Fallagela

Fallagela

Já, mé šiblé já a povídky
Jmenuji se Nikola a právě jsem nastoupila prvním rokem na vysokou v Praze. No učení žádná sláva, nebaví mě a to a nejde mi to, ale co...učený z nebe nespadl a zkusit se má všechno. Povídka Umřít je vlastně moje premíéra, co se psaní týče. Je to pochybné dílo, které by mohlo mít i nějaký ten obsah, ale to se všechno ještě uvidí.
Budu se snažit přispívat pravidelně a nenechat tyhle stránky ležet ladem, a když už nastanou nějaké komplikace, tak to oznámím. Aby těch pár jedinců, kteří se zde objeví věděli, že nastala nějaká prekérka a na tyhle stránky bude zbytečný pár chvil páchnout. :-D

To by bylo asi všechno, takže jediný, co vám popřeju do vašich životů je vytrvalost. Buďte vytrvalí a dostanete všechno, co budete chtít... :-*

Fantazie je nádherný dar...

Tak Majka si (narozdíl ode mě) na vás trochu času našla, díky bohu za ní... :-D Ale já se polepším, slibuju!
Pokoj, do kterého vešli nebyl velký. Naproti vchodu byl obrovský kamenný krb, ve kterém hořel oheň. V jeho blízkosti stála dvě pohodlná křesla a malý stůl. U zdi stála velká knihovna. Na zemi ležel tmavě zelený koberec se stříbrnými vlákny. Zdi pokrývala tapeta s malými stříbrnými a zelenými lístky. Opravdu nádherná dekorace, pomyslel si Harry. Na jedné straně si všiml dveří, zřejmě koupelna a ložnice, pomyslel si.
Snape usedl do jednoho křesla, položil na stůl instrukce od Voldemorta a pochmurně se podíval na Harryho. Chvíli ho zkoumavě pozoroval a nakonec přerušil ticho: „Dnes jste překonal mé domněnky o vaší hlouposti. Odporovat Temnému pánovi, jak vás to mohlo napadnout? Mohl vás mučit, moh........“
Harry ho přerušil „Já nejsem hloupý. Ostatně, vy byste mohl být spokojený. Voldemort vás nemučil, ani nezabil za zradu, které jste se dopustil. Nebo ne? Včera nás zajali spolu. Jak jste věděl, že budu u Zakázaného lesa? Zradil jste Brumbála stejně jako předtím Voldemorta?“ zeptal se znechuceně, ale i zvědavě Harry.
Snape ho chvíli pozoroval, jako by byl malý dotěrný hmyz: „Ne, nezradil jsem Brumbála. Dostal jsem dopis. Anonymní. Stálo v něm, že máte schůzku v lese. Mohl jsem vás zadržet už ve Velké síni. Bohužel jsem byl zvědavý na osobu, se kterou jste se měl setkat. Přiznávám, že mně zaslepila má zvědavost, se kterou určitě Temný pán počítal. To, že mně dnes nepotrestal za mou zradu bylo překvapením i pro mne. Zřejmě počítá s tím, že nás společný život bude dostatečným trestem.“ řekl pochmurně Snape.
Ze stolu zvedl svitek pergamenu s instrukcemi pro nadcházející rituál. Při čtení ho Harry mlčky pozoroval, jako už tolikrát předtím na hodinách a na lekcích nitrobrany. Mohl směle říct, že ten obličej zná. Muž před ním četl soustředěně, o tom nasvědčovala kolmá vráska mezi očima. Text ho zřejmě zaujal, protože se očima stále vracel na zřejmě nejasná, nebo nepříjemná místa. Nakonec svitek znechuceně odhodil zpátky na stůl a usadil se pohodlněji v křesle. Bylo zřejmé, že přemýšlí, Harry se neodvažoval ho rušit, i když několikrát měl sto chutí zeptat se, co v tom zatraceném pergamenu vlastně je.
Nakonec mu Snape řekl: „Vím, že jsi zvědavý. Přečti si to. Pak si promluvíme.“
Snape mu tyká? Jistě, občas se stalo, že v návalu emocí mu ´ty ´ prostě uklouzlo, ale tohle bylo očividně scela úmyslné.
Harry si vypůjčil Snapeovo obvyklé gesto a tázavě zvedl obočí. Odpovědí mu bylo jen klidné: „Zvykej si, Harry.“
Jeho jméno znělo nějak divně z úst jeho neoblíbeného učitele. Harry raději spolkl další námitky a vzal si ze stolu pergamen. Už na první pohled bylo zřejmé, že je velmi starý. Byl psaný starou angličtinou, které Harry popravdě moc nerozumněl. Dočetl, ale o moc moudřejší nebyl, teď už se nedivil, že to jeho učitel četl tak dlouho. Jediné čemu rozumněl bylo „v noci, když jeden den končí a druhý se rodí“, pak tam bylo cosi o krvi a lektvaru. Harry se zmateně podíval na Snapea.
„Vy tomu rozumíte?“ zeptal se zmateně
„Ano. Je to opravdu velmi jednoduchý obřad. Dokonce neobsahuje žádnou černou magii a v minulosti byl velmi často využíván. Upustilo se od něho už dávno, není zakázaný jen zapomenutý.“ řekl klidně Snape a pokračoval: „Myslím, že už se nepoužívá proto, že nikdo nelpí na tradicích a věrnosti zemřelým. Používali ho hlavně vysoce postavení členové rodin, aby si zajistili věrnost svých často i nedobrovolných následovníků. Ve stručnosti v něm stojí toto.“ řekl Snape a vzal si od Harryho pergamen. Pomalu začal nahlas číst:

Rituál dědictví
Starobylý rituál, který zajištuje bezdětnému čaroději plnohodnotné a právoplatné dědice. S jeho pomocí dosáhne i posmrtné loajality svých dědiců. Tento rituál je krevní, to znamená, že čaroděj, který rituál provádí smíchá svou krev s krví svého dědice nebo dědiců. Tento obřad musí být vykonán o půlnoci. Vykonavatel i oba dědicové musí dobrovolně souhlasit před nezaujatým svědkem, který rituálu příhlíží.
Samotný rituál je velmi prostý. Každý z účastníků rituálu se sám řízne a svou krev přidá do předem připraveného lektvaru. Budoucí dědic poklekne a přísahá svou oddanost vykonavateli. Ten jeho přísahu přijme a dá mu napít lektvaru. Nakonec poklekne i sám vykonavatel a dopije zbytek lektvaru.

Jak jsi sám slyšel, není to nic složitého. Ještě je tam popisovaná příprava lektvaru a očista před obřadem. Při obřadu budeme mít pouze bederní roušku, kterou při pití lektvaru musíme sundat na znamení svého.......znovuzrození.“ chvíli hledal vhodné slovo.
Harry byl překvapený. Ten obřad vypadal opravdu docela jednoduše, dokonce mu ani nepřipadal nijak temný. Proč s tím teda Voldemort dělal takové tajnosti? A proč trval na jejich svatbě? V tom pergamenu nebylo nic o tom, že dědicové museli být příbuzní.
Rozhodl se zeptat Snapea. Nějakou tu jeho arogantní poznámku ještě snad vydrží.
„Pane? Proč Voldemortovi tak záleží na tom, aby se nikdo nedověděl o tom rituálu. A proč chce naši svatbu?“
K jeho překvapení se Snape zdržel ironických komentářů a klidně odpověděl:
„Nevím to jistě, ale představ si, že se objevíme před celým kouzelnickým světem a řekneme, že jsme jeho dědicové. Ty jsi, sice nevím proč, považovaný za silného čaroděje. Já jsem také dost zkušený a navíc mně doprovází ne moc dobrá pověst. Co si myslíš, že by se stalo?“
Harry chvíli přemyšlel a pak řekl: „Zavřeli by nás?“
Snape kývl hlavou na souhlas. „Ano, souhlasím s tebou. A toto je právě taktika našeho pána, která nás má ochránit. Nedívej se na mně tak zhnuseně. Po dnešní noci to bude i tvůj pán. Jeho plán zajistí, že zůstaneme na svobodě. To, že naše svatba je součástí mírové dohody je jen další krok. Před očima široké veřejnosti to vysvětluje, proč jsme vlastně pořád spolu a proč budeme oba dědit po Voldemortovi. Nikdo nás nebude podezřívat z ničeho špatného. Budeme jen další oběti na oltáři míru. Opravdu geniální plán.“ řekl Snape s obdivem.
„Takže nám zbývá jen jeden týden do svatby. Profesore, myslíte si, že nás celou dobu bude držet tady?“
„Ne, nemyslím si, že nám zbývá týden. Ministerstvo s radostí přijme tu nabídku, jsou příliš vystrašení, než aby riskovali, že si to Temný pan rozmyslí. Svatba bude zítra, nejpozději pozítří.“
„To nemyslíte vážně, že ne? Tak brzy to nemůžou stihnout. Voldemort chce veřejnou svatbu a něco takového zabere dlouhou dobu.“
„Věř mi. Myslím to vážně. Jsme kouzelníci Harry, a pokud jim na tom opravdu záleží, stihnou to a bude to velkolepé. Nová vláda se navíc bude chtít ukázat v tom nejlepším světle. Z našeho sňatku udělají velkolepou podívanou pro všechny.“ řekl Snape ironicky.
Dveře se otevřely a dovnitř vstoupil Lucius Malfoy. Vypadal spokojeně a na dvojici mužů se posměšně usmál.
„Zaslechl jsem konec vašeho rozhovoru a Severus má pravdu, Harry. Svatba se bude konat zítra, v pravé poledne. Mírová smlouva byla podepsaná oběma stranami.Doufám, že jsem vás potěšil?“ zeptal se škodolibě.
„Nikdo ti zatím neřekl, že za dveřmi se nemá poslouchat, Luciusi?“ zamračeně se zeptal Snape.
„Ale proč tak formálně, Severusi. Snad bys neměl starému příteli za zlé trochu zvědavosti?
Právě jsem se vrátil z ministerstva. Nadšeně souhlasili se všemi podmínkami. Dokonce se dohodli na tom, že sebevražda Temného pána by pokazila váš obřad a tak slavnostní den. Proto souhlasili s tím, že se může zúčastnit obřadu a oslav. Zemřít má až následující den, po tom co váš sňatek bude završený. Náš pán byl velice potěšen touto situací, říkal, že si vychutná aspoň slibný začátek vašeho vztahu.“ dodal ironicky Malfoy a pokračoval.
„Ale já jsem zde hlavně proto, abych vám pomohl s přípravami na dnešní noc, která je pro vás neméně důležitá a slavnostní. Stanete se dědici našeho pána. Není to snad důvod k radosti, chlapci moji?“ zeptal se jich Brumbálovou oblíbenou frází.
„Luciusi, řekni, co nám chceš?“ zeptal se ho klidným hlasem Snape,v jeho tónu se dalo rozeznat: A vypadni!
„Ale, Severusi. Proč jsi tak strohý? Chci si s vámi jen trochu vychutnat ty slavnostní okamžiky a trochu se podílet na vašem štěstí.“ řekl sarkasticky blonďatý aristokrat. Pak už vážněji pokračoval:
„Vidím, že ty nemáš moc pochopení pro moje nadšení. Temný pán mě posílá, abych vám pomohl s očistou před obřadem. Od této chvíle nesmíte nic jíst ani pít. Oba vypijete tento lektvar, Severusi ty jistě poznáš jaký.“ ukázal jim dvě lahvičky s brčálově zeleným obsahem, položil je na stůl a pokračoval: „Až lektvar přestane působit, půjdete se spolu vykoupat do lázně dole v jeskyni. Budu mít tu čest a doprovodím vás. Tak chlapci, to je vše. Doporučuji vám abyste lektvar nepili oba najednou. Zatím vás nechám o samotě a vrátím se zhruba za hodinu.“ dodal už na odchodu.
Dveře za ním tiše zapadly a Severus přistoupil ke stolu a otevřel jednu lahvičku. Opatrně k ní přičichl a opět ji položil.
„Co je to? Myslím ten lektvar? Poznal jste ho?“ zeptal se Harry.
Snape ho přejel očima a sarkasticky pronesl: „Myslím, že i ty bys ho měl poznat. Je v učivu pro třetí ročník. Pokud si dobře pamatuji při jeho výrobě jsi připálil kotlík a překonal jsi tak i Longbottoma.“
Harry se pátravě zadíval na zelenou břečku. Po chvíli musel sám sobě přiznat, že nemá potuchy co by to mohlo být.
„Přemýšlej, Harry má to být očista celého těla, zevnitř i zvenku. Takže co to pravděpodobně bude?“ zeptal se posměšně Snape.
Harry začínal tušit. Hlasitě zasténal a řekl tázavě: „Projímací dryják?“
„Výborně, pane Pottere. S nemalou nápovědou, ale máte pravdu. Vzpomenete si na účinky?“ přešel Snape na učitelský tón.
Harry jen zavrtěl hlavou, sice by možná ze sebe něco vydoloval, vždyť sám název toho hodně napovídal, ale neměl náladu na další kritiku ze strany svého profesora, který na něho pochmurně zíral.
Jen se zeptal: „Jdete první?“
Snape přikývl a vzal si jednu lahvičku. Vypil ji najednou a odešel na toaletu. Netrvalo to dlouho a vrátil se dost pobledlý. Unaveně se sesunul do křesla a natáhl si nohy a podíval se významně na Harryho.
Ten na nic nečekal a opatrně nahnul lahvičku. Chutnalo to ještě hůř než vypadalo, už se nedivil, že Snape to vypil najednou. Napodobil ho a vypil celý obsah, neubránil se zhnusenému zatřesení. Najednou cítil, jako by mu někdo obracel žaludek a střeva naruby. Byl rád, že Snape nechal dveře na toaletu otevřené. Po chvíli se i on vrátil a usadil se vedle Snapea. Ani jeden z nich neměl náladu na nějaké řeči. Oba byli příliš vyčerpaní z účinku lektvaru.
Harry si pomyslel, že musel na chvíli usnout, protože najednou uviděl v pokoji Malfoye, který se na ně posměšně šklebil. Snape mu pohled opětoval s takovým výrazem v očích, že se raději zdržel dalšího komentáře. Pokynul jim beze slova ke dveřím a vyšel jako první. Snape a Harry ho také mlčky následovali.
Šli dlouhou, temnou chodbou na jejímž konci bylo točité schodiště dolů, do sklepa. Sestoupili jedno patro a točité schody vystřídalo kamenné schodiště. Harry se divil v jaké hloubce se asi nachází lázně, které zmiňoval Malfoy. Najednou chodba končila. Že by si Malfoy spletl chodbu, podivil se Harry? Ale ten jen vytáhl hůlku a zaťukal na kamenou zeď. Ta se pomalu odsunula a před nimi se objevil vchod do jeskyně. Harry pomalu vstoupil a úžasem otevřel ústa. Jeskyně byla ohromná. Od vysokého stropu viseli krápníky, některé se potkávali s jinými rostoucími od země a vytvořily tak působivé sloupořadí. Uprostřed jeskyně bylo obrovské jezírko vody, ze které se kouřilo, voda do něj padala z mnoha malých vodopádů, které byly po celém obvodu jedné strany jeskyně a vytékala malou říčkou, která mizela kdesi pod skálou.
„Můžeš zavřít pusu, Harry?“ řekl posměšně Malfoy a pokračoval: „Nechám vás tady o samotě, až budete hotoví můžete si obléci tyto roušky. Rituál se bude konat tady. Jen pro tvou informaci Harry, toto místo je v nejstarší části hradu. Jezírko je, jak sis jistě všiml, napájeno vodou z vodopádů. Tento hrad kdysi patřil Salazarovi a ten objevil tyto prameny s termální vodou. Zakouzlil je tak, že voda v jezírku je vhodná ke koupeli. Toto místo je velmi magické a vhodné pro různé rituály, Severus ho dobře zná. Temný pán přijde půlhodinu před půlnocí, aby vše připravil pro obřad, který začne s úderem půlnoci. Doufám, že budete také připraveni. Severusi, ujisti se ještě jednou, že Harry dobře ví co má dělat, protože po celou dobu obřadu budete muset mlčet a odpovídat pouze na otázky našeho pána.“ řekl Lucius Malfoy a odcházel, vypadalo to jako by vstoupil přímo do skály.
Harry se zaraženě díval na Snapea. To se jako mají koupat spolu? Nazí?
Snape ho chvíli pozoroval, pak se pousmál a začal si sundávat oblečení. Harry nevěděl kam z očima. Měli sice společné sprchy v šatně hráčů famfrpálu, ale to bylo jiné, tam byli jeho přátelé, spoluhráči a teď by se měl vysléct před svým učitelem?
Snape si pohrdavě odfrkl a posměšně řekl: „Kde je tvoje nebelvírská odvaha, Harry? Neboj se, nemáš nic, co bych už dávno neviděl. Ostatně tvůj ostych je zcela zbytečný, zítra touto dobou budeme manželé a můžu ti zaručit, že Temný pán se bude chtít ujistit o naplnění našeho sňatku. Z toho vyplývá, že zítra se naše těla seznámí mnohem důkladněji a důvěrněji.“
Harry po těch slovech zčervenal a popošel co nejblíže k jezírku. Rychle ze sebe strhl oblečení a vkročil do jezírka. Voda byla příjemně teplá, nějaký pramen vytékal asi i z bočních břehů jezírka, protože Harry si připadal jak ve vířivce.
Pozoroval, jak Snape jde pomalu k jezírku, ten chlap se vůbec nestyděl. Harry měl dost času, aby si ho mohl prohlédnout. Vždycky si myslel, že Snape je jen kost a kůže, ale teď viděl jak moc se spletl. Snape byl štíhlý, ale samý sval a šlacha. Jeho postava byla vypracovaná, bez sebemenšího gramu tuku. Kůži měl bledou a ostře kontrastovala s jeho černým ochlupením. Harry pozoroval, že začalo na hrudníku a téměř mizelo v oblasti břicha. Polkl a sledoval úzký tmavý proužek, který se pomalu rozšiřoval a z něho vyrůstal......Harry se prudce začervenal, ale nemohl odtrhnout oči od Snapeova penisu. Byl rád, že je schovaný ve vodě, protože i jeho penis začal neuvěřitelně rychle růst. Snape se na něj vědoucně usmál a usadil se těsně vedle něho.
Harry cítil, jak se mu krev nahrnula nejen do tváří. Blízkost jeho budoucího manžela na něj měla opojné účinky a Harry si to neuměl rozumně vysvětlit. Vždycky toho chlapa nesnášel a teď ho vzrušuje. Nenáviděl ten sarkastický úsměv a teď mu při něm jde mráz po zádech. Snape si Harryho rozpaků nevšímal a pohodlně se uvelebil, přitom se jeho vlasy dotkly Harryho nahých ramenou, ten sebou prudce trhl jako by ho ty černé prameny mohly spálit.
Znovu pocítil nával vzrušení, zvedl se a chtěl se vzdálit. Zabránila mu v tom ruka jeho profesora, která ho pevně stiskla na ramenou a druhá pomalu začala prozkoumávat jeho tělo. Harry zatajil dech. Cítil Snapeovi prsty na svém hrudníku, pomalu ho hladil a prozkoumával. Pak se jeho ruka zastavila u jedné jeho bradavky. Prst ji začal jemně obkružovat a hladit, pak ji náhle prudce stiskl, až Harry bolestí vykřikl. Teď se k první ruce přidala i druhá a Snape stál najednou přímo před Harrym. Ten mu vyděšeně a zmateně koukal do očí, cítil jak se o něj opírá Snapeův tvrdý penis. Ten mu pohled opětoval, Harry v těch temných očích zahlédl touhu. Snape po něm touží? Merline, co se to děje?
Chraplavým a zastřeným hlasem, který nepoznával řekl: „Profesore? Co se to děje? Proč.......?“
„To je magie. Starobylá a mocná. Poznala, že my dva patříme k sobě. Nebraň se tomu, povedu tě a pomůžu ti.“ odpověděl Snape hlasem, který v Harrym vyvolal zachvění.
Poslechl. Nemohl se tomu bránit. Nechal ty ruce, aby ho hladily a škádlily. Za chvíli na sobě ucítil teplé rty. Už to nevydržel, musel také prozkoumat tělo před sebou. Dotýkal se pevných svalů, pevného břicha, líbal Snapea na krku a na ramenou. Cítil, jak se jejich penisy o sebe třou. Chtěl zařvat touhou po naplnění a konečně ucítil ruku svého profesora na sobě. Prudce se k té ruce přitiskl, chtěl víc.
Tvrději.
Rychleji.
Najednou všechno vybuchlo. Když přišel k sobě uviděl nad sebou obličej svého učitele. Najednou mu to nepřipadalo divné, usmál se a stiskl ruku, která ho stále jemně hladila a pevně držela nad hladinou. Vyčerpaně se opět posadil a po očku koukal na Snapea. Ten se na něj zašklebil, ale potom se usmál.
Harry nevěřícně zavrtěl hlavou. Opravdu se skoro pomiloval se Snapem a líbilo se mu to?
Když se po chvíli vzpamatoval, zeptal se: „Profesore, vy jste to věděl? Víte, to s tou magii a s tou mojí..no...však víte..no..s tím, jak...“
„Stále stejně inteligintní, Harry. Ale pochopil jsem. Ne, nevěděl jsem to jistě. Ale byla tady ta možnost. Temný pán určitě počítal s touto situací. Proto nám poskytl tolik času.“
„Jak to myslíte? To, že s tím počítal?“
„Nevím, jestli jsi mně vnímal. Říkal jsem ti, že toto místo je magické a pozná stejné magické jádro osob, které k sobě patří. Dříve se tomuto místu říkalo Sál volby. Mladí snoubenci sem chodili, aby se ujistili, že skutečně patří k sobě. Později toto místo bylo zapomenuto, protože jen málokomu se stalo to, co právě nám. Myslím si, že Temný pán se chtěl jen ujistit, že si vyložil správně to proroctví, které nám ukázal.“
„Vy myslíte, že nás přitom pozoroval?“ zeptal se rozpačitě Harry.
„Určitě, jsem si tím jistý. Ale Harry, nelam si s tím hlavu. A myslím, že po tom co se stalo a co se má stát by bylo na místě kdybys mi začal tykat.“ řekl klidně Snape.
Harry se ponořil do rozpačitého mlčení. Se Snapem to šlo nějak lehce, nějak snadno překonal nenávist, která mezi nimi byla dřív. Harry ke svému zděšení zjistil, že má strach z toho, že by se Snape k němu znovu choval tak jako předtím. Nemohl si pomoci, ale přemýšlel jakou roli v tom hrála magie o které mluvil Sna..Severus. On sám věděl jistě, že po něm netoužil nikdy předtím, zcela určitě nebyl jeho objektem touhy.
Po chvíli oba vystoupili z jezírka, osušili se a oblékli si bílé bederní roušky. Harry už se neskrýval, pochopil, že Snape mu neublíží a následující události je oba spoutají a zblíží daleko víc.
Ze skály vystoupil Temný pán oblečený v bílém rouchu, které Harrymu trochu připomínala noční košili. Za ním vstoupil Lucius Malfoy, ten měl na sobě na první pohled drahý, stříbřitě lesklý hábit, který byl bohatě vyšívaný o odstín tmavší šedí. Vypadal velkolepě, jak Harry z nechutí přiznal. Malfoy začal zapalovat svíce na malém kameném oltáři. Temný pán na něj položil malý, zlatý kotlík s lektvarem ze kterého se kouřilo.
Malfoy k nim přistoupil. Oba si důkladně prohlédl a s úsměškem zaznamenal červené skvrny na krku obou mužů. Tázavě pozvedl obočí Severusovým směrem, ten jeho pohled znechuceně opětoval. Malfoy si naštěstí nedovolil žádné své nechutné narážky v přítomnosti Temného pána, jen jim mlčky pokynul, že mají přistoupit k oltáři.
Harry slyšel zdálky zvuk zvonů.
Půlnoc.
Jeho život se navždy změní.
Voldemort podal Severusovi malý, zlatý nůž. Snape ho přijal a jistou rukou se řízl do zápěstí a podal nůž Harrymu. Když přijímal nůž, chvěla se mu ruka, trhl sebou bolestí, když nůž projel jeho kůží a podával nůž Voldemortovi, který se bez váhání také řízl. Přistoupil k nim Lucius Malfoy s vařícím kotlíkem v rukou. Harry i oba muži si stiskli svoje zranění a přidali k lektvaru svou krev. Lektvar prudce změnil barvu ze žluté na oranžovou a jemně se z něho kouřilo. Harry si pomyslel, že je všechno v pořádku, protože Voldemort vypadal spokojeně.
Snape si sundal roušku a poklekl, Harry ho napodobil. Přistoupil k nim Voldemort a zeptal se jich:
„Jste zde dnes ze své vlastní vůle a souhlasíte, že přijmete mé dědictví?“ zeptal se
„Ano.“ zazněla odpověď
„Slibujete, že budete dělat čest mému jménu a budete hájit zájmy našeho rodu?
„Ano“
„Přísaháte, že dostojíte všem závazkům, které vyplynou z mého dědictví?“
„Ano.“
„Přijímám vás tedy jako své dědice. Má krev ve vašich tělech zajistí vaši věrnost. Vše co je moje, je od této chvíle i vaše.“
S posledními slovy nalil lektvar do tří zlatých pohárů a podal je klečícím mužům. Sám pomalu poklekl a všichni tři začali pít. Harryho překvapila příjemná ovocná chuť lektvaru. Cítil, jak se mu teplo rozlévá celým tělem a kolem nich začalo jemně zářit oranžové světlo. Voldemort povstal a chvíli pozoroval oba klečící muže.
„Povstaňte, moji synové. Má sláva je i vaše, můj majetek je i váš, má síla je i vaše a vy jste moji. Moji dědicové, moje krev.“
S posledními slovy rituálu oba muži stoupli a přistoupili k Voldemortovi. Ten oba krátce objal a každému podal nové, bílé roucho, podobné tomu jaké měl sám.
Oba muži si je oblékli a stoupli si po Voldemortově boku.
Přistoupil k nim Lucius Malfoy, poklekl před nimi a řekl „Můj pane. Moji pánové. Přísahám věrnost tobě i tvým dědicům.“
„Výborně Luciusi, výborně. Myslím, že rituál proběhl v pořádku.“ řekl spokojeně Voldemort. Posměšně pokračoval „A vidím, že v proroctví jsme se také nemýlili. Naši chlapci se docela zblížili, jak se tak dívám. Luciusi, dej jim hojivý balzám, nechceme přece, aby celý kouzelnický svět viděl své dva hrdiny s cucfleky na krku. Vy dva se půjdete vyspat a odpočinete si. Zítra vás čeká velký den.“
Harry a Severus mlčky odcházeli, při východu z jeskyně se k nim připojil jeden z Voldemortových mužů. Doprovodil je k jejich pokoji a počkal, až se za nimi zavřou dveře.
Harry se zvědavě podíval na Snapea. Výraz na jeho obličeji byl, jako obvykle, zcela nečitelný.
Posadil se do křesla u krbu a o něčem přemýšlel, Harry se neodvažoval promluvit. Za roky ve škole se naučil, že když má Snape tenhle výraz, nesmí ani hlasitěji dýchat. Po chvíli se Snape rozhodl promluvit: „Zítra nás čeká, jak řekl Temný pán, velký den. Kde je koupelna a toaleta už víš. Ložnice je támhle,“ ukázal rukou na dveře, které v zelené tapetě skoro nebyly vidět.
Harry si stoupl a dveře otevřel. Ložnice byla také v jemně zelené barvě, jak jinak pomyslel si posměšně Harry. Přesto se mu docela líbila: velká dřevěná postel s nočními stolky, skříň, malá knihovna a velký, měkký koberec, který připomínal hustý trávník.
Harry otevřel skříň, byla prázdná stejně jako noční stolky. V knihovně byly nějaké knihy o lektvarech. Harry pochopil, že to byl asi Snapův pokoj, když byl nucený být s Temným pánem delší dobu.
Mezitím do ložnice vešel i Snape. Byl osprchovaný a kolem boků měl omotaný tmavě zelený ručník. Přešel ke skříni, když uviděl, že je prázdná trochu se zarazil a přešel k posteli.
Harry se škodolibě zeptal: „Hledáte, teda hledáš něco, Severusi?“
„Pyžamo! A na tvém místě bych se moc nesmál. Skříň je prázdná. A abych ti napověděl, to znamená, že ani ty nemáš co na sebe.“ vrátil mu škodolibě Snape.
„Proč sis nenechal tu košili? Je podobná noční a máme ji na sobě jen chvilku.“
„Zmizela.“ odpověděl lakonicky Snape.
Harry se zarazil. Velká postel se mu najednou zdála příliš malá a navíc měla jen jednu širokou přikrývku. Ale to znamená...
Jeho zděšení si všiml Snape. Samozřejmě to nezapomněl okomentovat. „Už ti to došlo?“
Harry jen přikývl a zmizel v koupelně. Když odložil svoje roucho samozřejmě zmizelo také. V klidu se osprchoval a použil ručník stejným způsobem jako předním Snape.
Vešel do ložnice. Severus už ležel v posteli, v ruce měl jednu ze svých knih. Letmo pohlédl na Harryho a ušklíbl se nad jeho oděvem. Harry neřekl ani slovo, když byl na svojí straně postele tak odložil ručník a rychle vklouzl pod přikrývku. Postel sice byla dost široká, ale přikrývka ne. Harry se musel přiblížit k Severusovi, aby byl přikrytý. Cítil jeho teplo a jeho hormony zase začaly šílet. Zčervenal od hlavy až k patě. Snape odložil knihu a otočil se k Harrymu. Ten cítil jeho dech na svých tvářích, viděl ty úzké rty a vzpomněl si, jak byli jemné a teplé. V duchu proklínal svoje hormony, které začaly reagovat na blízkost druhého muže. Naklonil se k němu a chtěl ho políbit. Snape ho jemně pohladil prstem po tváři a zašeptal: „Dnes ještě ne, Harry. Zítra. Zítra mi budeš patřit. Budeš můj.“
„Ale tam, v tom jezírku. Tam jste chtěl, já mysl....“začal rozpačitě Harry, ale Snape ho hned přerušil.
„Tam to bylo něco jiného. Byla tam magie, kdybych ti nepomohl od...napětí.., zešílel bys. Teď je nutné abys ovládl své..emoce? Musíme se vyspat, zítra budeš potřebovat všechnu svoji sílu.“
„Ale já....“
„Ne, Harry. Dobrou noc.“
Pokojem zaznělo tiché „Nox.“ a Snape se otočil na druhou stranu.
Harry zíral do tmavého stropu. Nechápal to. Myslel si, že Snapeovi se to líbilo, viděl přece i v jeho očích touhu?! Najednou si uvědomil, že se Snapeovi vlastně nabízel a v duchu mu byl vděčný, že ho odmítl. I když na druhou stranu... zítra...
Jedna noc by přece nehrála žádnou roli. Podíval se na svého učitele, v šeru pokoje viděl jen matný stín, ale zdálo se, že spí. Jemu se to řekne. Ovládni své...Ale jak?
Přemýšlel nad dnešním dnem. Zdálo se mu to jako rok, ne pouhý jeden den.
Dvacet čtyři hodin, a celý jeho život se změnil: únos, Brumbál, nezrušitelný slib, rituál a zítra svatba.
A tam dole, u jezírka....Teprve teď mu došlo, že je opravdu gay. Pochopil, proč mu to nikdy nevyšlo s žádnou holkou. Ony se opravdu snažily, aby …ho uspokojily..vzrušily...
Nikdy nepřemýšlel nad tím, že by byl ...gay. V šatnách při famfrpálu si sice prohlížel ostatní kluky, ale to dělali všichni.
Je pravda, že někdy byl vzrušený, ale dával to za vinu adrenalinu a hormonům.
A Snape...musel si přiznat, že ho fascinoval už od prvního ročníku. Byl tak tajemný, temný a jako jediný v něm neviděl nic zvláštního. Když zjistil, že je Brumbálův špeh, začal si ho vážit a dívat se na něj trochu jinak. Ale on zůstával stále stejně protivný, arogantní.
A zítra bude jeho...Nedokázal si to představit, žít s ním a …..
Ale vypadalo to, že nad tím přemýšlí jen on sám. Snapeovi to hlavou určitě nevrtá, pomyslel si posměšně, když uslyšel tiché zachrápání.
Pravidelný dech muže vedle něho ho pomalu uspával.
Nechte si zasílat novinky přímo do Vaší emailové schránky
Opište prosím kontrolní kód "4510"
Varování: Stránka pro dospělé (18+), vstup pouze na vlastní riziko. :-)
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one