Fallagela

Fallagela

Já, mé šiblé já a povídky
Jmenuji se Nikola a právě jsem nastoupila prvním rokem na vysokou v Praze. No učení žádná sláva, nebaví mě a to a nejde mi to, ale co...učený z nebe nespadl a zkusit se má všechno. Povídka Umřít je vlastně moje premíéra, co se psaní týče. Je to pochybné dílo, které by mohlo mít i nějaký ten obsah, ale to se všechno ještě uvidí.
Budu se snažit přispívat pravidelně a nenechat tyhle stránky ležet ladem, a když už nastanou nějaké komplikace, tak to oznámím. Aby těch pár jedinců, kteří se zde objeví věděli, že nastala nějaká prekérka a na tyhle stránky bude zbytečný pár chvil páchnout. :-D

To by bylo asi všechno, takže jediný, co vám popřeju do vašich životů je vytrvalost. Buďte vytrvalí a dostanete všechno, co budete chtít... :-*

Fantazie je nádherný dar...

Je to neopravené, protože jsem s Majkou dlouho nekomunikovala, takže pokud to opraví, tak sem samozřejmě dám opravenou verzi, ale zatím se musíme spokojit s tímto.

 

Severus Snape nikdy nebyl rodinný typ. Vlastně nikdy o rodině ani neuvažoval, natož aby si nějakou přál, ne po tom, jaké měl dětství. A možná proto si momentálně neuměl vysvětlit, jak je možné, že se ocitl v téhle absurdní situaci. Albus Brumbál jeho letitý přítel tu stál, usmíval se svým zářivým úsměvem, který byl v rozporu s jeho neustálou konzumací sladkostí a sděloval mu tu příšernou novinu hlasem hodným na narozeninovou párty.

"Albusi ne, prostě ne. Dejte ho do dětského domova, zavřete ho k Hagridovým mláďátům dračích plžů nebo ho věnujte komukoliv na bleším trhu, ale ke mě nikdy nepůjde. Ne!" prudce se postavil a třískl porcelánovým hrníčkem o pevný dubový stůl tak silně, až se rozdělil na dvě půlky.

"Jsou Vánoce Severusi a on je skutečně velmi poslušné dítě. Bude to jen na pár dnů, než mu seženeme k sobě někoho vhodného na opatrovníka."

"Tak se o něj starej těch pár dnů ty, Albusi. Já to odmítám!"

"Vždyť víš, že musím zítra odjet na dva dny na kongres do Irska." ten shovívavý pohled mu vpálil díru do břicha. Měl velice neblahý pocit, že něco právě teď prohrál.

"Dva dny, pak si ho vezmeš na starost ty." jen to dořekl, dveře vzadu v ředitelně vedoucí k Brumbálovým osobním komnatám se otevřely a odtud vystartovalo cosi podobné malému skřetovi v Gringottově bance.

"Severusi, tohle je náš malý Harry." jejich malý Harry právě překonal celou místnost a s dětským výkřikem se vrhl na křeslo, kam právě přeletěl Fawkes, kdyby toho opeřence neznal, řekl by že chlapce provokuje.

"Rozkošné." na zádech mu naskočila husí kůže při představě, že se tohohle skřeta bude muset dotknout.

"Harry?" Albus zatím toho malého ďábla zkrotil a ten teď celkem poslušně stál vedle jeho nohy v pěstičkách pevně svíral ten odporně blankytně modrý hábit a tvářil se velmi ustrašeně.

Výborně, když se bojí, znamená to, že ty dva dny by spolu mohli přežit.

"Tohle je strýček Severus, chvíli u něj zůstaneš." Severus zavrčel nad tím nařčením. Nikdo to nevnímal. Albus chlapce poplácal po zádíčkách, čímž ho donutil poposkočit dva kroky blíž.

"Dobrý den." tiché kuňknutí a velice pečlivě vyslovené "r" lektvaristu překvapilo, výborně, alespoň umí pořádně mluvit a nebude muset poslouchat to děsné žvatlání.

"Albusi, vždyť ve svých komnatách nemám ani prostory pro...dítě."

"Och, o to se už skřítci postarali, hračky a veškeré věci potřebné na Vánoce jsou opatřeny."

"Já mluvil spíš o jeho pokoji." Vidina Vánoc ho na pár vteřin přivedla do bdělého bezvědomí, Albus se jenom shovívavě usmál a prohodil cosi o tom, že konečně využije svou postel pro dva.  S těžkým srdcem kapituloval. Někdy prostě nemá cenu se s tímto mužem dohadovat.

Toho malého skrčka zatím přepadla jeho dětská zvědavost a překonal tu malou vzdálenost k jeho novému strýčkovi. Severus to zjistil až když se mu podezřele teplá váha opřela o nohy.

"Strýčku?" zářivý pohled dvou obřích očí ho zaskočil nepřipraveného.

"Co je?!"

"No tak Severusi, buď na něj milý, je mu teprve pět let." Albus ho peskoval jako malého kluka, kterým už pár let nebyl.

"Co chceš, Harry?"do milého tónu to mělo sakra daleko, ale zdálo se, že určitá snaha Brumbála uklidnila.

"Máš stromeček?" malým tělíčkem přešel nedočkavý třas. Bože, jak on tohle přežije?

 

Téměř prázdným hradem se ozývali dvoje kroky, jedny rázné a pravidelné a druhé tichounké, nepravidelné, podobné běhu. Severus táhl za ruku tu malou příšerku a pevně věřil, že se ten kluk po cestě unaví a zbytek dne prospí.  Snape šel skutečně velmi rychle, takže Harry na jeho ruce chvílemi vlál a jen málokdy se nožičkami dotknul kamenné podlahy. Začalo ho píchat v boku a jeho nový strýček stále nezpomaloval. Nemohl se pustit, protože ho muž svíral pevně, tak prostě přestal používat nohy a na strýčka se pověsil.

"Pottere, co..." rychle se o otočil a zjistil se chlapec má slzy v očích.

"Už nemůžu." a pak k němu zvedl obě ruce v jasném dětském gestu. Ty dva smaragdy se na něj důvěřivě upínaly a brada se mu začala podezřele třást.

"Pottere, já tě nosit nebudu. Chvíli tu počkáme a pak zase půjdeme." dvě paže klesly k zemi jako když propíchnete pouťové balónky a zároveň s nimi se chlapci z očí spustili obří slzy.

"Proč brečíš?" paniku prostupující lektvaristův hlas naštěstí chlapec v jeho věku nemohl pochopit.

"Když já už nemůžu." řekl to tak, jako by s konečnou platností do konce života už nemohl pohnout nohami, protože nemůže. Dobře, tohohle bude někdo litovat. Muž s utrpením předpažil a chlapec na to, že ještě před minutou vypadal na umření, tak teď až přehnaně čiperně přiskočil a zavěsil se na něj. Chvíli spolu bojovali, protože muž neměl ani potuchy jak se takovéhle věci nosí, ale nakonec si ho ustálil na boku na jedné ruce a doufal, že po cestě  nepotká žádného profesora nebo jednoho z pěti studentů, kteří tady zůstávali na svátky. Aspoň, že bylo po obědě, teď by mohli být všichni zalezlí u sebe a dělat si svoji práci.

"Severusi mohl bys..."

"Ne, Minervo, nemohl!!!" přesně tohle nechtěl. Starší žena se na něj dívala jako by ho viděla poprvé. No v takovéto situaci ho poprvé taky viděla.

"Kdo...To..." oči měla vytřeštěné a pusu dokořán.

"Výborně Minervo, definitivně si se zbláznila."škodolibě se usmál a Harry, který netušil, co se pořádně děje, se zasmál.

"Mlč, hádě." i Minerva věděla čím svého kolegu vytočit a to se jí právě povedlo, protože Severus zlostně zasykl. Harry mu položil ruku na tvář, která byla okamžitě nemilosrdně smetena, možná trochu hruběji, protože chlapec si okamžitě schoval tvář do zmijozelova krku a neslyšně se rozplakal.

"Tak tohle mi chybělo, děkuju Minervo." podržel si chlapce na vzdálenost paží, takže před ním visel jako hadrová panenka a zkoumal jeho tvář.  Chlapec se rozplakal ještě víc.

"Dej mi ho!" velice rád ji odevzdal to ubrečené cosi a ustoupil na bezpečnou vzdálenost o dva kroky dál.¨

"No...Šššš, neplač Harry, to bude v pořádku." To jakoby pro Harryho byl nějaký tajný signál, rozbrečel se ještě víc a tentokrát docela nahlas. Protíral si oči a Minerva konstatovala, že je tak protivný z únavy. Pak si chlapec vzpomněl, že ho má držet strýček a začal se po něm natahovat stejně, jako se hladová kobra natahuje po své kořisti.

"No, raději si ho vezmi zpátky, Severusi." než stihl protestovat byl mu Harry vrácen do náručí a tam se téměř okamžitě uklidnil, po pláči zbyla jenom škytka a ucpaný nos. S odporem mu podal kapesník a chlapec se nešikovně vysmrkal. Hned na to, si odložil hlavu na mužovo rameno a usnul.

"A pak, že to s dětmi neumíš." Minerva ho obešla spolu s šíleným smíchem. Alespoň baba zapomněla, co to původně chtěla.

Ve sklepení rozrazil svoje dveře do bytu a ustrnul v půli kroku. To, co se stalo s jeho obývacím pokojem byla noční můra. V rohu stál obří vánoční stromeček ověšený neuvěřitelně kýčovitými ozdobami. Jedna barevná víla na něj dokonce svůdně zamrkala. Potlačil svojí vlastní nevolnost a prorazil si cestu do ložnice, kde svoje závaží složil na nepoužívanou půlku postele, přeměnil mu oblečení na pyžamo a nechal ho tam ležet na povlečení a přikrýváním se neobtěžoval.

Třemi kroky přistoupil k nové skříni, kterou trhnutím otevřel, zespoda se vyvalili dárky a na dveří skříně byl vzkaz od Brumbála

Večer, až půjde Harry spát, je naskládej pod stromeček

Albus

Opravdu neměl náladu večer si hrát na Santa Clause, ale věděl, že kdyby to neudělal, tak by ho sem v jednu v noci přišel Albus vzbudit. Nahoře v poličkách bylo chlapcovo evidentně nové oblečení a bylo ho tolik, že by mu to stačilo na měsíce ne na dva dny. Začínal mít neblahé tušení, že zase tomu bláznovi naletěl. Prudce skříň zavřel a otočil se do místnosti. Harry si sedal na posteli a protíral si oči.

"Spi, dítě." s tím ho položil zpátky na postel a opustil místnost.  

Nechte si zasílat novinky přímo do Vaší emailové schránky
Opište prosím kontrolní kód "1809"
Varování: Stránka pro dospělé (18+), vstup pouze na vlastní riziko. :-)
Name
Email
Comment
Or visit this link or this one