Fallagela

Fallagela

Já, mé šiblé já a povídky
Jmenuji se Nikola a právě jsem nastoupila prvním rokem na vysokou v Praze. No učení žádná sláva, nebaví mě a to a nejde mi to, ale co...učený z nebe nespadl a zkusit se má všechno. Povídka Umřít je vlastně moje premíéra, co se psaní týče. Je to pochybné dílo, které by mohlo mít i nějaký ten obsah, ale to se všechno ještě uvidí.
Budu se snažit přispívat pravidelně a nenechat tyhle stránky ležet ladem, a když už nastanou nějaké komplikace, tak to oznámím. Aby těch pár jedinců, kteří se zde objeví věděli, že nastala nějaká prekérka a na tyhle stránky bude zbytečný pár chvil páchnout. :-D

To by bylo asi všechno, takže jediný, co vám popřeju do vašich životů je vytrvalost. Buďte vytrvalí a dostanete všechno, co budete chtít... :-*

Fantazie je nádherný dar...

Kvůli Snapeovi????" vykřikl Ron hysterickou fistulkou a jeho tvář získala tmavě rudý nádech. Z hrdla se mu začali ozývat téměř zvířecí zvuky to, co následovalo, nikdo nečekal. Ron se zhluboka nadechl a začal řvát jak smyslů zbavený.

„JÁ TO VĚDĚL, ŽE TEN SMRTIJED NÁS VŠECHNY JEDNOU PODRAZÍ. DOUFÁM, ŽE HO VY-VÍTE-KDO STIHL ZABÍT DŘÍV, NEŽ TO UDĚLÁM JÁ!!!"

„Jen do toho, pane Weasley!" ozvalo se úsečně tichým hlasem z kouta, odkud se vyloupl profesor lektvarů v celé své kráse. V místnosti bylo ticho, které by se dalo krájet a Ron, po chvíli vzdorovitého zírání přímo do mužovi tváře, zahanbeně sklonil hlavu.

„Možná bych měl vše vysvětlit…" spráskl ruce Brumbál a brýle mu sjely na špičku nosu. Podíval se trochu káravým pohledem po mladém zrzkovi a s povzdechem všem vyložil situaci. V Řádu byl zrádce, který udal profesora lektvarů Voldemortovi a který znal poměrně důležité informace, jež nasvědčovaly o Severusově loajalitě k Brumbálovi. To, zda ředitel již tuší, kdo zradil či nikoliv, neřekl. Profesor nevypadal nijak otřeseně, ani jako by trpěl následky po kletbě cruciatus, podle toho Harry usoudil, že se o svém odhalení dozvěděl dříve, než se stihl vydat do rukou Pána Zla.

I přes napjatou atmosféru, která v místnosti zavládla, Harry nedokázal přestat na lektvaristu zírat. Jeho sexuální touhy hraničily až s obsesí. V hlavě se mu rojily stovky nápadů jak se toho muže dotknout, jak ho přimět k fyzickému kontaktu. Tak strašně se ho chtěl dotknout, až se přistihl, jak zatíná ruce v pěst a mračí se. Tohle nebylo přeci normální. Přeci ho nemohla přepadnout takováhle touha během pár dní, vždyť ještě před 14 dni pokukoval po svém hetero -profesorovi na obranu.

Připadal si jako by mu někdo potají přidával malé množství afrodiziak do pití. Toužil po něm tak moc, až to bolelo. Bolelo ho stát vedle něj a nemoci se ukazováčkem jen tak mimochodem dotknout jeho paže. Z přemýšlení ho vytrhl až Ron, který ho popostrčil skrz dveře. Zakopl o svoji nohu a dveřmi téměř propadl. Slyšel, jak se za ním ozvalo tlumené „Nešika" a v zápětí ho těsně minul ten, jenž mu nedá spát. Ta trocha potupy mu vehnala krev do tváří a Harry věděl, že když se červená, tak vypadá ještě hůř než Ron, když si tento fakt uvědomil, zrudnul ještě víc a vystřelil nahoru po schodech do svého a Ronova pokoje, kde se svalil na postel a zabořil obličej do polštáře.

„Co je, kámo?" posadil se na kraj postele Ronald a položil mu ruku na rameno. Najednou se mladý zelenooký hrdina vzpružil do sedu a v očích mu plápolaly jiskry odhodlání.

„Rone, já ti musím něco ř…" dřív, než stihl dokončit větu, vešla dveřmi Hermiona a s trochu trpitelským výrazem se k nim posadila.

„Ahoj." Povzdychla si a dál se tvářila jako puchejř.

„Co se stalo?" zeptal se Ron a odvrátil svoji pozornost k ní.

„Nic jsem nezjistila…Vůbec NIC!" pohodila hlavou v zarputilém gestu a dál se tvářila jako Bůh pomsty. Na to konto se oba chlapci rozesmáli a Hermiona se po chvíli k nim přidala. Když se Nebelvírské trio uklidnilo, jako na zavolanou vstoupil do pokoje Remus.

„Věděl jsem, že tu budete všichni…" řekl pomalu a usadil se na poslední volný kousek postele. Vypadal, jako by po něm proběhlo stádo draků.

„Stalo se ještě něco jiného?" zeptala se opatrně Hermiona a položila ruku na vlkodlakovo rameno.

„Ne ne… Všechno je v pořádku, jenom se v poslední době nic nedaří…" zakroutil zdrceně hlavou a mdle se na všechny usmál.

„Jak nedaří? Snape ti přestal vařit lektvar?" vzpružil se Harry a zatvářil se jako hladová chiméra.

„Oh, ne to ne… V tomto ohledu je všechno v pořádku, i když musím přiznat, že poslední úplněk mě vyčerpal více než ty před ním. Já měl na mysli věci řádu."

„Aha." Harry si zase klidně sedl, než mu došlo, co jeho přítel řekl.

„Huh? Tohle se Snapem je špatný, ale co se stalo kromě toho?" Co se stalo, to se nedozvěděli, protože do pokoje vtrhl zacuchaná pan Weasley a vytáhl Remuse s sebou.

„Co se to, u všech Merlinových vousů, děje?" zeptala se jich Hermiona a vystrčila hlavu ze dveří.

„Pojďte!" mávla na mě a už běžela dolu po schodech. Před zavřenými dveřmi do kuchyně se zastavila a použila kouzlo pro lepší sluch.  

„….emort zaútočil na Prasinky. Majitelé obchodů se snaží poslat krbem do bezpečí, co nejvíce obyvatel. Ti členové, kteří se této bitvy nechtějí účastnit, ať se vrátí ke svým rodinám a vyčkají."

Okamžitě se začal ozývat letax. Harry přes dveře napočítal pět lidí, kteří odešli, a nechápal to. Jak někdo může v klidu odejít, když Voldemort právě drancuje Prasinky, pýchu kouzelnického světa?

„Dobrá tedy. Ty bys zde měl také zůstat Severusi." Ozval se znovu hlas profesora Brumbála, tentokrát s laskavým podtónem.  

„Nevím, proč to navrhujete, když víte, že to stejně neudělám." Ozval se pro Harryho ten překrásný sytý baryton.

„Severusi to nemůžete…"protestovala paní Weasleyová, který nikdy do těchto bitev nechodila a starala se doma o zraněné, což bylo stejně záslužné.

„Molly." Uklidňující hlas jejího manžela přerušil její naříkání. Harry si dokázal představit, jak vstal, aby jí mohl jemně vzít kolem ramen a utěšit jí.

„Dobrá…" Pleskl dlaněmi o sebe Brumbál a pak už nebylo slyšet nic, jenom hučení letaxových plamenů.

„Harry, doufám, že tě nenapadlo jít tam za nimi."¨káravě se na něj zahleděla Hermiona a zrušila kouzlo na uši.

„Víš, že nenapadlo, ale když jsi to teď řekla…"

„HARRY!!!" okřikli ho oba kamarádi a tvářili se jako černá kobra před útokem.

„Půjdeme za mojí mámou?" navrhl zrzek a už otvíral dveře do kuchyně.

„Ahoj mami." Řekl jako by nic a posadil se za stůl, kde seděla viditelně nervózní paní Weasleová.

„Ach děti… Nemáte hlad?" vyskočila a začala připravovat obložené chleby.

„Kde jsou všichni?" zeptal se jenom tak mimochodem Harry.

„Och, neměj strach srdíčko, za chviličku budou všichni v pořádku zpátky. Šli jenom na rutinní obhlídku." Dodala poměrně přesvědčivým hlasem a před každého položila talíř se třemi obřími obloženými chleby.

„Děkujeme." Řekli všichni svorně a nespouštěli, stejně jako Ronova mamka, zrak z krbu.

Nechte si zasílat novinky přímo do Vaší emailové schránky
Opište prosím kontrolní kód "1809"
Varování: Stránka pro dospělé (18+), vstup pouze na vlastní riziko. :-)
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one