Rychle přelétl pohledem i ostatní stoly. Zmijozelští si ho pozorně prohlíželi. Harry si pomyslel, že to vypadalo jako kdyby ho viděli poprvé. Jako kdyby hodnotili, co od něho mohou teď očekávat.
Stoly Havraspáru i Mrzimoru je také sledovali. Koutkem oka zahlédl Lenku, která mu zámavala se svým obvyklým úsměvem na tváři.
Podíval se na své učitele. Brumbál na něho vesele mrkl. Vedoucí jeho koleje ho pozorovala s přísným pohledem ve vážné tváři. Slughorn se něj usmál. Harry si pomyslel, že určitě plánuje nějakou soukromou oslavu. Profesor Kratiknot mu jen s úsměvem pokynul rukou na přivítanou. Hagrid se na něho usmíval a rádoby tajně mu ukázal vztyčený palec. Profesorka Trelawaynová byla u stolu také. Na Harryho se dívala.... no jako Ron na hvězdnou mapu. Tak tohle asi svým vnitřním okem neviděla, pomyslel si škodolibě Harry.
Ucítil jak mu Snape dává pomalu ruku kolem ramen. Musel se pochválit, ani s sebou netrhl. Takže hra začíná, pomyslel si. Opřel se o ruku a podíval se s úsměvem na svého manžela. Ten se k němu naklonil a potichu mu řekl, „Vedeš si zatím dobře, Harry. Ale vidíš ty pohledy všude kolem? Doufám, že se pořádně nají, nebo si dají nás jako zákusek. Tamhle vzadu sedí novináři, tak se snaž nevypadnout z role. Myslím, že teď je na řadě projev pana ředitele, pak oběd... a po obědě nám začne peklo. Snaž se teď začervenat. Jako kdybych ti řekl něco pikantního.“
Harry se snažil. Opravdu. Ale copak to jde, jen tak se začervenat? Vtom se k němu Severus naklonil a tiše řekl, „Sex.“
Harry v tu ránu zrudl jak pivoňka a rozpačitě, trochu vyčítavě se podíval na svého manžela, který
mu pohled škodolibě opětoval.
U vedlejšího stolu si naštěstí stoupl ředitel a začal se svým projevem.
„Vážení přátelé, sešli jsme se dnes tady, abychom znovu oslavili spojení našich dvou novomanželů. Severus a Harry včera bohužel nemohli být při oslavě své svatby. Dnes už jsou tady, mezi námi a tak můžeme jejich svazek náležitě oslavit. Harry je i nadále členem nebelvírské koleje a v příštích dnech bude znovu sedět u nebelvírského stolu. Srdečně vítám i naše reportéry z tisku, kteří projevili zájem o rozhovor s Harrym a Severusem. Toto setkání proběhne dnes ve čtyři hodiny. Po obědě budou mít naši novomanželé chvilku volna pro své přátele a kolegy. Zítra jedou oba na krátkou svatební cestu.“
Harry i Severus po těchto slovech stěží udrželi klidnou a usměvavou masku. Co si zase ten starý blázen vymyslel? pomyslel si Severus. Ale ředitel pokračoval vesele dál ve své slavnostní řeči.
„Oba se včas vrátí do dalšího vyučování, které začne už v pondělí. Harry, Severusi, ještě jednou vám chci ze srdce popřát všechno nejlepší na společné cestě životem. Buďte spolu šťastní, děti moje.“ ředitel svou řeč dokončil se slzami dojetí v očích.
Před každým v síni se objevil pohár s přípitkem a sálem zaznělo radostné „Hodně štěstí Harry, profesore...budeš ho potřebovat... na zdraví....Harrymu to dnes sluší..... i Snape vypadá docela dobře, jen by se měl trochu usmát...ať jsou spolu dlouho šťastní.“
Oběd pokračoval za radostného pokřikování studentů. Učitelé tomuto veselí přihlíželi s úsměvem.
Harry ani nevnímal co jí. Občas ucítil uklidňující ruku na zádech nebo kolem ramen. Sám několikrát Severuse pohladil po ruce, nebo mu věnoval zářící úsměv. Najednou zjistil, že před sebou má moučník.
Oběd už končí! Pomyslel si s rostoucí panikou. Severus se k němu naklonil a řekl mu potichu. „Klid, Harry. Žádnou paniku, seber svou odvahu, jdeš ke svým přátelům, ne k Voldemortovi. Minerva se na tebe chystá jako první. Pamatuj ani slovo o...“
„Jo, já vím. Bude to těžký. Myslím, že s Voldemortem by to teď byla hračka.“
Poslední stisknutí ruky a letmý pohled. Harrymu Severusova blízkost najednou chyběla. S ním se cítil...v bezpečí. Dodával mu pocit síly, byl mu oporou.
Harry se zhluboka nadechl. Tak jdeme na to pomyslel si a pomalu vstal ze židle. Chtěl jít ke stolu své koleje, když v tom ho zastavila profesorka Mc Gonagallová.
„Pane Potterre, okamžik prosím. Nechápu proč jste udělal, to co jste udělal. Proč jste se oženil s profesorem Snapem? A prosím neříkejte mi nic o tom, že jste se do něho zamiloval. Znám vás i profesora poměrně dlouho a určitě bych si všimla tak výrazné změny ve vašem vztahu.“
„Promiňte paní profesorko, ale já Severuse opravdu miluju. A ten vztah se změnil už dávno. Musela jste si všimnout, že já i profesor spolu docela dobře vycházíme. A náš vztah jsme se snažili dost dlouho utajit.“ řekl Harry s trochu hloupým výrazem ve tváři.
Mc Ganagallová ho chvíli pozorně sledovala, než ho nechala jít jen s „Ještě si o tom promluvíme.“
Ostaní učitelé mu jen stiskli ruku a popřáli jim všechno dobré. Jen Hagrid ho skoro umačkal ve svém drtivém objetí. Říkal mu se slzami v očích „Harry, všechno nejlepší. Nikdy bych si nemyslel, že ty a profesor Snape....Jsem rád, že jsi konečně poznal jak dobrý a statečný člověk Severus opravdu je. Určitě spolu budete šťastní.“ Znovu začal posmrkávat a vytahl si svůj kapesník. Hlasitě se vysmrkal, Harry to rychle přijal jako záminku k ukončení rozhovoru a pomalu šel k nebelvírskému stolu. Přivítalo ho rozpačité ticho, které jako první prolomila Hermiona.
„Harry, jak jsi to mohl udělat. Nic jsi nám neřekl. A ty a profesor Snape.... Vždyť se nemáte dokonce ani rádi. Není to tak dlouho, kdy jsi ho dokonce nenáviděl. A neříkej mi nic o lásce na první pohled.“
Je úplně stejná jak profesorka, pomyslel si Harry překvapeně, ale rychle odpověděl.
„Hermiono, sama dobře víš, že to nebyla láska na první pohled. Ale jak říká Brumbál, od nenávisti k lásce je jen malý krůček. No a já a Sev...profesor Snape, jsme ten krůček udělali. On není špatný. Je to čestný muž, mám rád jeho smysl pro humor. A ano, zamiloval jsem se do něho,“ řekl Harry klidně a pokračoval. „Nic jsem vám neřekl právě proto, že vím co si o něm myslíte. Nechtěl jsem, aby jste se do toho míchali. Hermiono, mám tě rád. Promiň Rone, ale to co je mezi mnou a Severusem, je jen moje a jeho věc. Nemyslíš?“
„Harry, samozřejmě mi do toho nic není. Ale jsem tvoje kamarádka a mám tě taky ráda. Ale víš, ty,,, nno.... prostě, někdy vůbec neuvažuješ nad tím co děláš. Uvědomuješ si, že to jsi udělal, už nemůžeš změnit? Nemohl jsi počkat, až dostuduješ? A co tvoje plány do budoucna, bystrozorský výcvik. A pak je tady Voldemort. Myslíš, že bude nadšený z toho, že jsi se oženil s jedním z jeho Smrtijedů?“
„Co na to říká Voldemort je mi úplně jedno. A Severus není jeden z jeho smrtijedů. Nikdy nebyl. A bystrozorský výcvik? Možná tam po škole půjdu. Jsem jenom ženatý, Hermiono a pořád můžu studovat co si vyberu. Navíc s pomocí svého manžela. Věř mi, že jsem si to dobře rozmyslel, než jsem se rozhodl oženit. Samozřejmě, že jsem mohl počkat až dostuduji. Ale nechtěl jsem. Proč čekat? Moje city k Severusovi se nezmění a kdyby někdo přišel na to, že se stýká se svým studentem...Zkrátka, podal jsem si žádost o vyloučení ze školy a rozhodli jsme se vzít. Severus nakonec souhlasil a jakmile mi přišlo vyrozumnění tak nás Brumbál oddal.“
„To vás oddal jen tak? Nevyptával se, nebyl zvědavý?“ zeptala se Hermiona.
„To víš že byl zvědavý. Skoro jako ty. Ale my jsme byli rozhodnutí se vzít. Nakonec svolil že nás oddá, tady v Bradavicích. Je to Severusův domov a můj ostatně taky.“
„Severus, ty mu říkáš Severus?“ zeptala se Padma.
A jsou tady ty pitomé otázky,pomyslel si Harry a klidně zeptal „ Ty snad říkáš Deanovi pane Finnigane? Samozřejmě, že mu říkám Severusi a taky mu tykám.“
Všichni okolo se zasmáli, když Padma zčervenala. Harry si všiml, že Ron stojí pořád bokem, ale pomalu se k nim přibližuje. Jeho obličej byl pořád zamračený. Ten to určitě nevezme jen tak lehce, pomyslel si Harry a otočil se na Hermionu, která ho pořád přemýšlivě sledovala. Začínal být trochu nervózní, zatím to šlo až moc lehce. Hermionu jsem zatím nepřesvědčil a ani Rona, pomyslel si zatímco odpovídal na otázky svých spolužáků.
„Harry a kde bydlíte...máte společnou ložnici....má Snape v bytě hladomornu, nebo aspoň řetězy....není upír.....musíš uklízet.....má tam vůbec koupelnu...má i jiné oblečení než černé.....ty hábity co jste měli včera vybíral on...má nějaké peníze...nutí tě učit se....umí se smát.....?“
Ron už byl těsně u nich, ale zatím nepromluvil. Vedle něho stála Giny, pořád ještě smutná, ale nevypadala nijak rozčileně. Dokonce se na něho trošku usmála. Hermiona měla už zřejmě dost primitivních otázek svých spolužáků a znovu začala zpovídat Harryho.
„Harry, a jak dlouho jste se s profesorem stýkali? Nemyslím tím na hodinách ale soukromě, no však víš.“zeptala se tiše.
„Hermiono, do toho ti sice nic není. Ale abych tě uklidnil...“ Harry se zhluboka nadechl a začal vyprávět svůj příběh. V duchu se modlil, aby to vyšlo.
„Se Severusem jsme se začali stýkat na konci minulého ročníku. Po událostech na Astronomické věži jsem byl jsem hodně zvědavý, co vlastně dělal pro Voldemorta. On mi kupodivu na moje otázky odpovídal. Začali jsme se scházet v Astronomické věži a postupně jsme si začali povídat o všem. Řekl mi proč se ke mně choval tak, jak se choval. Já jsem se mu omluvil jak jsem se choval já k němu. Začali jsme spolu mluvit a pak, najednou jsem zjistil, že si s ním povídám opravdu o všem. Řekl jsem mu, že jsem se rozešel s Giny i tom kolapsu předtím s Cho. Svěřil jsem se mu, že si myslím, že jsem gay a nejsem tak úplně normální. Měl se mnou trpělivost a vysvětlil mi, že v kouzelnickém světě je to skoro normální. Prý skoro třetina kouzelníků jsou homosexuálové. Pak byly prázdniny a my jsme si dopisovali. Pak jsem v srpnu přišel do Siriusova domu. Byl tam. Zase jsme diskutovali a já jsem najednou zjistil, že minulý měsíc se mi po něm a po jeho humoru a kritickém pohledu na svět stýskalo.Řekl jsem mu to. Moc se mu to nelíbilo, ale nakonec přiznal, že i já jsem mu chyběl. No a já, já jsem ho najednou políbil a líbilo se mi to.
Severus se rozzlobil, že se nemůže stýkat se svým žákem. Pokud prý chci, můžeme zůstat přáteli, ale nic víc. Nakonec jsem souhlasil. V září jsem nastoupil do školy, dál jsem mu dělal asistenta a najednou jsem zjistil, že mi to přátelství nestačí. Chodil jsem za Severusem když trénoval, sebral jsem všechnu svou odvahu a řekl mu, že chci něco víc. Nakonec i on přiznal, že ke mně něco cítí a je pro něho čím dál těžší udržovat si ode mě odstup. Navrhl jsem mu, že se vezmeme. Odmítl. Prý jsem moc mladý na tak důležité rozhodnutí. Řekl jsem mu, že už rozhodnutý jsem. Miluju ho a nikdy nepřestanu. Naléhal jsem na něho pokaždé, když jsme se setkali. Nakonec souhlasil, že si mně vezme. Mezitím jsem si prostudoval mnoho knih o kouzelnických svatbách. Navrhl jsem mu kouzelnický svazek. Severus mi to začal rozmlouvat. Prý když už se chci oženit tak že stačí obyčejný svatba. Chtěl mi nechat , jak sám řekl, cestu jak bych mohl odejít. Kdybych si vybral tu první možnost, byl by možný rozvod. Trval jsem na svém. Když si ho vezmu, bude to trvalé, až do smrti jednoho z nás. Neochotně souhlasil. No a potom už to bylo docela jednoduché a rychlé. Šli jsme za Brumbálem, já jsem požádal o vyloučení. Brumbál nebyl moc ochotný a dost dlouho s námi mluvil. Nakonec mu nezbylo než souhlasit. Přijal moji žádost a nakonec svolil, že nás oddá. Včera přišlo vyrozumnění o mém odchodu ze školy a ostatní už víte.“ Harry skončil a vší silou se snažil, aby nebylo vidět, jak moc si oddechl. Dívky kolem něho se na něho dívaly s uznáním v očích, některým se objevily i slzy dojetí.
„Ty ho opravdu miluješ, že?“ zeptala se tiše Hermiona.
Harry jen přikývl. Pak promluvil Ron. Jeho reakce se Harry obával asi nejvíc. Dokázal předvídat otázky, které mu dávala Hermiona. Ale co mu řekne jeho nejlepší přítel?
„Hermiono, copak ty jsi neviděla jak po sobě házeli ty zamilované pohledy? Šeptali si u stolu jak zamilovaní puberťáci. A Harry ho dokonce hladil po ruce. A Snape..ty jeho ruce kolem tvých ramenou. Harry, musel ti dát nějaký lektvar nebo něco takového.“ řekl Ron a ani nečekal na odpověď a pokračoval. „Harry, já už vím, že jsem se zase choval jako pitomec. Jen mě hrozně mrzelo, že jsi se rozešel s Giny. No, pochopil jsem, že jsi asi, no to..., vlastně mi to hodně naznačila Hermiona. Ale proč zrovna Snape? Určitě ti dal nějaký lektvar, nebo tě začaroval. Přece nemůžeš mít rád takového umaštěnce. Navíc je starý a protivný a...“
Ron byl najednou tak vyřečný, že si ani nevšiml, jak do něho Hermiona strká. Jen ji okřikl, ať ho nechá, že musí Harrymu říct, co si myslí o něm i o jeho svatbě.
Jeho proslov přerušil Harry, ani on nevěnoval pozornost Hermioně, která už, už chtěla promluvit. Rukou jí zarazil a řekl, „Mlč Hermiono, a ty Rone.... Jsi můj nejlepší přítel. Ale do toho, koho jsem si vzal ti nic není. A Severus Snape mně ani neproklel, ani mi nedal žádný lektvar. Já ho miluju. Dokážeš to pochopit? Ano, je starší než já, ale na věku mi nezáleží. Není protivný, já jsem ho poznal z lepší stránky.Líbí se mi jeho názory na svět i on sám. Cítím se s ním v bezpečí a...“ tady ho najednou přerušil tichý baryton.
„Harry, nerad tě ruším, ale je načase jít na setkání s novináři. Pan ředitel nás už očekává.“ Harry se začervenal, když uslyšel tichý hlas svého manžela. Co slyšel? Jak ho znal tak asi dost, nebo spíš všechno.
„Ach, novináři. Už jdu Severusi, “ rychle se rozloučil se svými přáteli.
Podíval se na Rona, který stál jak opařený a zíral s otevřenou pusou na Snapea. Ten ho pozoroval jak číhající šelma.
Nakonec jen řekl „Pane Weasley, máte štěstí, že vím, že to co jste právě řekl je výsledkem vašich obav o Harryho. Nikdy jsem neudělal nic, co by Harry nechtěl. A ať už tomu věříte nebo ne, já Harryho také miluju. Doufám, že v budoucnosti od vás už podobná slova neuslyším.“ s těmi slovy se otočil a odcházel. Harry se naposled podíval na svoje přátele, kteří byli najednou uplně potichu. Ron byl bledý jak plátno a Hermiona ho právě konejšivě hladila po ruce. Nu musí se s tím vyrovnat sami. On má před sebou další kolo s novináři.
Rychle se odvrátil od svých přátel a spěchal za Snapem, který na něho čekal na konci chodby.
„Pane, teda Severusi... Já omlouvám se za Rona...on je někdy takový pitomec..“
„Někdy?! Harry neomlouvej se. Pan Weasley o tebe měl strach. Cením si toho, že se nebál a otevřeně ti řekl svůj názor. I když se mi nelíbila forma, kterou zvolil. Máš v něm a ve slečně Grangerové opravdové přátele. Příště ji víc naslouchejte, skoro Weasleymu zlomila nohu , jak se vás snažila varovat, že jsem v doslechu.“ řekl Snape s úsměvem.
„Ty jsi slyšel všechno?“ zeptal se Harry.
„Ano. A jsem skutečně potěšen, jak jsi mě obhajoval. To jsi nemusel.“
„Jo, já vím, že nemusel. Ale já jsem řekl jen pravdu.“ Harry se zase začervenal, „Teda jen o tom co si o vás myslím.“
Snape si ho chvíli zkoumavě prohlížel a nakonec řekl „V pořádku. Tak tedy jdeme za panem ředitelem. Budu mluvit hlavně já. Ty se snaž odpovídat jen na přímé otázky a co nejstručněji. Novináři budou hodně nepříjemní a dotěrní. Hned na začátku je chci upozornit, že nebudeme odpovídat na žádné otázky o našem soukromém životě. Souhlasíš s tím?“ zeptal se překvapeného Harryho. Ten jen přikývl.
Cestou potkali několik studentů z ostatních kolejí, kteří Harrymu blahopřáli a zasypali ho zase svými dotazy. Harry ztratil Snapea z dohledu, tak se rychle rozloučil se slovy „Musím jít, popovídáme si později.“a spěchal za svým manželem.
Uviděl ho na konci chodby, která vedla k Chrliči. Stál tam s několika zmijozelskými studenty. Bylo na něm vidět, že už má všech otázek a přání plné zuby. Už jeho postoj by měl odradit každého od rozhovoru s ním. Harry dokonce trochu obdivoval Zmijozely, že našli odvahu ho zastavit. Musí být stateční nebo úplně hloupí, když se pouští do rozhovoru se Snapem v téhle náladě. Spíš to druhé, pomyslel si škodolibě Harry v duchu.
Ale najednou s údivem viděl, že Snapeův výraz se změnil na nevěřícný údiv. Harry už se dostal na doslech a tak zaslechl útržky rozhovoru. „Chtěli bychom jen...Potterrovi....těžké....správné....... nabídnout....čestné.....koleje....vedoucí....vím...lehké.“
Nezdálo se mu vhodné, aby se k nim víc přiblížil, ale Snape si ho všiml a pokynul mu, aby k nim přistoupil. Překvapenému Harrymu jen řekl. „Studenti z mojí koleje pro tebe nachystali překvapení. Pane Notte, můžete Harrymu říci, co navrhujete?“
Tmavovlasý mladík se otočil na Harryho a řekl „Potte.. teda Harry, včera jsme dlouho diskutovali o vaší svatbě a rozhodli jsme se....No zkrátka ti chceme nabídnout čestné členství ve Zmijozelské koleji. Nejen proto, že jsi se oženil s profesorem Snapem, ale hlavně si myslíme, že jsi aspoň napůl Zmijozel a do naší koleje patříš. Draco to o tobě často říkal, a taky říkal, že nejsi takový jak se děláš. Nečekáme od tebe, že to přijmeš okamžitě. Přemýšlej o tom. Ano?“
Harry byl překvapený. Tak tohle opravdu nečekal! Chvilku přemýšlel, než odpověděl: „Je to pro mě velká čest. A nepotřebuji o tom přemýšlet. Přijímám.“ odpověděl klidně a vychutnával si výraz překvapení na tvářích všech Zmijozelů, dokonce i Snape byl překvapený.
Rychle si však nasadil svou nic neříkající masku a řekl jen „Tak svoji odpověď už máte. My musíme jít. Pan Potter a já přijdeme do sklepení za vámi hned jak skončíme s novináři.“
Skupinka mladých hadů pomalu odcházela. Snape se za nimi díval a když byli už dost daleko, řekl „Harry, bylo to od tebe opravdu velmi nečekané, ale opravdu jsi mně překvapil.Můžeš mi říct proč jsi nepřijal jeho nabídku a nepřemýšlel o tom. Nechtěli hned odpověd.“
Harry se díval na špičky svých bot, pak vzhlédl a klidně odpověděl.
„Já vím, že nechtěli. Ale takhle to vypadlo líp. Stejně bych to musel přijmout a oni to dobře věděli. Kdybych nepřijal, znamenalo by to, že si nevážím tvých svěřenců a ani tvojí práce. Jen se chci zeptat co to je vlastně čestný člen. Je to možné jen ve tvé koleji, nebo ve všech? Nikdy jsem o tom neslyšel.“
Severus s povzdechem odpověděl „Měl by jsi opravdu více číst a nejen spoléhat na slečnu Grangerovou. Být čestným členem určité koleje je velké vyznamenání. Musí se na tom shodnout všichni příslušníci koleje, právě proto je to neobvyklé. Myslím, že v Bradavicích jsi třetí čestný člen, ale ve Zmijozelu jsi určitě první. Budeš mít právo vstoupit do jejich pokojů, sedět u stolu a nosit jejich znak, v budoucnosti budeš známý i jako Zmijozel. Později ti vysvětlím i ostatní věci, ale už máme nejvyšší čas jít k řediteli.“
Oba vstoupili do chrliče, který je vyvezl před ředitelovu kancelář. Snape zaklepal a po vyzvání otevřel dveře. Skoro je oslepily zablesky fotoapárátů nedočkavých reportérů, kteří ihned začali s otázkami, které křičeli jeden přes druhého.
Přerušil je silný hlas ředitele, který je vyzval, aby se posadili a nechali sednout i Harryho a Severuse. Oba pomalu přešli místnost a posadili se na jim už dobře známý divan. Harry najednou zjistil, že je mu přítomnost a blízkost jeho manžela příjemná. Dokonce uvítal i paži kolem svých ramen, Snape ho uklidňoval a dodával mu pocit jistoty.
Brumbál začal se svým proslovem. Harry si jen pomyslel, kde na to ten člověk bere energii a nápady. I když si o něm myslel, že je starý intrikán, uznával, že jeho projevy jsou vždy k věci a vždy nějak našel správná slova pro danou situaci.
„Važení přítomní, srdečně vás vítám tady v Bradavicích. Jak jistě dobře víte včera jsme tady měli svatbu. Pan Potter a pan Snape byli oddáni a vy jste projevili zájem o tuto událost. Každý z vás dostane složku, která obsahuje svatební fotografie páru. Dále obsahuje krátký popis okolností, které vedly k jejich sňatku. Můžete si tyto dokumenty prostudovat. Skřítci nám mezitím donesou malé občerstvení.Pokud budete mít nějaké otázky, hlaste se prosím o slovo. Harry i Severus vám budou odpovídat. Oba pánové odmítají odpovídat na otázky o svém životě v soukromí, což jistě pochopíte.
Děkuji vám za vaši hojnou účast a doufám, že vše proběhne v klidné a přátelské atmosféře.“
Před překvapenými novináři se objevil velký stůl, který jim bránil v přístupu k oběma mužům. Domácí skřítci začali nosit „malé občerstvení.„ Na stole byla spousta jídla: chlebíčky, nakrájený chléb, opečené tousty, obložené talíře, nakrájený salám, hromada různých zákusků a ruzné druhy nápojů.
Snape si pobaveně pomyslel, že vlci dostali nažrat a koza zůstala celá. Novináři si zřejmě obratné manipulace starého ředitele nevšimli a hladově se vrhli na připravenou tabuli.
Harry si vzal jen máslový ležák a sledoval hladové novináře,kteří málem zapoměli proč vlastně přišli.
Nasycení a zřejmě spokojení si znovu posedali na židle a listovali ve svých složkách. První opovážlivec zvedl ruku. „Pane Pottere, proč jste se ženil tak brzo a zrovna se svým profesorem, který je o dost starší než vy?“
„Nemyslím si, že je to brzo. Kdyby bylo po mém byl bych ženatý už tři měsíce. A že je můj manžel starší? Nevadí mi to.“
„Pane Snape proč jste si vzal svého studenta? Není to tak dlouho, když jsem byla naposled v Bradavicích a zdálo se mi, že v té době jste se s panem Potterem neměli moc rádi. Řekla bych, že váš vztah byl na bodu mrazu.“ zeptala se Rita Holoubková
„Od té doby co jste byla v Bradavicích uběhly už tři roky. A během té doby se zřejmě oteplilo a bod mrazu roztál.“
Po této odpovědi se novináři rozesmáli a otázky začaly padat jedna za druhou:.. „Proč máte přijmení Potter – Snape......bydlíte v Bradavicích...kam jedete na líbánky.....bude Harry moci jít na bystrozorskou akademii...budete spolu bojovat proti Temnému pánovi...nevadí vám, že byl váš manžel Smrtijed....jak dlouho víte, že jste gay.....nikdy jste neměl dívku....je Snape váš první milenec....zůstanete v Bradavicích i po ukončení školy.....jaké máte plány do budoucna.....proč jste si vybrali tak závazný svazek....jaký je Snape milenec?“ po této otázce se Harry začervenal. Zachránil ho právě Snape, který dotyčného spražil svým pověstným pohledem a řekl „Myslím, že na začátku našeho rozhovoru bylo jasně řečeno, že nebudeme odpovídat na dotazy o našem soukromí. Po našem soukromém životě vám ani nikomu jinému nic není. Považujte prosím náš rozhovor za ukončený!“
„Ale to je přiliš brzy. Máme ještě hodně otázeka a chtěli bychom i nějaké fotografie.“
„Pánové a dámy to je opravdu všechno. Harry a Severus vám ještě umožní zhotovit nějaké fotky, ale jinak je to opravdu vše.“ zakročil rázně ředitel.
Ti se jen neochotně zvedali a pomalu odcházeli. V místnosti zůstalo jen pár fotografů.
Harry a Severus jim několikrát zapózovali a došlo i na polibek, při kterém Harry zase zčervenal. Nebylo pro něho vůbec těžké předstírat vášeň a jen neochotně opuštěl teplé rty svého manžela.
Byl zmatený. Přece se mu nemůže líbit líbat Snapea! Rozpačitě se podíval na svého manžela, který také vypadal, že je mu líto, že polibek skončil tak brzy.
Konečně všichni zmizeli. V místnosti zůstali jen sami dva. Brumbál šel vyprovodit novináře z hradu, Snape si škodolibě pomyslel, že se musel osobně ujistit, zda se nepohybují někde po hradě.
Harry se vyčerpaně zhroutil na divan, tohle bylo opravdu moc. Nejdřív všichni ti novináři a nakonec si s ním pohrávali jeho splašené hormony. S povděkem přijal sklenici máslového ležáku, který mu podával Severus. Zhluboka se napil a překvapeně se podíval na svého manžela, který usedl vedle něho se sklenkou červeného vína v ruce. Proč si sedl vedle mě?
Už tady nikdo není, nemusíme pro nikoho a před nikým hrát divadlo. Uvědomil si, že mu to vlastnš nevadí, za ten den si na mužovu přítomnost zvykl. S povzdechem si pohodlně natáhl nohy, stejně jako Severus. Oba si vychutnávali klid a ticho a čekali až se vrátí starý ředitel.
Netrvalo dlouho a dveře se otevřely. Vstoupil Brumbál, vypadal taky unaveně. Harry si s překvapením uvědomil jak staře a křehce ředitel najednou vypadá. Předtím ho vždy vnímal jako muže, který staře jen vypadá, ale má plno elánu a síly. Pozoroval, jak se starý muž pomalu usadil do pohodlného křesla ve kterém seděl i předtím. Mávl unaveně hůkou a objevil se předním hrnek s čajem. Všichni si v klidu vychutnávali své nápoje a relaxovali. Poklidné ticho přerušil ředitel, který už se trochu vzpamatoval.
„Tak chlapci moji, to nejhorší je, díky Merlinovi, už za námi. Dnes byl opravdu vyčerpávající den. Všichni novináři už jsou za branami Bradavic. Ještě než odejdete, chtěl bych si promluvit o vaší maggi. Nebojte se. Vím, že jste už také unaveni, ale tohle je opravdu důležité. Nepůjde o nic složitého. Harry, prosím tě postav se sem, vytáhni hůlku a skus nějaké opravdu jednoduché kouzlo.“
Harry se postavil a stoupl si před velký stůl, který byl pořád ještě v místnosti. Vytáhl hůlku, chvíli přemýšlel a pak pronesl směrem k malému polštáři, který ležel na jedné židli.
„Wingardium leviosa.“ k jeho velkému údivu se polštářek jen malinko nadzvedl.
„Zkus to znovu.“ vybídl ho Brumbál.
Harry se o to pokusil se skoro stejným výsledkem, polštářek se jen malinko odlepil od židle.
„Výborně, Harry. Teď znovu a snaž se do toho dát všechnu svou sílu.“ povzbuzoval ho Brumbál.
Harry si jen pomyslel, jo výborně, tohle kouzlo jsem zvládl líp v prvním ročníku. A dneska se mi nepovede ani pohnout polštářem.
Soustředil na polštář a svoje Wingardium skoro vykřikl. K jeho překvapení se polštář prudce vznesl, narazil do stropu, roztrhl se a všechny v místnosti zasypalo bílé peří. Harry se rozesmál, když spatřil jak se peří pomalu usadilo na Snapeovi a Brumbálovi. Snape ho spražil svým znechuceným pohledem. Harry si z něho nic nedělal a laškovně mu sebral bílé pírko, které se mu usadilo na nose. Brumbál mávl hůlkou a tiché Reparo vrátilo peří zpátky do polštáře.
Snape ani nečekal na vyzvání, hůlku už měl vytaženou a místností zazněl jeho jasný baryton.
„Accio.“ polštář se líně posunul ke kraji židle. Druhý pokus následoval ihned poté jen s tím rozdílem, že polštář sklouzl ze židle a spadl na zem. Poučen z Harryho pokusu nedal Severus do třetího pokusu tolik síly, ale přesto mu polštář málem vyrazil dech.
Harry i Severus se posadili a zamračeně pozorovali polštář, jako by za jejich neúspěch mohl on.
Brumbál opět promluvil. „Tak chlapci, tady jste mohli vidět jak nestabilní je vaše magie. Je vyloučeno, aby jste se ve svém současném stavu jakkoliv zúčastnili výuky. Oba potřebujete svoji maggi stabilní a plně pod kontrolou. Proto jsem oznámil, že jedete na krátké líbánky. Tento problém ale vyřeší pouze jediná věc. A tou j....“
„Naplnění našeho kouzelnického slibu.“ přerušil ho nezdvořile a mrzutě Snape.
Brumbál jen přikývl na souhlas. Pozoroval oba muže, které velmi dobře znal a miloval, jako by byli jeho synové. Opravdu je považoval za svoje chlapce, jak jim s oblibou říkal. Znal Severuse už dlouho a dobře věděl, že pod drsnou slupkou se skrývá ušlechtilé a statečné srdce. Harry byl naopak zcela otevřený a mohl v něm číst jak v otevřené knize. Litoval toho, že na ně musí tak tlačit. Měl obavy, aby zatím jejich dobře se vyvýjející vztah nenarušil právě tento nátlak. Bohužel to však bylo nezbytné. Doufal, že oba jsou dost silní na nadcházející okamžiky. Všiml si, že mezi oběma vzniká dobrý základ pro jejich vztah. Oba si důvěřovali už dávno, bojovali spolu bok po boku. Jejich předchozí problémy a konflikty byli snad zapomenuty a zdálo se, že jejich první společné okamžiky nebyli nijak dramatické.
S povzdechem pokračoval: „Ano Severusi, máš pravdu. Mohu vás oba omluvit ještě na příští týden, ale potom se musíte vrátit. Stabilizace vaší magie je důležitá i pro další boj proti Voldemortovi. Nezapomeňte, že má brzy zaútočit na hrad. Severusi, ty znáš Voldemorta nejlépe. Co si myslíš? Kdy zaútočí?“
„Hmm, už jsem o tom také přemýšlel a předpokládám, že zaútočí o vánočních prázdninách. Hrad bude skoro prázdný, bez učitelů a bez žáků. Ví, že Harry tady bude. Z učitelů tady zůstávám pouze já, Minerva, ty a Hagrid. Jde mu především o to zmocnit se hradu a zabít nás tři. Nebude mu záležet na tom kolik bude obětí, ani jestli hrad zničí nebo ne. Ano, pokud chce zaútočit brzo, pak zaútočí o vánočních prázdninách. A my máme velkou výhodu, že víme o jeho plánu.“
„Souhlasím s tebou. Předpokládá, že obrana hradu bude oslabená a nebude tady moc lidí na obranu.
Dnes už jsme příliš unaveni, můžeme naplánovat naši strategii později. Odjedete někam na líbánky?“ zeptal se Brumbál s úsměvem.
„Ne, Albusi. Zůstaneme na hradě, ale slibuji, že se budu snažit Pottera nezabít.“ řekl s úšklebkem Snape.
„Hej, profesore. Vždyť jsem byl hodný. Teda zatím.“ ohradil se uraženě Harry.
„A já pevně doufám, že to tak i zůstane. Tak tedy nashledanou, Albusi. Harry, jdeme.“
Skoro jako bych byl jeho pes, ne manžel, řekl si v duchu Harry a uraženě a pomstychtivě odpověděl „Ano, miláčku už jdu. Nashledanou, pane řediteli.“
Snape ho sjel zamračeným pohledem. S tím spratkem to nebude jednoduché, pomyslel si. Nahlas neřekl nic, jen se otočil a se zavířením plaštěm odcházel. Harry se za ním obdivně díval: jak to ten chlap dělá, je oblečený stejně jako já, ale kdybych se o to pokusil, tak se do toho hábitu zaručeně zamotám, pomyslel si Harry, když šel za Snapem.
Nechte si zasílat novinky přímo do Vaší emailové schránky
Opište prosím kontrolní kód "4510"
Varování: Stránka pro dospělé (18+), vstup pouze na vlastní riziko. :-)
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one