Fallagela

Fallagela

Já, mé šiblé já a povídky
Jmenuji se Nikola a právě jsem nastoupila prvním rokem na vysokou v Praze. No učení žádná sláva, nebaví mě a to a nejde mi to, ale co...učený z nebe nespadl a zkusit se má všechno. Povídka Umřít je vlastně moje premíéra, co se psaní týče. Je to pochybné dílo, které by mohlo mít i nějaký ten obsah, ale to se všechno ještě uvidí.
Budu se snažit přispívat pravidelně a nenechat tyhle stránky ležet ladem, a když už nastanou nějaké komplikace, tak to oznámím. Aby těch pár jedinců, kteří se zde objeví věděli, že nastala nějaká prekérka a na tyhle stránky bude zbytečný pár chvil páchnout. :-D

To by bylo asi všechno, takže jediný, co vám popřeju do vašich životů je vytrvalost. Buďte vytrvalí a dostanete všechno, co budete chtít... :-*

Fantazie je nádherný dar...

Bylo těžké nevšímat si lidí kolem, když na vás neustále zírají. A bylo těžké některým chlapcům ty pohledy nevracet a neprohlížet si jejich těla.

„Harry, už to zase děláš." Napomenula ho Hermiona a stiskla pevněji jeho paži.

„Co dělám?" zmateně potřásl hlavou a odvrátil zrak od hnědovlasého staršího chlapce.

„Prohlížíš si, nedělej to na veřejnosti, to se nesluší." Poučila ho jeho kamarádka, která jako jediná věděla pravdu o jeho orientaci. Byl absolutně 100% gay. Neznamená to, že by ženy neměl rád. Měl dokonce moc rád, ženy jsou dokonalé a milé a krásné, ale nepřitahují ho. Dokázal by se ženou strávit zbytek života, pokud by s ní nemusel spát.

Byl to pro něj šok, když to zjistil. Vlastně to spíš zjistila Hermiona a on to musel pouze potvrdit. Trvalo mu celý rok, než si to připustil a přestal se schovávat před světem, protože si myslel, že je divný a je v něm něco špatného. Z části za takové myšlenky mohli Dursleyovi jeho příbuzní a z části jeho nevědomost, jak to chodí v kouzelnickém světě. To, že kouzelník byl přitahován ke stejnému pohlaví bylo téměř normální. Samozřejmě nebylo to tak časté, jako normální vztahy mezi ženou a mužem, ale nebylo to nic neobvyklého, když spolu žil muž s mužem.

„Možná bych to měl Ronovi říct." Zauvažoval Harry nahlas a podíval se tázavě na svoji kamarádku.

„Co? To že jsi… ty víš."  Dohodli se mezi sebou, že na veřejnosti o tom nebudou mluvit.  Nechtěl, aby se Rita Holoubková zase prohrabávala jeho životem, stačí, když každý týden napíše článek o jeho minulosti.

„Jo, ale myslím, že on by to nepochopil. Zatím pokaždé se o gayích vyjadřoval dost neslušně." Ano i v kouzelnickém světě jsou předsudky a někteří lidé se jich nevzdají. Stejně jako Malfoyovi jsou posedlí čistou krví a bohatstvím, tak Ron je zase posedlý tím, že všichni homosexuálové jsou špatní a měli by je zavřít do nějaké karantény.

„Ještě na to není ten správný čas. Třeba až dospěje, tak mu to dojde samotnému. Občas se totiž chováš tak, že by to poznal i slepý." Drkla do něj a posměšně si odfrkla. Měla pravdu, občas se nechal unést a zůstal na někom pohledem spočívat příliš dlouho na to, aby to mohl být pouze letmý pohled. Někdy se přistihl, že si prohlíží i profesory. Hlavně profesora na obranu proti černé magii pana Swina. Je to vysoký elegán s ocelově šedavýma očima. Jenže u něj postřehl jistý zádrhel. Má ženu a dvě děti. Čímž mu zůstává pouze to zírání, protože do gaye tento muž má dost daleko.

„Musíme si pohnout, nebo nestihneme večeři." Drapla ho za ruku a táhla cestou z Prasinek směrem k vysokému, majestátnímu hradu. Bylo hezké si ho prohlížet a ještě hezčí bylo, že ho mohl považovat za svůj domov.

„Kde je vůbec Ron?" uvědomil si chlapec a začal se zmateně rozhlížet kolem sebe.

„Už dávno v hradě. Říkal, že má strašný hlad. Jako bys ho neznal." Oba se svorně zasmály a utíkali, co jim síly stačily. Do vstupní síně doběhli, když už večeře byla v hojném proudu a prodrali se ke svému stolu a zasedli vedle svého zrzavého kamaráda.

Harrymu okamžitě sklouzl pohled k profesorovi Swinovi, který si velmi zaníceně povídal s profesorem Snapeem. Pohled mu sjel na černovlasého muže s nejtmavšíma očima jaké, kdy viděl. Pohledem přejížděl před tvář, ramena a zastavil se u jeho prstů, které drželi čísi na víno, tak zvláštním způsobem, až se z toho chlapci orosilo čelo. Nenápadně znovu střelil pohledem na jeho tvář a zatrnulo v něm, když se jeho oči zabodly do očí profesora lektvarů. Tohle nebylo dobré. Nikdy dřív si tohoto muže neprohlížel a začínat s tím nehodlá.

Hermiona po něm hodila zmatený pohled, protože celou dobu sledovala, kam její kamarád tak zírá. Pousmál se na znamení, ať si z toho nic nedělá.

„Tak co Rone? Jak se těšíš na zítřejší zápas proti Zmijozelu?" poplácal ho Nebelvír po rameni a dobře se bavil pohledem na svého nejlepšího kamaráda. Ten ztuhnul, zezelenal, zmodral, zblednul a pak ze sebe vypotil. „U Merlina, už zítra."

„Neboj, Rone, už jsi přeci odehrál tolik zápasů a s téměř čistým štítem. Já se divím, že se pořád tak nervuješ. Jsi skvělý brankář, koukni na Harryho, ten je úplně klidný." Snažila se ho utěšit Hermiona a konejšivě mu stiskla zápěstí.

„Harry je hvězda. Je nejlepší chytač všech dob a já? Určitě spadnu nebo ztuhnu jako posledně a nebo…"

„Klid Rone. To zvládneš." Naposledy ho popleskal po zádech a zvedl se k odchodu.

V noci se mu zdál sen. O silných mužských rukou, které ho laskaly a hladily všude po těle. Bylo to příjemné a dávalo mu to určitý pocit bezpečí, i když občas se na jeho levé ruce zjevilo znamení zla. Věděl, komu ty ruce patří a nevadilo mu to, byl za to rád. Jenže když se ráno vzbudil, byl zmatený a lehce vystrašený, protože tušil, co by ten sen mohl znamenat a nechtěl si připustit, že by ho mohl začít přitahovat Snape. Okamžitě to vyhnal z hlavy. Nechtěl se zabývat tím, že by ho mohl Severus - slizký - Snape začít přitahovat po sexuální stránce.  To raději bude dál zírat po profesoru Swinovi, který má rodinu a je heterosexuál jak vystřižený z učebnice.

Podíval se na hodinky, aby zjistil neuvěřitelně zdrcující věc. Nestihne snídani a bude ještě rád, když stihne začátek první hodiny. Lektvary! Proklínal Rona, že ho nevzbudil. Natáhl na sebe první oblečení, které mu padlo pod ruku, a řítil se chodbami, po cestě smetl hlouček zmatných prvňáků a běžel dál. Do sklepení se přiřítil pozdě a ještě neupravený.

„Pane Pottere, strhávám vám 10 bodů za pozdní příchod a dalších deset za váš vzhled." Sjel ho ten odporný, ironický, přerostlý netopýr a dál vykládal postup při přípravě lektvaru, který se postupně sám zapisoval na tabuli. Zlatý chlapec si narovnal brýle, zakasal košili do kalhot a utáhl kravatu.

„Vezměte si všechny potřebné přísady a dejte se do toho."  Posadil se za katedru a pozorně sledoval každého, kdo byl alespoň trochu nebezpečný při přípravě lektvarů. Nejvíce hlídal jeho lavici, kde seděl spolu s Nevillem. Do dnes nepochopil, jak mohl Neville prolézt NKÚ a ještě se dostat do třídy profesora Snape. Oni dva tu byli vlastně spíš jako taková rarita. Oba se dostali až do sedmého ročníku a ani jeden to nechápal.

„Neville, dojdeš pro přísady, já zatím připravím kotlík."  Harry vybral tu méně nebezpečnou variantu. Neville, dokázal již rozpoznat přísady, ale míchání a házení je do kotlíku nebyla jeho parketa, Teda Harryho parketa to taky nebyla, ale občas se alespoň podařilo, že to nevybouchlo a mělo to ucházející barvu i konzistenci.

Nejednou se na jeho lavici objevil stín. Vzhlédl a absolutně ztuhnul, když zjistil, že je to jeho profesor. Pohled mu okamžitě sklouzl na jeho ruce a poměrně fascinovaně hleděl na prsty, které bubnovali o desku stolu.

„Pottere, kde máte úlohu?" Nikdy si nevšiml, že má tak hluboký has. Zahleděl se mu do očí.

„Prosím?" Byl zmatený, o žádné úloze neměl ani potuchy. Ohlédl se po Nevillovi, který se mezitím doloudal k jejich lavici s náručí plnou přísad a hodil po něm velmi zmatený pohled. Načež se Neville sehnul a ze své brašny vyndal smotaný pergament a roztřesenou rukou ho podal mistrovi lektvarů.

„I Longbottom ji má a vy jste se ji ani neráčil udělat?"  Tvář staršího muže se pokryla stíny jako obloha před bouřkou.

„Omlouvám se, pane, já jsem zapomněl." Sklonil hlavu a usilovně se snažil vzpomenout, jakou úlohu to dostali a kdy.

„Všiml jsem si, Pottere. Máte školní trest dnes večer v osm hodin a tu úlohu mi přinesete." Jeho hlas nabral nekompromisního tónu.

„Ano, pane."

„Mimochodem, pane Lopngbottome, deset bodů dolů, za to že nerozpoznáte lístky krvavce od lístků dvojzubce." Tolik k tomu, jak se Neville naučil rozpoznávat přísady.

Nechte si zasílat novinky přímo do Vaší emailové schránky
Opište prosím kontrolní kód "4510"
Varování: Stránka pro dospělé (18+), vstup pouze na vlastní riziko. :-)
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one