Fallagela

Fallagela

Já, mé šiblé já a povídky
Jmenuji se Nikola a právě jsem nastoupila prvním rokem na vysokou v Praze. No učení žádná sláva, nebaví mě a to a nejde mi to, ale co...učený z nebe nespadl a zkusit se má všechno. Povídka Umřít je vlastně moje premíéra, co se psaní týče. Je to pochybné dílo, které by mohlo mít i nějaký ten obsah, ale to se všechno ještě uvidí.
Budu se snažit přispívat pravidelně a nenechat tyhle stránky ležet ladem, a když už nastanou nějaké komplikace, tak to oznámím. Aby těch pár jedinců, kteří se zde objeví věděli, že nastala nějaká prekérka a na tyhle stránky bude zbytečný pár chvil páchnout. :-D

To by bylo asi všechno, takže jediný, co vám popřeju do vašich životů je vytrvalost. Buďte vytrvalí a dostanete všechno, co budete chtít... :-*

Fantazie je nádherný dar...

Tuhle povídku bych chtěla věnovat svému bratrovi Markovi. Není to tak dlouho, co mi říkal, že v mnoha povídkách vypadá Voldemort jako blbec, který ani nepozná zrádce.

Takže Marku, tady to poznal a jak to bylo dál ….

 

Kapitola 1.

 

Harry netrpělivě čekal až jeho spolužáci usnou. Konečně se vrátil i šťastně si pohvizdující Ron, který se údajně učil s Hermionou. Harry ani raději nechtěl vědět, co ti dva mohli studovat skoro do půlnoci. Jisté bylo, že ve společenské místnosti nebyli. Harry odtud odcházel chvíli po jedenácté jako poslední. Poslední dobou se cítil sám. Ron a Hermiona si konečně navzájem přiznali své city a byli prakticky pořád spolu. Sice nic nenamítali, když se k nim Harry připojil. Dokonce si s ním i povídali a chodili spolu ven, tak jako dřív. Ale pak se jim najednou vzbouřili hormony a měli oči jen pro sebe. Harry si pak s nimi připadal trapně, proto s nimi byl jen chvíli po vyučování a před večeří. Večer se učil raději sám. Ostatní spolužáci z koleje se s ním bavili normálně, jako vždy, ale Harry nijak nevyhledával jejich společnost.

 Přestal v duchu probírat milostný život svých přátel a potichu vstal. Byl už oblečený a hodiny na hradní věži odbíjely půlnoc, když nepozorovaně opouštěl nebelvírskou věž. Celý den přemýšlel, co mu Hagrid může chtít tak tajného, aby o tom nemohli vědět ani jeho přátelé. Ráno od něho dostal dopis. Pročítal si ho celý den, ale nebyl v něm ani náznak toho co se bude dít.

 

Harry,

až tvoji přátelé usnou přijď za mnou na kraj zakázaného lesa. Neříkej o tom nikomu.budu potřebovat tvoji pomoc.

Díky, Hagrid.

 

Hagrida viděl u večeře, ale ten dělal, jako by se vůbec nic nedělo. Harry ho skoro hypnotizoval pohledem, ale Hagrid na něho jen dobromyslně mrkl, tak jako vždy.

Opatrně se plížil temným hradem, nevzal si s sebou neviditelný plášť ani Pobertův plánek, jestli s Hagridem půjde do Zakázaného lesa, nehodlal riskovat jejich ztrátu.

Tiše otevřel dveře, kterými potichu opustil hrad. Byl už dost daleko, když se znovu potichu otevřeli a ven vyklouzla tmavá postava a potichu ho sledovala.

Harry už se neschovával a zpříma a rychle kráčel k Zakázanému lesu. Cestou míjel Hagridovu boudu, ale byla tam tma. Jen si pomyslel, že Hagrid už na něho čeká a ještě zrychlil. Temná postava ho stále sledovala, ale pomalu zkracovala svou vzdálenost.

Harry už byl na okraji Zakázaného lesa, ale Hagrida nikde neviděl. Pozorně se rozhlédl po okraji lesa, nechtělo se mu do něj vstoupit samotnému. Počkám tady, Hagrid pro mě určitě přijde, pomyslel. Teprve teď se rozhlédl a uviděl tmavou postavu. Pomyslel si, že je to Hagrid a udělal pár kroků směrem k temnému stínu. Pak mu došlo, že to nemůže být on, ta osoba byla sice vysoká, ale štíhlá a postrádala obrovy nadměrné rozměry.

Schovat se neměl kam, rychle vytáhl hůlku, pronesl tiché Lumos a zamířil jím na příchozího. V tom tmavá postava promluvila:
„Pan Potter. Tak daleko od hradu a na zakázaném místě. Myslím, že i vám mohlo dojít, co to znamená Zakázaný les. To bude sto bodů z Nebelvíru za porušení zákazu, sto bodů za ohrožování učitele a měsíc trestu. Se mnou. Od zítřka."

Harry v duchu zasténal. Ze všech učitelů ho musí chytit zrovna Snape. Ale kde je Hagrid?

Nahlas jen řekl „Ano." povšiml si zvednutého obočí a rychle dodal „Ano, pane."

Snape ho chvíli pozoroval a nakonec řekl: „Jdeme."

„Pane profesore, ..totiž já nemůžu. Já...měl jsem tady schůzku."

„Tady a schůzku? Kdo by byl tak pošetilýa dával si s vámi schůzku tak daleko od školy a v tak pozdní hodinu?"

„No, pane. Já ...totiž...no.. ..já." Harry byl odhodlaný nezatahovat do toho Hagrida, už se přece musí objevit. Ale, co když šel sám do lesa a něco se mu stalo? A Snape je sice protivný a uštěpačný, ale pokud se týče kouzel, tak na hradě se mu vyrovná jen Brumbál.

„Pottere, přestaňte blekotat nesmysly a řekněte mi s kým jste měl tu schůzku."

Harry se rozhodl odpovědět, pár kousavých komentářů ještě snese a kdyby tím pomohl Hagridovi...
„S Hagridem, pane.Měli jsme se setkat tady, ale není tady. A v jeho chatě byla tma, tak jsem myslel..."

„Pottere, řekněte mi okamžitě pravdu. S Hagridem tady schůzku mít nemůžete, ředitel ho dnes poslal....Nachystejte si hůlku, rychle!" vykřikl Snape, který si všiml tmavých stínů na kraji lesa.

„Pojď sem, rychle. Ke mně Pottere." zařval znovu Snape.

Přiliš pozdě. Byli obklíčeni asi deseti muži v maskách Smrtijedů. Všichni drželi v rukou hůlky, kterými mířili na oba muže. Snape se rozhlížel dokola jak lapené zvíře, které hledá slabinu protivníka. Slabinu, aby mohl zaútočit nebo uniknout. Tito muži však byli zkušení lovci, z jejich pasti nebylo úniku. Ale zřejmě je neměli zabít, Temný pán s nimi chce mluvit. A zřejmě odhalil mou zradu, pomyslel si pochmurně Snape a přemýšlel, jak by mohl zachránit aspoň toho kluka.

Jeden z mužů opustil kruh svých společníků, v rukou však stále držel hůlku připravenou k útoku.

Pomalu si volnou rukou sundával masku z obličeje. Malfoy! Temný pán za ním poslal svou pravou ruku, svého nejlepšího lovce. A oni dva byli jeho kořist.

Lucius Malfoy si pozorně prohlížel oba muže. Věděl, že Severus už zjistil, že není úniku. Musí se jen ujistit, že mladý Potter neudělá nějakou hloupost. Je Nebelvír a hloupost má v krvi. Mohlo by ho napadnout se bránit a pak by za své muže neručil. Sice měl za úkol přivést oba muže zdravé a živé, ale v zápalu boje....

„Hůlky!" pronesl pevně a natáhl ruku. Snape mu neochotně podal svoji, Harry se díval z jednoho muže na druhého, ale po chvíli váhání i on podal svoji hůlku Malfoyovi. Ten je nedbale zastrčil do kapsy, svého určitě drahého pláště. Pokynul svým mužům a ti se vzdálili. Snape ale nepochyboval, že je stále pozorně sledují a neujde jim sebemenší pohyb.

Malfoy je stále mlčky pozoroval, Harry začal netrpělivě přešlapovat.  To ticho ho deptalo. Proč je nezabije? Prohlíží si je jako hmyz pod mikroskopem. Harry nepochyboval, že zemře. Dobře věděl, že Lucius Malfoy je věrný Voldemortovi. Obdivoval Snapea, který si po celou dobu udržel svůj klidný, nic neříkající výraz. Nakonec už to nevydržel: „Tak už nás zabijte! Na co čekáte?"

Odpovědí mu byl jen tichý smích, po kterém mladíkovi přeběhl mráz po zádech.

„Zabít vás? Ne! Dali jsme si příliš mnoho námahy, abychom vás vylákali z hradu a nachystali tuto past. Temný pán vás touží vidět. Budete oba jeho hosty. Pár dní, možná týdnů. Je to pro vás velká čest, že Severusi, příteli?"

„Čest? Neřekl bych, Luciusi." odpověděl zamračeně Snape.

„Proč ty chmury, Severusi? Náš pán si žádá vaši přítomnost a opravdu se máte považovat za jeho hosty. Pokud..."

„Pokud?"

„Severusi! Pořád tak netrpělivý. Podívej se na našeho mladého přítele. Zatím neřekl ani slovo. Je určitě příjemně překvapen, že Harry?" zeptal se Malfoy posměšně.

Harry měl sto chutí poslat toho pitomého nafoukance do jistých míst. Místo toho se jen chladně zeptal: „Co od nás chcete, Malfoyi?"

„Jen to, co jsem řekl. Půjdete s námi k Temnému pánovi a budete jeho hosty. Má pro vás určitý návrh. Pokud ho přijmete, přežijete."

Když ne, zabije nás, dokončil si v duchu Harry.

Najednou se zablesklo a na zemi před nimi se objevila dřevěná vyřezávaná hůl. Přenášedlo, pomyslel si Harry. Malfoyovi muži se znovu přiblížili s hůlkami v rukou.

„Chytněte se." přikázal chladně Malfoy. Harry se bezradně podíval kolem sebe, jako by hledal záchranu.

„Pottere, není vyhnutí. Musíme s nimi. Takhle to bude lepší. Nemáme sice hůlky, ale máme volnost pohybu. Když nepůjdeš, přinutí tě.Věř mi." řekl temně Severus.

„Poslechni svého učitele, chlapče. Má pravdu." řekl Lucius Malfoy chladně.

Harry poslechl, chytl se hůlky spolu s profesorem a drželi ji mezi ssebou. Přistoupil k nim Malfoy a taky se chytl. Ostatní muži zůstali stát opodál. Malfoy aktivoval přenášedlo a Harry ucítil známe nepříjemné trhnutí.

Tvrdě dopadl na chladnou zem. Byli ve velké kamené hale. Voldemortovo sídlo, pomyslel si Harry a rozhlédl se kolem. Kamená podlaha tu a tam vykládaná mramorovou mozaikou, vysoké klenuté stropy. Na zdech visely tmavé obrazy, nikde nebyla žádná okna ani dveře, ale přesto bylo v pokoji světlo. Celé to místo bylo chladné a podivně opuštěné. Jako by tady nikdo dlouho nebydlel. Rozhlédl se po své společnosti. Malfoy stál u velkého krbu a zíral do plamenů. Snape si stoupl bo boku Harryho. Toho to gesto potešilo. Sice je Snape protivný a uštěpačný, ale zdá se, že stojí na jeho straně.

Tiše řekl Harrymu, „Hrad Temného pána. Je to jedno z nejstarších míst v Anglii. Tady je něco jako předpokoj přijímací místnosti. Až se plameny v ohni změní..."

Nestačil ani doříct, když Harry uviděl jak se plameny mění v krvavě červené a na druhé straně místnosti se objevily dvoukřídlé dveře.

Lucius Malfoy k nim mávl svou pěstěnou rukou. Oba ho už beze slova následovali. Ocitli se v bohatě zdobeném pokoji. Lucius Malfoy šel jako první. Oba muži ho váhavě a pomalu následovali. Harry si s obdivem prohlížel vysoké stěny s krásnými obrazy, prošli kolem obrovského jídelního stolu a zastavili se v přední části místnosti , kde stála nádherně vyřezávaná židle, která Harrymu připomínala trůn. Otevřeli se malé boční dveře a vstoupil Voldemort. Harry byl překvapený jak staře a nemocně vypadá. Jeho kdysi vysoká postava byla zhrbená a seschlá. Jen červené oči v scvrklém, hadím obličeji se leskly se stále stejnou intenzitou. Pomalu došel ke křeslu a ztežka do něj klesl. Malfoy poklekl a rukou jim naznačil, aby udělali totéž. Snape si váhavě a pomalu klekl, Harry se na ně chvíli díval z vrchu, ale pak zdráhavě poklekl také.

Nesmím ho rozčílit, pomyslel si. Co se mu stalo? Zestárl snad o tisíc let. Viděl jsem ho před necelým půlrokem na ministerstvu a tam byl plný síly a ve skvělé kondici. Teď tady sedí starý a zlomený muž. Tom bude potřebovat zase nové tělo, pomyslel si škodolibě.

Malfoy uctivě políbil lem pláště svého pána:

„Jsou tady, můj pane. Přesně jak jste poručil. Nic se jim nestalo a šli se mnou bez problémů, přesně jak jste říkal."

„Děkuji, Luciusi." řekl trochu se třesoucím chraplavým hlasem a pokračoval. „ Můžeš si stoupnout a vy dva také."

Všichni tři se pomalu postavili. Malfoy si stoupl za oba muže. Voldemort si je pozorně prohlížel. Tak tady stojí moji dědicové, moji nástupci. Zrádce a malý kluk, pomyslel si hněvivě. Rychle se ovládl, ale jeho zuřivost mu stejně probleskla očima. Snape si jí dobře všiml. V pořádku, bude se mít na pozoru a bude se snažit, aby mě nerozhněval.

Znovu promluvil „Rozhodl jsem se přívést vás dva a dokonce vás nechat naživu. Divíte se? Ano, nechám vás naživu. Dokonce i tebe, Severusi. Odpustím ti tvou zradu. Říkáš si, že to nemám ve zvyku? Odpouštět? Možná jsem se to naučil od toho starého blázna. Možná i k mému srdci pronikla jeho slova o lásce." ironicky pronesl Voldemort.

„Ne, nezměnil jsem se. Určitě jste si všimli, jak vypadám. Umírám. Při jednom našem útoku mě zasáhla kletba, proti které jsem nenašel žádné protikouzlo, nebo jak říkají mudlové lék. Dlouho jsem pátral po vhodné léčbě, bohužel jsem nenašel nic, co by mi pomohlo. Věděl jsem, že umřu. Narazil jsem však na jeden starý rituál, který zajistí, že má práce, moje myšlenky budou mít pokračování.Zasvětil jsem do svého objevu tady Luciuse. On jediný ví vše co já. Potřeboval jsem zničit všechny zmínky o tomto rituálu a to se mi podařilo. Zbývala jen jedna věštba, jedno proctví. Proto jsem zařídil ten útok na ministerstvo. Nikdy by se mi nepodařilo najít tu správnou, proto musely být zničeny všechny. Kdybych to udělal já, nebo někdo z mých Smrtijedů, vyvolalo by to spoustu otázek. Za to, co se stalo na ministerstvu se ti omlouvám, Harry. Neměl jsem v úmyslu, aby se někomu něco stalo. S tvým kmotrem je mi to opravdu líto. Asi mi nevěříš, ale je to tak. Potřeboval jsem, aby tam bylo co nejvíc členů toho vašeho řádu. Chtěl jsem zničit všechna proroctví, ne slyšet to o tobě. To se mi povedlo. Odvedli jste skutečně vynikající práci. V budoucnu by jsi měl pracovat jako člen demoliční čety, Harry.

 Teď se konečně dostávám k tomu, proč jste tady vy dva. Budete mít tu čest  a stanete se součástí, přímo hlavními aktéry starobylého rituálu.

To je zatím vše co vám o tom řeknu. Severusi, vím, že se můžeš spojit s Brumbálem pomocí letaxové sítě. Udělej to! Řekni mu, že chci skončit s válkou. Povedeme mírová jednání. Osobně se zaručuji, že až přijde sem, nic se mu nestane. Seznámím vás potom všechny s podmínkami své kapitulace."

Temný pán domluvil. I tato krátká řeč ho asi poměrně vyčerpala, pomyslel si Snape.

Uvažoval, co asi Voldemort chystá. Bude Brumbál opravdu v bezpečí? Může věřit Pánovi zla? Zavolá Brumbála a řekne mu o slibu a možnosti ukončit válku. Konečné rozhodnutí bude muset udělat starý ředitel sám.

Pomalu přistoupil ke krbu a nabral hrst letaxového prášku, ovšem vzápětí ho vrátil zpátky do krabičky. Obratil se zpátky  k Voldemortovi. „Potřebuji svou hůlku. Ředitelův krb je zablokovaný kouzlem. Musím odstranit bariéru." řekl tiše, ale rozhodně. Vráti mu ji? Opravdu na tom Voldemortovi záleží tolik, že by mu vrátil hůlku?

„Luciusi! Dej mu hůlku. Severusi, raději nic nezkoušej. Můj krb je zajištěný proti přenesení osob. Po rozhovoru s Brumbálem vrátíš hůlku okamžitě Luciovi. Nezapomeň, že je tady i pan Potter."upozornil ho ostře Voldemort.

Snape vzal hůlku a přikývl hlavou, že rozumí. Otočil se zpátky ke krbu a hodil do něj hrst letaxu, potichu zamumlal kouzlo a v krbu se objevil obličej Albuse Brumbála.

„Albusi, dnes v noci jsme byli já a pan Potter uneseni. Jsme v rukou Pána zla. Oba jsme nezraněni.

Temný pán chce uzavřít mír. Zve tě na mírové vyjednávání a zaručuje ti volný odchod."

„Rozumím, Severusi. Minerva mě informovala o zmizení Harryho. Byla poněkud rozhořčena ztrátou velkého množství bodů. Můžu Tomovi věřit? Myslí to upřímě?" zeptal se klidně Brumbál.

„Myslím to upřímně, pane řediteli. Osobně vám zaručuji bezpečný návrat. Za branami bradavických pozemků čeká jeden z mých Smrtijedů s přenášedlem. Bezpečně vás doprovodí na můj hrad." vložil se do rozhovoru Voldemort.

„Dobrý den, Tome. Opravdu rád tě vidím. Pokud se s námi chceš domluvit o míru, nemusel jsi zajmout Severuse a Harryho."
„Musel. Budou součástí mírové dohody. Nerad bych, aby náhle nebyli k zastižení." řekl klidně Voldemort. K Harryho údivu nijak nereagoval na oslovení křestním jménem.

Brumbál chvíli přemýšlel, nakonec klidně řekl, „Dobře, Tome. Budu ti věřit. Přijdu. Bude stačit za hodinu? Musím informovat členy řádu a ministerstvo o tvojí nabídce."

„Jistě, Brumbále. To udělejte. Dostanou pak i písemné podmínky mé kapitulace. Myslím, že svoji hůlku byste měl nechat raději doma. Nashledanou."

„Nashledanou, Tome. Severusi, vydržte, budu u vás co nejdříve." rozloučil se klidně ředitel.

Plameny v krbu pohasly, když ředitelova hlava zmizela. Severus se pomalu otočil zpátky do místnosti. Svou hůlku odevzdal do natažené ruky svého dávného přítele.

Voldemort ho pozorně sledoval. Rukou vyzval své zajatce i Luciuse, aby se posadili k velkému stolu. Lucius mávl hůlkou a obrovský stůl se zmenšil na normalní velikost. Harry a Severus pomalu usedli na pohodlné židle. Před překvapenými zajatci se objevili hrnky a konvice s čajem.

„Chci, aby jste se cítili jako doma. A vím, že čaj Brumbál obvykle nabízí. Citronový bonbon bohužel nemám. Nasnídejte se. Já si musím chvíli odpočinout. Lucius vám bude dělat společnost. Luciusi, nic jim zatím neříkej, vezmu si jen povzbuzující lektvar a naše přátele seznámím s naším plánem sám." řekl klidně Voldemort.

Vzhledem k tomu, že má Marek zítra narozeniny, tak se sluší mu popřát, když mu jeho sestra dala takový hezký dárek. Takže Marku, VŠECHNO NEJLEPŠÍ!!!!

Nechte si zasílat novinky přímo do Vaší emailové schránky
Opište prosím kontrolní kód "4510"
Varování: Stránka pro dospělé (18+), vstup pouze na vlastní riziko. :-)
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one